Ukrajinský deník: Vyzkoušel jsem za vás. Jaké je to vstoupit na Ukrajině do armády?

Popadnou vás verbíři, dostanete několik dní výcviku a za chvíli už umíráte v zákopech na Donbase – taková realita se objevuje v příbězích antiukrajinsky laděných pohádkářů. Jaká je realita? Vyzkoušel jsem ji za vás – přihlásil jsem se do ukrajinské armády. Ale cesta do zákopů nebyla ani zdaleka tak rychlá nebo přímočará.

Na službu jsem se připravoval dlouho. Před samotným rozhodnutím se k ní upsat jsem absolvoval výcvik v Zakarpatském oblastním centru přípravy obyvatel k národnímu odporu. Tato centra zřizují oblastní vojenské správy a fungují mimo jiné jako slušná přípravka na vojenskou službu. Protože na Ukrajině žiji už nějakých 15 a let a mám tu trvalý pobyt, neměl jsem problém se k výcviku přihlásit.

Rozhodnutí jít sloužit bylo výsledkem souběhu mnoha příčin. Katalyzátorem byla účast korejských vojáků na ruské agresi proti Ukrajině a hlavně neodvratně se blížící vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách v USA.

Ukrajinský deník Petra Židka

Již 17 let žiji na Ukrajině, jsem turistickým průvodcem, pomáhal jsem podnikatelům s aktivitami zaměřenými na ukrajinský trh a od začátku bojů pracuji jako válečný kameraman. Bydlím v Zakarpatí, ale pracovně jezdím po celé Ukrajině. A vám budu rád přinášet příběhy země, která se mi stala druhým domovem.

Foto: Archiv autora

Zhruba do jara 2025 jsem se snažil zorientovat v možnostech a přemýšlel, kde by se mi líbilo a kde bych mohl být užitečný. Kontaktoval jsem známé v ozbrojených složkách, poptával se, rozesílal životopisy.

Na TCK (úřad, který mimo jiné řídí mobilizaci) jsem poprvé přišel koncem března loňského roku. Vyřízení základních papírů, prověření a zdravotní prohlídky trvaly tři měsíce, a to jsem si samotné umístění k útvaru (kde jsem měl působit jako spojař se zajímavým přesahem do žurnalistiky) vyběhal sám. Proces, kterým jsem prošel v TCK, je na samostatné humorné vyprávění (napíšu později) a opravdu trval tak dlouho i v situaci, kdy Ukrajina potřebuje každého vojáka. Byrokracie je byrokracie…

Na přelomu července a srpna jsem pracoval na východě Ukrajiny jako válečný kameraman pro Aktuálně.cz a jejich šéfredaktora Matyáše Zrna. Výjezd byl domluvený dlouho dopředu, což byl důvod, proč jsem nástup do služby ještě odložil. V té době jsem taky dostal nabídku, která představovala násobně větší dobrodružství než původně zvolená pozice, a přestože zaváněla krchovem, nešla odmítnout.

Symbolicky 21. srpna 2025 jsem pak nastoupil na kyjevskou základnu útvaru, kde jsem se upsal k tříleté službě jako profesionální voják.

Ne, ne, ani pak mě neodvezli střílet na Donbas, ale začal mi základní vojenský výcvik. Ten trval tři měsíce a tři týdny. První bojové akce, a to ještě velmi krátké a relativně bezpečné, jsem se zúčastnil až letos v lednu. Tedy více než rok od rozhodnutí sloužit, devět měsíců od podání žádosti na TCK a téměř pět měsíců od okamžiku, kdy se za mnou zavřela vrata kasáren.

Teď už jsem opravdový voják (přesněji „bažant“), mám za sebou první nasazení. Ale vlastně se teprve začínám pořádně učit vojenskému řemeslu a před sebou mám specializovaný výcvik na činnost, kterou budu vykonávat.