Petr Fischer Petr Fischer | Názory
15. 11. 2019 7:30

Venkovský samet - dějiny, na které jsme zapomněli

Revoluce se nevyhrávají ani na Letné, ani na Václavském náměstí. Zvítězí, až když se prosadí i v odlehlých koutech země. Nezapomínejme na ně.
Demonstrace "Chceme čistý vzduch", Teplice, listopad 1989.
Demonstrace "Chceme čistý vzduch", Teplice, listopad 1989. | Foto: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR

V proudu nostalgického sentimentálního vzpomínání na listopad roku 1989 se poněkud zapomíná, že revoluce nebyla jen jedna. Ledy se lámaly v každém jednotlivém místě a někde mnohem pomaleji a obtížněji než v Praze.

Zatímco Praha už "byla vyhraná" nejen prakticky, ale hlavně mentálně, komunistické bašty na severu Čech mentálně odolávaly.

A v jistém smyslu odolávají dodnes. O čemž svědčí třeba komunistický hejtman, který vládne Ústeckému kraji už druhé volební období. A není to pouze v reakci na to, jak region vedly minulé politické reprezentace.

Hle, groteska revoluce

Ústecká revoluce od počátku narážela na silnou dělnickou hradbu. Studenti, kteří fungovali jako messengeři, jako poslové dobrých zpráv z Prahy, se potýkali s dělnickým odporem. S omezeným myšlením lidí, kteří, podobně jako mnozí dnes, byli schopni argumentovat lidovými poučkami "studujete za naše peníze, tak se podle toho chovejte".

Nejoblíbenější revoluční kratochvílí tak bylo lepení plakátů, které vzápětí aktivní soudruzi s úsměvem na rtech strhávali, protože se tím špiní veřejný prostor. Opakované nalepování a strhávání - hle, groteska revoluce.

Jistý symbolický význam mimochodem nese i dnes, kdy se bojuje o "správný výklad" listopadového obrácení k demokracii. Kdy se pereme o to, jaký plakát (interpretace) nejlépe odpovídá skutečnosti. Realitu přitom asi nejpřesněji vyjadřuje právě vrstva přelepovaných plakátů, postupně seškrabovaných a v nové kráse opět vylepovaných.

Ústí nad Labem v listopadu a prosinci 1989 vřelo. Studenti a herci Činoherního studia, které bylo centrem revoluce, v obskurních debatách přesvědčovali ředitele fabrik, aby se přidali k tažení za svobodnými volbami a demokracií. A třebaže většina z nich pragmaticky vyčkávala, jak se věci vyvinou, nakonec se to podařilo.

Dodnes mi v paměti utkvěla debata s ředitelem teplárny, který se proti politické realitě bránil "odbornou" diskusí o tom, zda je teorie nadhodnoty u Marxe pravdivá. A pokud ano, kdo si bude nadhodnotu přivlastňovat za kapitalismu.

Bylo to zoufalé ideologické školení, které o pár let později nahradily stejně prázdné ideologické úvahy o "pravé pravicovosti".

Při oslavách 30 let od sametové revoluce by neměla být zapomenuta jména ústeckých studentských vůdců, jako byl Jan Šícha nebo Michal Koleček, protože bez nich by se věci v Ústí nad Labem nehýbaly k lepšímu tak rychle. Nešlo by to ani bez dalších stovek těch, kteří opisovali a distribuovali výzvy, kreslili a roznášeli plakáty, žili revolucí, která najednou odhalovala hloubku hnusu velmi osobně.

Dost rychle a překvapivě se ukazovalo, kdo byl kdo. Kolik tajných spolupracovníků StB a snaživých komunistů plnilo studentský a akademický prostor. Kolik kariéristů se na vlně svezlo do nových výšin. A kolik těch starých rychle změnilo převlečník nebo naopak v tichosti využilo starých soudružských vztahů v budování nových zářných kariér.

Tenkrát v regionu

Idealismus revoluce, která připomínala nekonečný happening - a jako taková se také často přímo děla -, se sice ochlazoval v hustém postkomunistickém bahně, ale nebylo to ještě ani zdaleka vnímáno jako deziluze, prozření, nebo dokonce zklamání, o nichž se mluví dnes.

Jak těžké přitom bylo ukazovat na konkrétní lidi jako na spoluviníky a říkat: Tihle tu nesmí být, tihle nesmí už nikdy učit. Radostné spojení na náměstích nebylo vůbec radostné v jednotlivých osobních střetech.

Revoluce, má-li být revolucí, se před takovými očistnými kroky nesmí zastavit, řekne vám dnes každý teoretik. Musí mít odvahu k vyloučení těch, kteří budovali starý systém a mohli by tedy podrývat nový. Symbolické i konkrétní ničení starého systému je dokonce definicí revoluce.

Jenže proměna tohoto typu byla tím, co jsme v listopadu jednoduše neuměli. Tehdejší revoluce byla sametová, ohleduplná, dokonce empatická. "Něžná", říkali na Slovensku. A to i k těm, kteří ji radikálně odmítali, kteří byli proti ní a dodnes proti ní být nepřestali.

Nebylo to proto, že někdo "nahoře" to nechtěl, protože by byla "nějaká dohoda" o neútočení. Ale proto, že osobně - tváří v tváře, z očí do očí a v konkrétní sociální situaci - je vše mnohem těžší, vypjatě emotivní a fyzicky bolestnější než na papíře.

Revoluce v regionech, ne ta celorepubliková televizní, byla v tomto smyslu první vážnou předzvěstí toho, jak bude těžké ji udržet jakožto revoluci. A jak snadno se může v emocích i faktech rozplynout, když ti, kteří ničili, budou součástí politické hry i dál.

Revoluce se symbolicky vyhrávají v centru. Převratem po nátlaku masy, která třeba společně zpívá hymnu se zpěvákem protestsongů i pěvcem uklidňujících radostných písní normalizace. Prakticky se ale revoluce vyhrává až v každém větším i menším regionu, pokud se i tam staré mysli mění v mysli nové.

O tom, jak ztuha to jde, svědčí nejenom vzpomínky na sametové revoluční dny, ale i výsledky regionálních voleb všeho druhu.

Nezapomínejme na regiony, dějiny srdcí a myslí se skutečně mění až tam!

Zas musíme číst mezi řádky, TV Barrandov je nejhorším případem, jak se dá manipulovat. Politici média zneužívají. Mluvčí prezidenta nemůže mít pořad | Video: Emma Smetana
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 14 minutami

Tálibán pověsil na náměstí v západoafghánském městě Herát mrtvé tělo na jeřáb

Signalizuje to návrat některých metod, k nimž se islamistické hnutí uchylovalo v minulosti, poznamenala agentura. Muž, jenž provozuje na náměstí lékárnu, agentuře popsal, že na místo byla přinesena čtyři těla, z nichž tři skončila vystavená na dalších náměstích ve městě. Tálibové podle něj lidem sdělili, že čtveřice se podílela na únosu a policie je zabila. Tálibán se zatím oficiálně nevyjádřil.

Núruddín Turábí - jeden ze zakladatelů radikálního islamistického hnutí a hlavní zastánce přísného výkladu islámského práva v době, kdy Tálibán vládl v Afghánistánu poprvé, řekl tento týden agentuře AP, že uskupení hodlá opět provádět popravy a utínat ruce. Podle jeho slov se to ale možná nebude dít veřejně jako v minulosti.

Od chvíle, kdy Tálibán v polovině srpna převzal kontrolu na asijskou zemi, mnozí Afghánci i svět s obavami sledují, zda tálibové obnoví tvrdou vládu z druhé poloviny 90. let, kdy hnutí Afghánistán spravovalo poprvé. Vůdci radikálního uskupení zůstávají zakořeněni v hluboce konzervativním a tvrdém světonázoru, ačkoliv přijímají technologické změny jako jsou mobilní telefony, poznamenala AP.

Představitelé Tálibánu dříve prohlásili, že nebudou opakovat fundamentalistickou politiku předchozí vlády svého hnutí.

před 2 hodinami

Při sebevražedném útoku v Somálsku zemřelo nejméně sedm lidí

Nejméně sedm lidí v sobotu zemřelo při sebevražedném útoku nedaleko prezidentské rezidence v somálské metropoli Mogadišo, informovala agentura Reuters s odvoláním na místního představitele. Osm lidí je po výbuchu zraněných., dalších osm je zraněnýc

Bomba nastražená v autě explodovala ve chvíli, kdy byl vůz na křižovatce. Svědek agentuře Reuters popsal, že viděl sedm zničených automobilů a tři rikši. Celá křižovatka byla podle něj potřísněna krví.

Kdo za útokem stojí, zatím není zřejmé. Podobné útoky nicméně často provádí islamistické hnutí Šabáb, které je napojeno na teroristickou síť Al-Káida. Šabáb chce v africké zemi svrhnout vládu a prosadit svůj přísný výklad islámského práva.

Zdroj: ČTK
Další zprávy