David Klimeš David Klimeš | Názory
21. 9. 2020 10:39

Vojtěch mohl být dobrým ministrem. Kdyby mu to ovšem Babiš dovolil

Historie bude na Adama Vojtěcha vzpomínat mnohem lépe, než jak to vidíme dnes skrze oprávněnou zlobu, že se český stát dostatečně nepřipravil na druhou vlnu koronaviru.
Čau lidi, za všechno může on. Ani nevím, kdo to je...
Čau lidi, za všechno může on. Ani nevím, kdo to je... | Foto: ČTK

Nejlepším komentářem k rezignaci Adama Vojtěcha je jedna nedávná karikatura Miroslava Kemela, kdy vystrašený ministr zdravotnictví při odchodu říká své sekretářce: "Nemám strach, že bych na chodbě chytil covida, mám strach, že by mě tam mohl odchytit Babiš…"

V zákulisí politiky se už déle proslýchalo, že Vojtěch končí, ministr se jen snažil rezignaci oddálit do chvíle, kdy bude šíření viru zvládnuté, aby mohl s funkcí premiérovi seknout.

To už se mu nepodařilo. Jak známo, premiér nikdy nenechává obětní beránky uniknout od patřičně efektní porážky, a tak se během zcela nezvládnutého nástupu druhé vlny pandemie také Vojtěch dozvěděl, že už tu práci vlastně nechce dělat. Musel jít. Paradoxně i za chyby, které napáchal sám premiér - naposledy když koncem srpna brojil proti opětovnému masivnímu nasazování roušek.

Premiérovo poděkování, v němž vzkazuje, že na odcházejícího bude vzpomínat jako na nejlepšího ministra zdravotnictví, tak jen ukazuje hloubku bezcitnosti, s jakou se předseda vlády ke svým spolupracovníkům chová.

Babišův zázračný kluk

Cesta Adama Vojtěcha českou politikou je naprosto neuvěřitelným příběhem. Před patnácti lety zpíval v SuperStar song Can you feel the love tonight? a o zdravotnictví nevěděl nic. Před osmi lety jako ambiciózní právník vstoupil do ODS a o zdravotnictví nevěděl nic. Ještě před šesti lety radil na ministerstvu financí s právničinou a o zdravotnictví nevěděl nic.

Ale pak si uvědomil, že v týmu okolo jeho nového patrona Andreje Babiše nevidí nikoho, kdo by se věnoval právě zdravotnictví. Pochopil svou příležitost - a je smutnou vizitkou všech tradičních stran, že mladý právník bez lékařského vzdělání dokázal za dva roky nastudovat složité vazby českého zdravotnického systému lépe než mnohý letitý politik se stetoskopem okolo krku.

Dokonce Babišovi připravil v roce 2017 pro knížku O čem sním, když náhodou spím poměrně razantní zdravotnickou reformu, kterou kdyby si dnešní levicoví a starší voliči ANO přečetli, podpora hnutí by jistě letěla strmě dolů. To bylo ovšem ještě v dobách, kdy měl Babiš pro mladého právníka úplně jinou objednávku: jsme pravicově reformní hnutí, je třeba ucpat černé díry ve zdravotnictví, zbavit stát obrovských plateb za státní pojištěnce a naučit lidi si za péči připlácet.

Kde ty časy jsou…

Bezmocné ministrování

Už když Vojtěch nastoupil na ministerstvo v roce 2017, věděl, že to bude o dost jiné úřadování, než si představoval. Premiér ho sice osobně měl stále rád, ale podmínky pro jakoukoliv reformu, která by se za tučných let dala stihnout, byly v nenávratnu. Vojtěch se stal ministrem menšinové vlády bez stálých partnerů, která se málem oficiálně opřela i o extrémní SPD. K tomu zdědil tým (jeho součástí byl i náměstek bez prověrky Roman Prymula), o kterém věděl, že se specializuje na mydlení šéfovských schodů.

A když Andrej Babiš uplácal křehkou většinu s ČSSD a KSČM, muselo novopečenému ministrovi dojít, že ambicím je konec. Pokusil se sice o pár změn ve vzdělávání lékařů, paliativě, centrálním nákupu či fakultních nemocnicích. Ale to vše bylo strašně málo, když nemohl sáhnout do podstaty systému - což mu premiér toužící po levicových hlasech zakázal. Stejně tak Vojtěch brzo pochopil, kde končí jeho pravomoc ministra zdravotnictví, když úhradovou vyhláškou začínal až příliš ohrožovat reprodukční kliniky a další bílý byznys předsedy vlády ve střetu zájmů.

A pak přišel vir. Všichni okamžitě volali po Vojtěchově rezignaci, ale s tehdejší nulovou přípravou, zcela decentralizovanými hygienickými stanicemi z 19. století a vybrakovanými státními rezervami ochranných prostředků to nezvládl vůbec špatně. V chaosu se stal de facto telefonickou ústřednou, kdy se snažil vládní i odbornou kakofonii usměrnit do něčeho alespoň trochu logického.

To se mu nakonec celkem zdařilo. Přesvědčil s dobře vybranými odborníky Babiše, že je čas na okamžitý lockdown, trpělivě vysvětloval nevysvětlitelné. A ještě dokázal odolat opozici - jak té sněmovní, tak té nebezpečnější vnitrovládní kolem plukovníka Prymuly.

Gilotina šeptá…

Druhou vlnu už se mu zachytit nepodařilo vůbec. Je ovšem otázka, zda měl šanci uspět. Premiér mu začátkem léta dal jasné mantinely: Končíme s mantrou o reformách, dostaneš, kolik peněz chceš, ale máš zakázáno strašit o viru, ten prostě skočil, protože jsem to rozhodl.

Vojtěch měl už tehdy rezignovat, ale neodhodlal se k tomu. A tak tahal za čím dál kratší konec provazu. Vedle Babiše, který chtěl Čechům dopřát na dovolených co nejméně limitovaný život, se za rozvolněného premiéra postavila část "odborníků", kteří také pandemii už jen mávali na rozloučenou.

Jedním z nich byl nástupce odcházejícího ministra Roman Prymula. Ten si už od jara dával záležet, aby na vše měl trochu jiný názor než jeho šéf. Takže nejprve chtěl uzavírat hranice na dva roky, pak zase chtěl promořovat, pak prý vir zeslábl a zmutoval a nyní si zjednává pozornost kritikou, že jsme se na podzimní vlnu koronaviru špatně připravili, ač je sám čelným představitelem vládní politiky.

Tohle už nemohlo skočit pro Vojtěcha dobře. A neskončilo. Stal se logickou obětí širokého vládního selhání.

Možná by jednal už od léta jinak, kdyby mohl opravdu ministrovat. Těžko říci, co si nyní Vojtěch prozpěvuje. Možná to je jeho ponurá písnička Šeptá, která jako by předurčovala kariéru někdejšího nadějného zpěváka a pak i nadějného ministra zdravotnictví svým refrénem: Já jen já jsem tvá / gilotina šeptá, já jsem tvá…

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch rezignoval - záznam tiskové konference | Video: ČTK
 

Právě se děje

před 1 hodinou

Výroba aut za v Česku tři čtvrtletí klesla o čtvrtinu

Výroba osobních aut za tři čtvrtletí meziročně klesla o 24,3 procenta na 808 279 vozů. V září byla díky postupnému oživování poptávky nižší jen o 4,5 procenta, když automobilky vyrobily 119 722 aut. Oznámilo to dnes Sdružení automobilového průmyslu.

Škoda Auto zvýšila v září produkci o 2,5 procenta, což jí pomohlo snížit celkový pokles za devět měsíců na 20,3 procenta. Největší tuzemská automobilka tak celkově letos vyrobila 534 211 vozů. Výroba v Hyundai klesla o 30,5 procenta na 163 440 aut a v TPCA se i kvůli dvoutýdenní technologické odstávce spojené s rozšiřováním produkce a instalováním nových technologií snížila o 31,7 procenta na 110 628 vozů.

"Vývoj výroby vozidel v Česku odráží pozvolné oživení poptávky po nových automobilech v EU i v dalších částech světa. Také dodavatelé dohánějí, co se dá, když zahraniční automobilky plní odložené objednávky z první poloviny roku," uvedl prezident sdružení Bohdan Wojnar.

Další zprávy