Luděk Navara Luděk Navara | Názory
21. 8. 2019 12:45

Vzkaz srpna 1969: Češi zradili Čechy. Od té doby je tu ta zrada pořád s námi

Na srpen 1968 můžeme být svým způsobem hrdí: proti mocnému nepříteli Češi a Slováci nesklonili hlavy. Sice beze zbraní, zdánlivě bez šancí, ale vzdorovali. A víme, že okupanti museli přehodnotit původní plány, když pochopili, že nebude snadné zemi ovládnout. Je dobře, že si tehdejší léto tolik připomínáme. Pozornost si ovšem zaslouží i to, které přišlo o rok později. I v srpnu roku 1969 zůstali na ulicích ležet mrtví, tentokrát ale mluvili stejným jazykem jako jejich (stále nepotrestaní!) vrazi. Přemýšlejme tedy přesně po půl století o tomto smutném datu.
Zelný trh se stal místem prudkých střetů mezi ozbrojenými složkami a demonstranty
Zelný trh se stal místem prudkých střetů mezi ozbrojenými složkami a demonstranty | Foto: Aktuálně.cz, Moravské zemské muzeum Brno

Mnoho lidí má za to, že celá ta zmařená dvě desetiletí šedi před pádem železné opony byla důsledkem okupace z roku 1968. Kdyby ale po srpnu '68 nepřišel ten (osudový) srpen následující, odvíjely by se u nás dějiny opravdu stejně?

Ode dne plného hluku tanků a letadel uplynul pouhý rok. Tisíce lidí využily výročí a vyrazily opět do ulic protestovat. Kremelští vládci už ale zasahovat nemuseli. Stačilo jim sledovat, co dělají jejich věrní v Praze. Demonstranty, kteří nežádali nic jiného než odchod okupantů, přišli rozhánět, zatýkat a pronásledovat jejich krajané. Ten strašný pocit bezmoci si do hloubky nejspíš nedovede představit nikdo, kdo jej tehdy nezažil. Ti, kdo ano, mluvili o ponížení, zmaru, otřeseném sebevědomí a depresích (přiznal se k nim třeba bývalý premiér Vladimír Špidla).

Do pražských ulic tehdy proti demonstrantům vyjelo devadesát tanků. Vlastních. Jednalo se o největší bojové nasazení obrněnců za celou dobu existence Československé lidové armády. 

Takový to byl před padesáti roky srpen. Někteří tehdy zradili svou vlast, jiní spolu s ní i sami sebe. Například Alexander Dubček. To on podepsal takzvané zákonné opatření, které umožnilo odpůrce režimu tvrdě postihovat a trestat.

Nezůstalo něco z té zrady u nás (a v nás) dodnes? Nenajdou se tady stále politici, kterým jsou moskevské zájmy bližší než ty naše? Nepatří k nim i muž, který sídlí přímo na Pražském hradě?

Stůj a přemýšlej

Jestli se zdálo, že srpen 1968 nás k Moskvě ještě nepřipoutal, ten následující už ano. Jeho důsledkem bylo kromě jiného rozhodnutí o výstavbě jaderných elektráren závislých na sovětských technologiích a sovětském palivu. Nezdá se, že by se toho v tomto ohledu za půlstoletí změnilo zas tak moc. Vidíme úplně stejné snahy jako tehdy: snahy moskevských vládců najít cesty k obnově co největší části jejich bývalé moci nad tímto koutem Evropy. A co hůř: stejně jako tehdy, i dnes se kremelským daří nacházet (tady!) ochotné pomocníky.

Jak jinak se dívat například na nedávný krok předsedy poslanecké sněmovny Radka Vondráčka (ANO), který podpořil Rusy v jejich protestech proti odstranění pamětní desky ze zdi Staroměstské radnice. Ta přitom zmizela kvůli tendenčnímu textu, který připomínal jen podíl sovětských vojáků na osvobození Prahy, ignoroval ale domácí odboj. Vondráček argumentoval podobně jako ruský velvyslanec. Proč?

Podobných příkladů by se samozřejmě dalo najít více. Tak třeba spor o ruského hackera Jevgenije Nikulina, jehož vydání do USA nesla Moskva velmi nelibě. Na její stranu se přitom proti české vládě postavil český prezident. A pak jsou tu ještě komunisté. Vzpomeňme třeba jejich dodnes vlivného člena Josefa Skálu, který po srpnové okupaci spolupracoval s kolaborantskou vysílačkou Vltava, dávnou předchůdkyní současných dezinformačních webů.

Proč, když třeba v Polsku je něco takového nepředstavitelné? Není jistá nepevnost ukotvena v naší povaze, jak o tom přemýšleli už dávno někteří novináři a spisovatelé? Například Pavel Tigrid, který v jedné ze svých knih citoval F. X. Šaldu, podle něhož "zrazovat sebe i jiné je typicky české"?

21. srpen je možná tím správným dnem na přemýšlení o zradě a zrádcích. A také o tom, zda jich v naší minulosti není až podezřele moc. Češi se nepochybně mnohokrát stali hříčkou cizích velmocí. Například v srpnu 1968. Mnohokrát byli také hříčkou zrádců. To zas o rok později. Čí hříčkou jsou dnes?

Pochod Milionu chvilek půjde v podvečer z Václavského přes Staroměstské na Hradčanské náměstí | Video: ČTK
 

Právě se děje

Další zprávy