Vládní krize stále více připomíná vojenské cvičení. Zejména tím, jak si štáby zamilovaly slovní spojení „manévrovací prostor". A také proto, že jsou předem domluvení vítězové a poražení.
Vnitrostranické útvary, které před časem ustavila Občanská demokratická strana, nesou i dost pitoreskní názvy. Jako Odborná komise pro trvalé hodnoty a vzdělanou budoucnost nebo Odborná komise pro národní zájem a svobodnou budoucnost.
Rovnou ve jméně se obvykle umí pochválit jen diktatury, nejznámějším případem je Výbor pro veřejné blaho (1793), případně ministerstvo lásky (1984).
ODS z jakobínství nepodezíráme; zřejmě jen usoudila, že zahraniční politika nebo školství už zevšedněly a přišel čas oslovit voliče něčím vznešenějším. Čemu by taky každý rozuměl, ne jako když Ken plechoval na Titanicu bypass, že.
„Odborná komise pro trvalé hodnoty" je každopádně vynikající nápad. A vůbec, jakákoli komise pro hodnoty nemá chybu. Třeba takový koncil Kostnický.
Nejnovějším zaříkávadlem z kategorie balíčků a obranných valů se stal pilíř. Jde o důchodovou reformu, navrženou nějakým inženýrem z katedry mostních konstrukcí, který nás navíc nutí do toho pilíře, a to rajcenkrecht do druhého, vstoupit.
Vstoupit do pilíře? Zkusili jste to někdy? Jde to vůbec?
Mezi jarními trendy opět nechybí trestní oznámení. Za poslední měsíc jich politici podali asi 157, a to většinou jeden na druhého. Dělají to proto, aby se dostali do zpráv a předvedli, že jsou na té správné straně levot.
Marně přemýšlíme, kdy nějaké trestní oznámení politika na politika skončilo tím, že byl někdo potrestán. Politici si jen čechrají peří a přidělávají práci ostatním, v čele s policií, která musí chudák dělat, že vyšetřuje padni komu padni.
Jádro pudla je zakopané v tom, že se to jmenuje tak hezky, svůdně: trestní oznámení. Oznamovatel působí jako notorický slušňák, který se už nedokáže smířit s páchanou nepravostí. Na koho ukáže prstem, ten přebírá roli padoucha.
Inflace trestních oznámení - a to je řešení hodné slovíčkářů - může skončit jedině tehdy, když se to přejmenuje na udání, teplý bonz nebo tak nějak.
Rádi brouzdáme se slovíčkářským vozíkem mezi regály. Naposledy jsme tu narazili na mělněné maso, půl kila v akci za 30 korun.
Moc hezky to nezní. Maso, u kterého je přídavným jménem technologie a ne původní zvíře, nebudí důvěru. Mělněné je skutečně od slova mělnit, známějšího s předponou roz-, a je to v podstatě mleté, ale horší, protože tam smí být i něco, co v mletém být nemá.
Myslíme si, že je to spíš mělněné, než maso. Ale radši to ověřovat nebudeme. Těšíme se, co po křehčeném a mělněném naše masokombináty ještě vymyslí.
Před dvaceti lety se většina lidí domnívala, že ombudsman je lidoop nebo sněžný muž. Před patnácti lety prohlásil, že „ombudsman je věcí zbytečnou, mylnou, falešnou," no však vy víte, koho myslíme. Dneska už chová ombudsmana kdekdo, teď ho chce svým zaměstnancům dokonce pořídit i ministr vnitra.
Vlastním exemplářem se chlubí banky, nemocnice, pošta, ČEZ, České dráhy a internetové obchody. Mít ombudsmana patří k dobrému tónu. Ombudsman je plemeno módní jako portugalský vodní pes, a zároveň užitečné jako kráva. Vrba a lampárna v jednom. Chcete ho, Ombyho?!
