Martin Fendrych Martin Fendrych |
23. 12. 2019 18:00

Vánoční povídka: Mírně extrateritoriální Štědrej večer

Já se jmenuju Ema, je mi už třiadvacet a můj kluk, teda pokud se dá klukem nazvat někdo, komu táhne na devětatřicet, se jmenuje X, pochopitelně se mu tak jen říká. Živí se jako hacker, což značí, že prakticky nikam ani nepáchne a věčně trčí doma. Máma je Maxina a Mimozemšťan je, jak jste už asi pochopili, prostě Mimozemšťan.
Odkud přilít? Kde se u mámy vzal? Co jeho pádu na Zem předcházelo? A není to nakonec fuk?
Odkud přilít? Kde se u mámy vzal? Co jeho pádu na Zem předcházelo? A není to nakonec fuk? | Foto: Shutterstock.com

Nebejt jedný jediný věci, jsme úplně typická česká rodina, která tráví typický český Vánoce. Moje máma, a fakt za to nemůžu, žije s Mimozemšťanem. Což znamená, že s ním taky stráví Vánoce. Do naší rodinný tradice patří, že na Štědrouše večeříme spolu, teda částečně spolu, protože můj táta žije léta v Plzni a můj brácha odešel do Lotyšska. Takže to torzo naší rodiny, máma, já, Mimozemšťan a můj novej přítel, nebo ne přítel, my se moc nepřátelíme, můj novej partner, pokud je teda "novej" někdo, s kým bydlíte už tři měsíce, to torzo tráví Štědrouš společně.

Já se jmenuju Ema, je mi už třiadvacet a můj kluk, jestli teda můžu jako kluka označit někoho, komu táhne na devětatřicet, se jmenuje X, pochopitelně se mu tak jen říká. Živí se jako hacker, což značí, že prakticky nikam ani nepáchne a věčně trčí doma. Máma je Maxina a Mimozemšťan je, jak jste už asi pochopili, prostě Mimozemšťan.

Jí kapra, pokud vás tohle zajímá, Mimozemšťan na Štědrouše normálně večeří smaženýho kapra. Co jí jindy? K mámě zas tak často nechodím, ale tolik je mi známo, že jestli Mimozemšťan vůbec jí, tak rozhodně ne moc.

Slyším ve vzduchu otázku, kde se u nás, teda u mámy, vzal Mimozemšťan, protože lidi vždycky zajímá všecko možný, kdejaká kravina, jen já ne. Když si můj táta, shodou náhod, a netvrďte mi, že jsem po mámě, nebo se fakt naštvu, taky o šestnáct let starší než Maxina, sbalil kufr, nikoli kufry, a zmizel, máma žila dlouho sama, už to vypadalo, že sama zůstane až do smrti, ale pak šla jednou z práce procházkou okolo skládky. Já vím, je to ujetý. My bydlíme na sídlišti Ďáblice a žijeme blízko skládky. Já mám dvoupokoják v zadním paneláku, máma má dvoupokoják v předním paneláku, X se, jak se dalo čekat, nasáčkoval ke mně.

No, a jak šla teda máma okolo skládky, najednou před ní stálo něco jako člověk, stalo se to loni v prosinci, kdy sice nemrzlo, ono už v podstatě vůbec nemrzne, ale kosa to jo, to teda byla, a to něco bylo nahý a bosý, aniž by tomu ovšem byla zima a, pozor, aniž by mámu pohoršovalo, že je to nahý a vypadá to jako chlap. Teda takhle mi to přesně telefonovala: "Vůbec mě to nepohoršovalo."

Tehdy jsem se zeptala, výjimečně logicky, todle byl vtip, nekorektní fórek, proč by jako holka nemohla běžně uvažovat logicky: "A to ses ho nebála, když se tam zjevil nahej?" Všimněte si, že jsem řekla "zjevil", ačkoliv jsem nevěděla, jestli se zjevil, čili "vynořil odnikud", nebo jestli prostě slezl ze skládky, jež je, jak známo, oplocená. A máma řekla: "Nene, vůbec jsem se nebála." Pak chvíli mlčela a dodala: "Mě vlastně ani nenapadlo se bát."

Nebudu to natahovat, fór je v tom, že Mimozemšťan do jistý míry, ale tydle jeho schopnosti jsou dost omezený, umí nějak lidi okolo sebe uklidňovat, teda když chce. Umí udělat, že se ho nebojíte a že jeho neoblečený, mužský tělo nevnímáte jako nahý. Nějak vám prostě vleze do hlavy, něco tam vypne, nebo zapne, ale to vypnutí se týká jen jeho, což vysvětlím, a vy ho berete, jako by byl oblečenej a vypadal "jako my", aniž bychom my, lidi, vypadali nějak extra stejně.

No, a jak šla teda máma okolo skládky, najednou před ní stálo něco jako člověk, a to něco bylo nahý.
No, a jak šla teda máma okolo skládky, najednou před ní stálo něco jako člověk, a to něco bylo nahý. | Foto: ČTK

Že se to vypnutí, nebo zapnutí, tejká jen jeho, to empiricky ověřil můj X, teda na X není nic mýho, jen spolu už tři mónaty žijeme. K mámě jsem ho vzala až po měsíci spolubydlení. Jak už jsem řekla, samo že se nakvartýroval on ke mně, sám bydlel v podnájmu v suterénu v Holešovicích a musel si topit uhlím, chápete? Uhlím! Než jsem ho odvedla představit Maxině, popsala jsem mu, s kým už rok žije a jak nás Mimozemšťan jakoby ovládá. Když teda X přišel k nám a představil se, zeptal se Mimozemšťana, kterýmu říká MZ, Emzet, Emzák, Emzeťák, jestli by třeba uměl stejně fungovat i jako "za druhý lidi". Nemusím vám asi vykládat, že si můj hacker a mámin MZ hned nějak líp, beze slov rozuměli.

Jako byste poslouchali navigaci v autě

Na to Mimozemšťan požádal Maxinu, ať se svlíkne. No, a to by nebyla moje máma, aby se hned nesvlíkla. Ježíšmarjá, todle je celá ona, odmalička mě tahala na nudistický pláže, Mimozemšťan samozřejmě věděl, že ona se ráda svlíkne, že se chce svlíknout a že jí tam vůbec nevadíme. Ona nejen že se nestydí, ona hned začala X balit, čtyřicet už jí bylo, upozorňuju, ale ona to neví, nebo dělá, že to neví, a šup šup, už tam stála jak Eva pod jabloní. Hele, nechtějte po mně, abych tuhle megatrapnou chvíli a mou denudovanou matku nějak popisovala. Jediný, co vím pozitivně: na X to dost zabralo. Ale zároveň nám všem třem bylo jasný, že na Maxinu ta schopnost MZ nefunguje, já i X jsme vnímali, že je nahá, mně bylo trapně a X? No, jasně, trefili jste to.

Každopádně se X a MZ rychle sčuchli, i když v jednom ohledu Mimozemšťan X hodně zklamal. On si myslel, že bude moct MZ využívat, když píše ty svoje hackerský programy, ale zjistil, že Mimozemšťan prej "nejeví žádný matematický schopnosti". Ten můj blb se dokonce vyjádřil tak, že "MZ jako by byla ženská". No, nevím, v něčem jo, v něčem ne. Mimozemšťan je good na jazyky, jinak by nemluvil česky jako já nebo vy.

I když na to bacha, on teda nemluví úplně jako my. Zní naprosto perfektně, pražská čeština jak vystřižená, ale zároveň máte podobnej pocit, jako kdybyste poslouchali navigaci v autě. Ne úplně, a přece vás to za chvíli napadne. Však taky X, když jsme od mámy a MZ poprvé odcházeli, najednou povídá takovým tím debilním hlasem: "Na kruhovém objezdu vyjeďte druhým výjezdem." Nic víc, šli jsme pěšky z předního do zadního paneláku a ani jeden nemáme auto, ale oba jsme věděli, o čem jako mluví.

V čem MZ není jako ženská? Neznám žádnou, která by nemluvila o tom, co bylo, odkud je. Mimozemšťan nic. A vy se ho na to nemůžete zeptat. Představte si to, jo: jste s ním u Maxiny v kuchyni. On vaří. On u ní doma dělá všecko, umí všecko. Je nahej. Jo, je nahej, ale zároveň není nahej, stejně jako není "nahá" neoblečená figurína ve výloze. Má chlupatý prsa? Podpaží? Má chlupy tam dole? Já nevím! X neví! Jo, jak je na tom moje máma, to mi popisoval několik večerů za sebou, kretén, a pak chtěl jako to… Ale u Mimozemšťana neví. A ani já, ani X se ho nezeptáme: Kde ses tu jako vzal, kámo? Z jaký jsi přilít galaxie? Ulítla ti raketa? Talíř? Nebo ses teleportoval? Tohle všecko vás napadne, když jste mimo Mimozemšťana, ale ne s ním.

Matiku neumí, nebo dělá, že ji neumí, X si myslí, že "tam, u nich" asi "musej podepisovat mlčenlivost nebo něco takovýho", a že kdyby nějaký věci z "umělý inteligence vyzradil, tak se třeba na místě vypaří". Problém X už asi chápete: opravdu velmi bujará, realitou nekrocená představivost. Když mu to vytknu, tak řekne "hele, hacker bez představivosti, to je jako mimozemšťan bez ufa nebo veverka bez vocasu".

Jak k nám Mimozemšťan přiletěl? Měl UFO?
Jak k nám Mimozemšťan přiletěl? Měl UFO? | Foto: Shutterstock

Zato ale Mimozemšťan umí nebo smí používat, ať je po X-ovu, jiný věci. Dávejte bacha: X má pleš. Měl pleš. Fakt, skoro devětatřicet a už má malou plešku a vadí mu to. Když se ke mně přistěhoval, kolikrát jsem ho načapala v koupelně, jak si ji prohlíží, studuje ji kulatým zvětšovacím zrcadlem, sahá si na ni. No a nedávno jsme šli navštívit mámu, já teda po Mimozemšťanovi nijak nebažím, nevadí mi, to ne, ale že bych musela sedět furt u mámy v kuchyni s nahatým extrateritoriákem, to se radši koukám na seroš, pokud ho teda nestáhne X, to pak není ke koukání. No, a moje máma povídá tomu mýmu hackírkovi, se kterým přede mnou, asi aby se cejtila víc jang, nepokrytě flirtuje: "Hele, hele, tobě se dělá pleš," a začala mu po ní zezadu jezdit ukazováčkem, což X mimořádně nesnáší.

X zrudnul, uhnul, Maxina dělala, že si toho nevšimla, a dál ho šimrala na plešce a já měla, přiznám bez mučení, radost, že toho mýho pitomce taky jednou naštvala. MZ na to koukal, stál u sporáku a vařil, on prakticky neustále vaří a máma tvrdí, že se nikdy nekouká na recepty, nikdy nic nečte, a přece ví, jak udělat švejčužou, který máma miluje, ale i cokoli, co si na něj vymyslí, "von má v hlavě všecky recepty a umí i sushi," říká, protože pro ni je sushi něco jako sedět v nebi.

Pleš a kvasinky

MZ stál u sporáku, koukal na X a povídá tou svou navigační češtinou: "Tobě vadí pleš na hlavě?" X se konečně, celej rudej, odtáh od Maxiny a máminýmu parťákovi dost nakvašeně odsekl: "Na koleni mi nevadí, kámo." Za tejden jsme tam přišli zas a Mimozemšťan dal X nějaký tablety. Neptejte se mě, kde je sebral, z lékárny nepocházely ani omylem. MZ nic neřek, X taky nic neřek, pak mi řek, že přesně věděl, na co "ty bombóny jsou", X říká "bombón", ne bonbón, a dost mě tím dráždí. Taky řek, že věděl, že zaberou. Za tejden mu pleška zarostla, má teď normálně hustý vlasy. Nekecám, fakt.

Se mnou podobně, měla jsem kvasinky, no, víte, co jako myslím, každá holka to ví. Hodně rozjetý kvasinky. A zase se to opakovalo, seděla jsem u mámy, něco chtěla přinýst ode mě z práce, my si celkem dost vypomůžem, to už jsem tím svinstvem trpěla asi deset dní a ne a ne se toho zbavit. Mimozemšťan mi zas dal nějaký tablety, nic neřek, já měla jasno, a do dvou dnů dole klídek.

Ještě něco - Maxina je s ním v pohodě. Co se pamatuju, Maxina nikdy nebyla v pohodě, s tátou ani bez táty. Až s Mimozemšťanem. Vždycky byla šůs, často se s ní nedalo vyjít, jako že fakt hustě nedalo, no a teď se s ní dá. Říkám X: "Jestli Emzet odletí, jestli 'calls home' a frnkne, tak to teprve uvidíš." Nevěří mi.

Takže v týdle pošahaný sestavě jsme trávili Štědrouš. Chápete? Tušíte, v čem je problém? Asi jo: co koupíte k Vánocům Mimozemšťanovi? Kterej chodí nahej a bos, nečte, nepije alkohol, což jsem opominula zmínit, nekouří, skoro nejí, když jí, tak máte dojem, že to dělá, jen aby neurazil.

X mi řek, von je vtipnej jak voko na punčoše: "Kup mu motorovej volej, tydle týpci přece musej pít motorovej volej." Chápete asi, odkud tuhle stupiditku sebral. "A mně kup meka," dodal. Zase fórek, meka samozřejmě má nejmíň za sto litrů, žádnej jinej noťas by nebral. Koupila jsem mu k Vánocům spodky a džíny, jemu je totiž úplně totál šumafuk, co má na sobě, v čemž se podobá MZ, tomu je ovšem naopak úplně fuk, že na sobě nic nemá.

Když ho Maxina potkala, neměl žádnej skafandr, nic.
Když ho Maxina potkala, neměl žádnej skafandr, nic. | Foto: Shutterstock

Mámě jsem koupila poukazy na thajský masáže, protože je dělaj u nich dole v paneláku a Maxina je miluje a říká "udržujou mě mladou i tělem". Jak jste asi vydedukovali, ona se považuje za "mladou duší", a pokud bejt "mladej duší" znamená bejt totálně nezodpovědná, natolik nezodpovědná, že si ze skládky přivedete do bytu chlapa, u kterýho vůbec netušíte, kde se vzal, odkud přistál, tak teda mladá duší je.

X mámě koupil podprdu. On je fakt magor. Povídám mu: "Není ti to jako blbý?" A on: "Ne, proč?" Naprosto vážně a upřímně. A pak: "Číslo jsem trefil?" Povídám: "Jak jako trefil? Jak víš, jaký má moje máma prsa? Žes jí jako jednou viděl, přece neznamená…" Na to on mi řek: "Má je větší než ty a stejný jako ta pani v krámu."

No jo, jenomže pro Mimozemšťana jsme nic neměli. Knížka? Ne. Hadry, boty, čepice, rukavice? Ne. Abyste rozuměli, jemu, jak nám vysvětlila máma, není ani zima, ani horko. "On tohle necejtí," prohlásila. Stejně nemá smysl mu dávat cokoli "do sebe", jak už řečeno. X napadlo: "Koupím mu noťas." X má teda poměrně dost much, některý pěkně vyžraný masařky, některý mouchy tak velký, že by polkly žlunu, ale lakomost mezi ně nepatří. Volám Maxině: "X chce Emzeťákovi…" - "Neříkej mu Emzeťák, prosím." - "… koupit noťas." Maxina: "Moment," a slyším jak volá: "Mimo," ona mu říká Mimo, "chceš počítač?" Co odpověděl, jsem nezaslechla, dost možná nic, on často odpovídá tak, že neřekne nic, ale vy víte, co řek, a máma: "Nechce, že je to zbytečný, a když Mimo řekne zbytečný, není to, jako když my řekneme zbytečný, jako že bysme to brali, ale je to fakt zbytečný, rozumíš."

"A co mu teda máme dát?"

"Co bys chtěl pod stromeček, Mimo?"

"Počkej, on přece neví, co je stromeček, ne?"

Mimozemšťan žije s mámou skoro dva roky, ale loni odjela sama za bráchou na Vánoce do Rigy, on jet nechtěl, a tam se s bráchou strašně pohádala, protože prohlásil, že MZ je "nepochybně, na tisíc procent ruskej agent". Já ho chápu, kdo Emzeta neviděl, tak mu to celý musí připadat maličko šáhlý, buď jako že je šáhlá máma, jenže ona není šáhlá, nebo že je šáhlej on, MZ. A on sice není šáhlej, ale taky zase jako je šáhlej, i když jinak šáhlej.

Na to mi máma řekla: "Emičko," nesnáším, když mi říká Emičko, protože to zní jako E-myčko a já nejsem žádná é myčka, é myčka je u ní dneska MZ, ne já, "on samozřejmě ví, co je stromeček, protože on ví, co je cokoli, co my děláme a používáme."

"O. K. A když teda všecko ví, ten tvůj extra Vševěd, ví taky to, že mu musíme dát něco pod stromeček? Že bysme se cejtili blbě, kdyby tam on jedinej nic neměl?"

Zase to celý hlasitě zopakovala, asi zbytečně, protože X tvrdí, že Mimozemšťan ví, co si říkáme a co si myslíme, a že on s ním "tak trochu" dokáže "mluvit beze slov".

Maxina: "Nic. Nic prej nenoste ani jemu, ani mně."

"Proč?"

Hele, jo, a teď řekla větu, kterou bych byla od MZ nečekala: "Protože to u nich nedělaj." Chápete, Mimozemšťan nikdy nic neřek o tom, jak a kde žil nebo existoval. A najednou víme, co "u nich" nedělaj!

Cizinec na druhou

No, my jsme dárky pro Maxinu vzali a čtyřiadvacátýho k nim šli, ale když jsme vešli do jejího bytu ve dvanáctým, nejvyšším patře, dárky jsme nevyndali z tašek a pod stromečkem, kterej byl ozdobenej a svítil jako obvykle, jako ve většině českejch rodin, neleželo nic a nám to nejen nepřišlo blbý, ale právě naopak.

Mimozemšťan uvařil rybí polívku s mlíčím a jikrama, udělal bramborovej salát a usmažil kapra a máma nepila víno, jak to dělala celý roky s tátou, dycky se nalila jak puma a pak se pohádali a ona mi druhej den volala, že "to už u nás tak nějak patří k Vánocům, že se seštěkáme". Letos byla střízlivá a normální a MZ byl taky normální, až na to, že sedět s ním u večeře tři hodiny je velmi zvláštní, protože on nic nevypráví, jen poslouchá a ptá se, co kdo potřebuje, i když to zjevně ví. Je to s ním hodně jiný, musím přiznat. I X se s ním chová jinak, nevykládá ty svý hovězí, brutálně obscénní vtipy, vlastně skoro nic u mámy neříká. Ale druhej den mi povídá: "Pěkně jsme si s Emzeťákem pokecali."

Já na to: "Dyť si tam skoro nic neřek, ne?"

A X: "To ne, ale pokecali jsme si, chápeš?"

Nejhorší je, že to vlastně chápu, protože to mám s MZ podobně. Tak kupříkladu jsem během štědrovečerní večeře tak nějak pochopila, že Mimozemšťanova civilizace zanikla. Nevím jak, ale pochopila jsem, že si ji sami zničili a že jich tu katastrofu asi moc nepřežilo.

Nevím jak, ale pochopila jsem, že z tý jejich civilizace nic nezbylo a zachránilo se jich jen pár.
Nevím jak, ale pochopila jsem, že z tý jejich civilizace nic nezbylo a zachránilo se jich jen pár. | Foto: Terry W. Virts/NASA // instagram.com/astro_terry

X se mámy někdy okolo půlnoci zeptal: "A proč vlastně u nás Mimozemšťan nepožádá o azyl? Zůstane takhle mimo, bezprizornej?" Máma mlčela. X: "Hele, představ si, Max," od první chvíle jí úplně samozřejmě, přirozeně tyká, "že by si tu zlegalizoval pobyt a živil se třeba těma vlasama. Prostě by lidem nechával zarůst pleše jako mně. Co by za to ženský i chlapi dali! Ty vole, to by byl megadžob!"

Máma mlčela a X zase prej "proč si to tu nezlegalizuje". Tohle fakt miluju, hacker, kterej blouzní o legalizaci, vtipný, jestli je u nás někdo "Mimo", tak on. Ale mlčela jsem a Mimozemšťan taky mlčel. Máma pak řekla: "Víš proč, Ixíku," mimochodem, X nevadí, když mu říká Ixíku, což vážně neumím pobrat, nenávidí zdrobněliny všeho druhu, "protože by mu u nás azyl nedali. Nemaj tu cizince rádi. A on je cizinec na druhou, že jo, Mimo? A ještě něco, kdyby řek, odkud je, začali by ho zkoumat, přišla bych o něj. On velice dobře ví, že by ho nenechali bejt, udělali by z něj pokusnýho králíka…"

X: "To ti řek?"

Maxina: "No, neřek, nebo řek, ale jak on to říká."

Já: "A to o něm fakt nikdo neví? Dyť tu bydlí…"

Máma: "Lidi o něm vědí, potkávaj ho, i když ven chodí strašně málo, ale nepřijde jim cizí, tohle nějak umí zařídit." Řekla jsem na to: "Ale on je cizí, je úplně strašně cizí." Jako si nemyslete, že jsem to řekla jako nějak blbě, přesně naopak, řekla jsem to tak, jako že je skvělý, když není jako třeba já nebo Maxina, nebo dokonce jako můj táta, chápete.

Pak jsme šli s X domů, oba zaražený jak špunty do šampusu, měli jsme super sexík, jenže druhej den ráno na nás na oba padlo něco jako kocovina, i když jsme u mámy nepili žádnej alkáč, ani grámek. Začali jsme se hádat, X mi řek, že jsem tlustá, a já na něj řvala: "Jo, přibrala jsem pět kilo, ale kvůli tobě, ty kreténe, protože ty se nehejbeš a já nechci nikam chodit sama," přičemž ovšem vězte, že X není takovej ten dvěstěkilovej hackerskej typ, co žije na brambůrkách a coca-cole, on je hubenej jak herečka u moře. Strašně jsme se štěkli, já práskla dveřma a utekla, courala jsem kolem naší skládky v bláhový naději, že tam taky najdu svého Mimozemšťana, což se nestalo.

Přemejšlela jsem, proč si MZ vybral zrovna mou mámu? Nechápala jsem to. Anebo chápala nějak tak, že pravě Maxinu, protože byla sama, k ničemu a šla ke skládce. Jen zoufalec jde ke skládce, že jo. Nějak tak. Nebo si ji Mimozemšťan nevybral? Prostě tam náhodou šla a… on tam zrovna přistál? Ne, to se mi nezdá pravděpodobný. Nějak totiž vím, že Mimozemšťan si mámu fakt vybral, a tím si vybral i mě a X… tak to bylo. Ona si to nijak nezasloužila a my dva taky ne. I když je asi blbost si myslet, že jsme si ho mohli nějak zasloužit. Nemohli.

Zároveň ale nevěřím, že se objevil náhodou. Náhoda byla potkat X, to nepochybně. Stalo se to tak, že jsem se opila na abiturientským večírku našeho gymplu, pak jsem usnula v tramvaji, probrala jsem se na Palmovce a vyběhla ven a byla totál, ale totál mimo. Nechala jsem v tý tramvaji tašku s dokladama a boty, vystoupila jsem bosa, nevím proč. Sedla jsem si na stanici na lavičku, chvíli spala, bylo září, teplo, já bosa. Když jsem se probrala, nevím za jak dlouho, neměla jsem tašku, boty, tramvaj byla nenávratně pryč, já sama, bylo mi zle, začala jsem brečet. No, a kolem šel v ty tři ráno, nebo kolik bylo, X. Sed si ke mně, něco vykládal, dal mi svý boty, že prej bydlí blízko, zavolal někam na dispečink, nahlásil, že jsem v tramvaji nechala tu tašku. Potom mě vzal k sobě domu a ráno mi řek, že už se našly mý doklady i boty. Tohle byla náhoda, ale Mimozemšťan na skládce ne.

Najednou jsem se přistihla, jak jdu do předního paneláku za Maxinou (správně chápete, že ne za Maxinou), a když jsem tam na Boží hod vánoční (tak pětadvacátýmu prosinci říkala moje babička, dej jí pámbu věčnou slávu, což taky říkala) odpoledne dorazila, tak tam už seděl X a máma a MZ a… a najednou byl klid, naprostej klid a pili jsme čaj a já, vážně nemám sebemenšího tušáka proč, jsem Mimozemšťanovi řekla: "Ať tě ani nenapadne se jít někam hlásit. Prosím."

On na to, jako obvykle, nic.

První let lidí na Měsíc je historickým milníkem. | Video: Reuters
 

Právě se děje

Další zprávy