David Klimeš David Klimeš | Názory
13. 12. 2019 11:45

V rozpojeném království slaví Johnson výhru. Starosocialismem nelze populistu porazit

V Británii zvítězili konzervativci, brexit a skotští nacionalisté. Prohráli labouristé, liberální demokraté a brzo možná prohraje i idea Spojeného království.
Radost Borise Johnsona po vyhraných volbách.
Radost Borise Johnsona po vyhraných volbách. | Foto: Reuters

Britský premiér Boris Johnson dostal, co chtěl. Jeho konzervativci dosáhli největší výhry od roku 1987 a slaví jasnou většinu pro dokončení brexitu. Labouristé naproti tomu vyhlížejí nejhorší volební výprask od 30. let minulého století.

Jeremy Corbyn nebyl ani tak vůdcem labouristů, jako spíš vynikajícím stratégem drtivého vítězství konzervativců (a skotských nacionalistů). Jeho potupná prohra má alespoň jedno pozitivum, a to i pro další bezradné sociální demokracie na evropském kontinentě: Zkoušet proti modernímu identitárnímu populismu 21. století postavit obstarožní socialismus ze 70. let opravdu není cestou k vítězství. Snad už to nikdo nebude opakovat.

Konečně většina

Začněme tím lepším, co volby přinesly. Británie má zase jednou jasnou většinu. Vítězové v roce 2010 i 2017 museli vytvářet koalice, což na ostrovech není normální. Nyní se tedy v tomto ohledu země vrací do známých kolejí. Johnson získal hodně přes 326 hlasů určujících většinu. Připočteme-li k tomu, že ze strany vypudil odpůrce brexitu, může se těšit i na poslušný poslanecký klub.

S tím souvisí druhé pozitivum - po všech těch odkladech a hádkách v britské dolní sněmovně je brexit konečně na dohled. Spojené království opustí unii velmi pravděpodobně už k poslednímu lednu, a to podle Johnsonových not. Kraválová Brexitová strana Nigela Farage vyhořela.

Třetí pozitivum: brexit oslaví nejen většina Westminsteru, ale i celý Brusel a kontinent. Sny jeho odpůrců o druhém referendu se rozplynuly, co se mělo už dávno dokončit, dospěje nyní konečně do finále. Potřebuje to nejen Británie, ale i unie. Vzájemné vztahy nezničilo samotné referendum v roce 2016, ale až následné nekonečné vypjaté dohadování. O tom, že kontinent a ostrovy musí nadále úzce hospodářsky a bezpečnostně spolupracovat, naštěstí nepochybuje nikdo.

Krom tří pozitiv máme před sebou ovšem také seznam problémů, které britské volby 2019 nevyřešily, ale naopak odstartovaly.

Už nikdy znovu Corbyn

Největší obavy vzbuzuje otázka, zda populista Johnson, pověstný nejrůznějším střídáním názorů, udrží elán a zvládne dokončit, co slíbil.

Po volební noci vypadá vše jasně, ale brexit nesestává jen z fanfár zahraných 31. ledna 2020. Johnson slíbil, že všechna přechodná období skončí nejpozději v prosinci příštího roku. To je velmi nepravděpodobné. Stejně jako to, že 80 procent obchodu bude mít do tří let pod novými smlouvami.

Takové sliby jsou dobré do kampaně, u jednacích stolů se ale rozplynou jako pára. Pokud by i populista Johnson své voliče zklamal, těžko říct, co za sekáče by přišlo po něm.

Další tragédii představují labouristé. Ti zklamali nejen své voliče, ale snad úplně každého. Naštvali odpůrce brexitu. Naštvali příznivce Spojeného království, protože zcela vyklidili Skotsko. A časem jistě i nějaký ten konzervativec řekne, že takto slabá opozice zemi nesvědčí.

Výrazným viníkem je samozřejmě Jeremy Corbyn. Není ale sám. Celý jeho obstarožní tým sestavil naprosto nesmyslný program, který sliboval skoro všechno zadarmo - od rychlého internetu po domovy důchodců. Platit to měli z vysokých daní výhradně bohatí lidé a jejich firmy. Těm se měla raketově zvednout sazba z 19 na 26 procent.

Britové mají sice rádi horory, ale tenhle byl zjevně moc divoký i na ně. Spolu s dlouho nejasným postojem k brexitu představoval takový "program" toxický koktejl - a voliči houfně emigrovali ke konzervativcům. Zachytit je nedokázali ani menší liberální demokraté, těm se do Westminsteru nedostala ani předsedkyně a odstoupila.

Pro hlavní klání mezi Johnsonem a Corbynem, ani pro peripetie kolem brexitu, bychom ale neměli zapomínat na Skotsko. To drtivě ovládli nacionalisté. Z 59 tamních obvodů jich získají pravděpodobně 48. Jejich vůdkyně Nicola Sturgeonová už vyhlásila, že chce druhé referendum o nezávislosti. Pro připomenutí: v tom prvním v roce 2014 bylo pro odtržení 45 procent hlasujících.

Jenže od té doby se mnohé změnilo. Skotsko v referendu o brexitu hlasovalo proti a nyní se mnozí jeho obyvatelé chtějí od bláznivě rozkolíbané Anglie ještě více oddělit. Johnson sice spektakulárně vyhrál, sílu zabránit skotskému referendu ale rozhodně nemá.

Premiér malé Anglie

Po všech nástrahách, které na Johnsona čekají, je tedy namístě otázka, co je to vlastně za výhru.

Jistě, na počet křesel je grandiózní. Konzervativní vítězství je ale především odmítnutí Corbyna.

Dotažení brexitu do konce bude mnohem, mnohem obtížnější, než premiér spoluobčanům přiznává.

Někdejší celoostrovní strany se staly anglickými: ve Skotsku si konzervativci a labouristé už ani neškrtnou, sever země směřuje k referendu o nezávislosti, a příznivci svazku s Londýnem dostali na frak i v Severním Irsku, které je neuralgickým bodem brexitové dohody.

Ano, Johnson vyhrál a bude dál premiérem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Ale až se jeho mandát bude chýlit ke konci, není vůbec vyloučené, že už bude vládnout jen Rozpojenému království malé Anglie.

A samozřejmě bude dál jezdit do Bruselu vyjednávat nekonečné přechodné podmínky obchodních smluv.

Kampaň před volbami byla plná faulů a dezinformací a byla vedena v mimořádně neférovém duchu, upozorňuje sociolog médií z Loughborough University. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

Další zprávy