Češi pravidelně lamentují, že státní finance neřídí ekonomové, ale jen účetní, kteří pouze hlídají kolonky má dáti - dal. Co bychom za to ale nyní dali. Reálně vláda už jen nabírá vidlemi desítky a stovky miliard a hází je z valníku bez ladu a skladu po celé republice. Koronavirová recese má jen zakrýt nejdražší finále politického cyklu v historii polistopadové republiky, které po krajských volbách tohoto roku vyvrcholí těmi sněmovními příští rok.
Není divu, že kontrolní orgány volí vůči státu kritický tón, pokud tak můžeme označit faktické vyhlášení války. Nejprve to byla počátkem září Národní rozpočtová rada, nyní se přidává i Nejvyšší kontrolní úřad.
Obě instituce mají naprostou pravdu. Ale to je tak to jediné, protože k ukončení monstrózní party nemají žádné pravomoci.
Rozpočet na tu největší párty
Národní rozpočtová rada vydala asi nejostřejší stanovisko k rozpočtu. Natvrdo napsala, že "třetí novela zákona o státním rozpočtu na rok 2020, jež navýšila schválený schodek ze 300 na 500 miliard korun, byla předčasná, neopodstatněná a nadměrná".
Zpětně vzato je až nepochopitelné, jak poslanci mohli tak snadno odkývat vládě půlbilionovou sekyru. Žádný nový rozpočet nebyl potřebný, protože ani ten předchozí nebyl vyčerpán. Až nyní s kropením voličů speciálními důchody a snižováním daní v součtu za stovku miliard začínáme pomalu chápat, proč bylo tak strašně nutné v létě jedno virtuální číslo nahradit jiným.
Jako žvást se ukazuje tvrzení, že navýšení rozpočtu vykryje koronavirové výpadky příjmů a razantně navýší investice. Přilepšení důchodcům popírá obojí - jde o jedinou skupinu, které se příjmy reálně nepropadly a ze spotřeby pravděpodobně bude spíše úspora, která se hned tak do reálné ekonomiky nevrátí. Ve skutečnosti se na opravdové investice vyčlenilo z půlbilionu jen usmolených 30 miliard navíc, takže se proinvestujeme tak maximálně do minulosti.
Poněkud zoufalým tónem tak rozpočtová rada naposledy varuje, že pokud po této cestě půjdeme dál, bude muset rozpočet na rok 2022 "zahrnovat buď zvýšení daní, nebo redukci některých výdajů, případně kombinaci obojího". To je ale naprosto nevhodné. Nejenže v krizi investujeme na špatných místech, ale navíc i to, co stát letos dá, bude již za dva roky muset vymáhat stylem šerifa z Nottinghamu.
Neudržitelná budoucnost
Rozpočtová rada přitom není jediným sdružením, které ostře varuje před likvidačními plány premiéra, který tvrdí, že co jako ministr financí ušetřil, může teď coby premiér lidem vrátit. Není nutná profesura z ekonomie, aby bylo jasné, že ony dodatečné daňové příjmy za konjunktury se už rozplynuly vlivem propadu do recese. Nelze je tedy vzít podruhé a pokropit jimi důchodce či zaměstnance.
Hodně ostré úvodní slovo ve zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu k rozpočtu proto zvolil i prezident této instituce: "Již několikrát jsme upozorňovali, že státní rozpočet je na mimořádné události připraven hůře než v době ekonomické krize v roce 2008. Bohužel musím říci, že aktuální vývoj tuto obavu jen potvrzuje," píše Miloslav Kala a dodává: "Další vývoj pandemie je nejistý a její ekonomické dopady mohou ČR rychle přiblížit ke stavu, kdy veřejné finance nebudou udržitelné."
Nejeden z čtenářů si jistě řekne: Není to moc pesimistické? Že by se veřejné finance opravdu rozvalily? To zase budeme poslouchat strašení Řeckem?
Řecko jistě nehrozí (ono tedy nehrozilo ani před deseti lety), ale radikálně stoupá pravděpodobnost, že po této výdajové párty radikálně stoupnou daně z příjmu i DPH, nastoupí v dosud netušené míře nemovitostní daně a to vše nikoliv pro naše okamžité blaho, ale jen aby se rychle umořil čím dál dražší státní dluh.
Zpráva NKÚ je vlastně za minulý rok - ten, který nyní vnímáme jako bezstarostnou konjunkturu zalitou sluncem. Ale tak to rozhodně nebylo. Přestože ekonomika rostla, rozpočet byl v deficitu 28,5 miliardy. Růst běžných výdajů na provoz státu převyšoval už tehdy růst celkových příjmů o miliardy. Doplňování kasy ze zbytků privatizačních příjmů jelo na doraz. Efektivita vládního sektoru přitom šla dolů, ač počet státních zaměstnanců raketově rostl. Investice do strategických oblastí byla nižší než uprostřed minulé krize.
Ne, to nebyl poslední dobrý rok. To byl už rok mizerný, v mnoha parametrech horší než krizová léta na přelomu minulé dekády. I proto je nám v roce 2020 tak těžce.
Krize zbytečná, ale naše
Tedy těžce. To by to vláda musela nejprve přiznat. Při vší úctě ke zmiňovaným kontrolním institucím - nikdo o jejich existenci neví, natož aby četl jejich zprávy.
A vláda to hned tak nepřizná. Naopak se snaží situaci nereformovaného státu stiženého nenadálou krizí devastovat ještě více. S nesmyslně nadsazenými odkazy na velkou krizi z 30. let minulého století oznamuje tak absurdní návrhy, jako je třeba radikální snížení daní z příjmu fyzických osob.
Jen telegraficky: Sníží se tím už tak v evropském srovnání nízká daň z příjmu, aniž by se řešilo naopak extrémně vysoké zdravotní pojištění. Více než chudším to pomůže bohatším, kteří místo spotřeby jen více ušetří a ekonomiku nijak nerozhýbou. Je to pro veřejné finance zásek ve výši 90 miliard korun nikoliv jen pro krizový rok, ale i na každý další. Ministerstvo financí již nyní přiznává, že neví, jak ho pokrýt. Naštěstí ale to celé nepůjde na vrub státního rozpočtu, asi třetinu zaplatí ty místní, takže brzo čekejme hromadné krachy měst a obcí…
Těch nesmyslů je už tolik a jsou tak drahé, že je celkem zřejmé, co se musí dít dál. Nejpozději v roce 2022 bude stát donucen svými předchozími chybami k brutální rozpočtové restrikci. A ta bude bolet možná více než současná koronavirová krize.
Jedno pozitivum na tomto poučení z krizového vývoje ale najít lze: je velká šance, že po minulé velké finanční krizi i v této obhájíme čestné místo v ekonomických učebnicích. Prostě proto, že si opět jako jediní v Evropě přivodíme zcela zbytečnou druhou recesi, když ostatní státy už budou dávno hospodářsky růst.
