Tak studentům z roku 89 už ukradli nejen revoluci, ale i jméno. Řeč je o doktorské kampani Děkujeme, odcházíme. Název spolku je původní asi tak z 1 procenta. Když chce bílá lobby naše miliardy, mohla se, nebo její PR divize, alespoň pokusit vymyslet něco původního. Tohle je trapné. Vítejte u Slovíčkaření, vážení pacienti.
Moc se nám líbí slova, kterým nerozumíme, takže si pod nimi můžeme představit, cokoli dokážeme. Takže víme, že když se u Berlusconiho odehrávala bunga-bunga, musel to být absolutně buršikózní, obscénní věčírek a strašně nás mrzí, že to není na YouTube.
Píše se o postřelené kongresmance. Tak jako by se psalo o kameramance a barmance. Na oplátku žádáme, ukotvit do češtiny podstatné jméno rodu mužského hostes. Když už vyhynuli sufražeti. (V politice, nikoli v jazyce!)
Autor Slovíčkaření byl čtenáři blogu načapán, jak píše sloveso „protěžovat" s háčkem nad „e", což je špatně, protože je to od francouzského protégé = chráněnec. Ne od protěže, i když ta je chráněná taky.
Autor se kaje a upřímně doznává, že v životě nikoho neslyšel vyslovit „protežovat", vždycky jen s českým háčkem. Jeho chyba. Nepiš, jak slyšíš, autore. To bys brzy moch psát „na Primně", jako jeden čtenář, co si u nás tuhle stěžoval na televizní program.
Bráník taky skoro všichni vyslovují s čárkou nad „a", i braničtí patrioti, a samozřejmě se to píše bez čárky. Naše Slovíčkaření se sice k Pravidlům českého pravopisu zrovna nemodlí, na druhou stranu trochu akurátnosti neškodí, souhlasíme.
Když jsme u těch hříchů, autor se ještě přiznává, že asi v 25 letech zjistil, že se neříká perojativní, ale pejorativní. Už to zvládá. Snad.
Dost se nám tuhle líbila reklama na jeden časopis, která na obálce slibuje hubnoucí plán. Rozpomněli jsme se na tekoucí vodu, lezoucí hmyz, kvetoucí obchod s pančovaným alkoholem, matoucí otázku, rostoucí dluh, živoucí legendu a nežádoucí osobu.
Z čehož jsme usoudili, že hubnout bude spíš ten plán, než jeho čtenářky. A časopis jsme nekoupili. Zas tak zvědaví nejsme.
Pokud správně chápeme, jak přídavná jména rozlišují děj a účel, pak skoro všichni drogisté, od živnostníků po řetězce, dělají chybu ve slově čisticí (prášek, prostředek). Název chemikálie by měl být jedině s krátkým "i" (tak jako hasicí přístroj a balicí papír). To je účel, kdežto čistící prášek s čárkou je děj. Jako kouřící komín. (Kouřicí komín je blbost.)
Tvrdá práce, co říkáte?
„Z Evropské centrální banky se ozvalo zakmitání jestřábího pírka," napsal nám nevyžádanou poštou jeden z českých analytiků, který poctivě monitoruje úrokové sazby a vůbec ekonomický ruch. Jestli se může „ozvat zakmitání pírka" jsme až tak neřešili, protože insajderskou poetiku milujeme. Jen houšť. Když někomu zazpívá kanár, jsme blahem bez sebe.
Propagační e-maily jsou pro správného slovíčkáře jako pramen živé vody. Ovšem když někdo vychvaluje „ambientní haly" a „cloudové řešení", to je už nad síly naší fantazie. Na rozdíl od bunga-bungy!
Ještě plníme jedno čtenářské přání a slibujeme, že se pokusíme nezaměňovat slova šampaňské a sekt. Šampaňské je z Champagně, sekt ze Starého Plzence a z Ruska, možná. Šampus a šampusku jazyková policie toleruje, bez ohledu na obsah. Hlavní je, že si rozumíme. Na žádné flašce rumu, ověřili jsme si v sobotu večer, taky už dávno není napsáno „rum", a nevadí to.
