Za farmaceutickým byznysem stojí finance i experti. Kdo hájí zájmy státu?

Firma, která lék uvede na trh, projde všemi nástrahami schvalovacího procesu a dostane se do fáze, kdy je potřeba novou léčbu dostat do klinické praxe. Obrátí se proto na obvyklé „key opinion leaders“, tedy většinou akademiky, kteří svou autoritou a řečnickými schopnostmi představí výsledky studií, vysvětlí výhody nové léčby a často se také podílí na tvorbě odborných doporučení.

Na podobné akci se může objevit i představitel státní instituce nebo zdravotní pojišťovny. Vzniká tak velmi silná sestava: výrobce nebo prodejce, akademičtí hodnostáři a představitelé institucí, které rozhodují o pravidlech a úhradách.

Související

„Je to časovaná bomba.“ Zákeřná choroba v Česku sílí a léky přestávají zabírat

A pak už přichází otázka, kolik pacientů bude léčeno a kolik nás to bude stát. Výrobci jde samozřejmě o to, aby byl trh co největší.

Systém, kde jsou všichni „závislí“

Takový systém samozřejmě není českou specialitou. Farmaceutický průmysl patří k ekonomicky nejsilnějším odvětvím světa a má k dispozici mimořádné finanční, odborné i komunikační prostředky.

Jsou tak silné, že se jim žádná státní instituce nemůže vyrovnat. Mimochodem, rozpočty největších farmaceutických firem jsou větší než tolik diskutovaný rozpočet České republiky.

Taková asymetrie je zvlášť zajímavá právě nyní, když minulý týden zasahovali policisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu v ústředí největší zdravotní pojišťovny v Česku a přibližně v deseti farmaceutických společnostech kvůli dřívějším dohodám mezi firmami a pojišťovnou.

Související

Šéf největší pojišťovny volá policii. Prověrka mu ukázala nepříjemná podezření

V této souvislosti si člověk nemůže nepoložit několik otázek. Kdo tedy zastupuje zájem státu a především konkrétního pacienta? Kdo představuje skutečně nezávislou, odborně silnou a přitom přísně kritickou instituci, která dokáže zpochybňovat sílu důkazů předkládaných farmaceutickým průmyslem?

Kdo bude diskutovat s lokálními odborníky, z nichž někteří mají s farmaceutickým průmyslem dlouhodobé finanční vztahy, dostávají honoráře za přednášky či konzultace nebo podporu účasti na zahraničních kongresech? Kdo je aspoň jedním jediným pomyslným závažím na druhé misce vah?

Nikoho takového nevidím.

To samozřejmě neznamená, že nemáme věřit klinickým studiím nových léků. Naopak. Moderní medicína na nich stojí a již přes tři dekády mluvíme o tom, že žijeme v období medicíny založené na důkazech. Musíme je ale číst velmi pozorně, včetně informací o financování studií a střetech zájmů jejích autorů.

Související

„Ublíží to pacientům.“ Logopedy namíchl nový plán Vojtěchova ministerstva

Stejně tak není důvod automaticky zpochybňovat proces registrace nových léků. Ta zásadní otázka totiž přichází o krok později.

Jde o cenu a rozsah používání. Jde o to, kteří pacienti z nové léčby opravdu významně profitují. A především o to, aby extrémně drahé léky nebyly používány také tam, kde existuje stejně účinná, bezpečná a výrazně levnější alternativa.

Trocha řízení medicíny jako firmy by neškodila

Andrej Babiš se kdysi proslavil výrokem, že se pokusí řídit stát jako firmu. Ač v tomto ohledu často vysmíván, mám pocit, že se o to stále snaží. Předpokládám, že ve své vlastní firmě by však výše popsanou asymetrii v rozložení sil netrpěl. Neměl by jí tedy přihlížet ani v případě, že se jedná o naši zemi.

V českém systému, který jsem během své akademické, výzkumné i klinické kariéry velmi dobře poznal, dostatečně silná skupina skutečně nezávislých expertů ohromně chybí. Jejich jediným úkolem by mělo být pečlivé posuzování, zda se inovativní léčba skutečně používá jen tam, kde pacientům přináší odpovídající užitek.

Související

„Zvrhne se to.“ Plán Babišova ministra prolamuje tabu. Experti odhalují skryté hrozby

A společnost aby za ni platila cenu odpovídající hodnotě, kterou přináší. Aby bylo čtenáři úplně jasné, o jakých částkách v této souvislosti mluvíme, tak roční náklady na léky používané ve specializovaných centrech by se v příštím roce měly pohybovat kolem 47 miliard korun.

Že se stát nikdy nedostane do silnější pozice, než mají farmaceutické firmy, je prakticky jisté. Je to dáno silou motivací i prostředků na obou stranách pomyslné barikády. Nicméně dostat se do aspoň trochu vyvážené situace by stálo za to.