Skoro dva roky byl formálně vůbec nejvlivnějším člověkem v zemi, která věznila své politické odpůrce, bila demonstranty a zabíjela nemilosrdně ty, kteří ji chtěli opustit.
Za působení Miloše Jakeše ve vysokých stranických funkcích zemřelo u komunistické železné opony celkem osm uprchlíků. Kvůli těmto mrtvým čelil hodně opožděnému trestnímu stíhání. Teď už je jisté, že pozemské spravedlnosti unikne.
Stejné knihy, jiné myšlenky
Jak paradoxní postavou byl, dokazují i eskapády spojené s jeho křestním jménem. Ve skutečnosti se totiž jmenoval Milouš. Užívat své pravé jméno ale odmítal. Zřejmě proto, že působí směšně a v našich zeměpisných šířkách je spojeno s komickým hrdinou Jirotkova románu Saturnin.
Základní zkušenosti začal Miloš Jakeš získávat ještě před válkou v baště československého kapitalismu - ve Zlíně. Vychodil tam Baťovu školu práce, jejíž absolventi se vyznačovali pílí a disciplínou.
Záhy ovšem vsadil na kariéru v komunistické straně, do které vstoupil hned po válce. Kapitalistické návyky ze Zlína mu pomáhaly, jeho hvězda stoupala a v roce 1955 jej strana vyslala na studia do Moskvy. Společnost mu tam krom jiných dělal také Alexander Dubček, který později ve svých pamětech o Jakešovi napsal: "Možná jsme v Moskvě četli stejné knihy, ale nevrátili jsme se odtud se stejnými myšlenkami."
V osudovém roce 1968 se Jakeš postavil na opačnou stranu barikády než jeho někdejší spolužák Dubček, který se pro československou i světovou veřejnost stal symbolem politického uvolnění během pražského jara.
Když 21. srpna na pokyn Moskvy Československo přepadla vojska "spřátelených" zemí, jednali naši čelní komunisté o tom, jak se k okupaci postaví a zda ji odsoudí jasnými slovy. "Šlo o následující větu: předsednictvo považuje tento akt za odporující nejenom všem zásadám vztahů mezi socialistickými státy, ale za popření základních norem mezinárodního práva," vzpomínal na dramatické noční jednání bývalý komunistický politik Zdeněk Mlynář, který později emigroval na Západ. Jakeš sice podle jeho slov neměl hlasovací právo, ale stavěl se proti takovému vyjádření. Stejně jako například Vasila Biľaka jej proto Mlynář nazval stoupencem diktatury.
Po definitivní porážce pražského jara to byl ostatně právě Jakeš, kdo rozhodoval o osudech členů strany. Neznal při tom slitování. Kdo neprokázal věrnost Moskvě, byl potrestán. Již citovaný Zdeněk Mlynář k tomu později napsal: "V březnu 1970, právě když započal pětadvacátý rok mého členství v komunistické straně, jsem byl předvolán k Miloši Jakešovi na Ústřední kontrolní komisi KSČ. Začínala největší čistka v jejích dějinách. Zhruba jedné třetině nebyly vydány nové stranické legitimace. Mě zařadili mezi první, exemplární případy vyloučení…"
Paradoxem je, že masovými čistkami Jakeš komunistickou stranu sice "dezinfikoval", ale současně oslabil. Mnoho schopných lidí muselo odejít z pozic, které by jim normálně náležely. Kariérní postup se pro ně stal nedosažitelnou záležitostí.
Ne tak pro Miloše Jakeše. Ten se stal v roce 1981 členem předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa a od roku 1987 až do pádu režimu byl pak jejím generálním tajemníkem.
K faktu, že se tou dobou režim začal pomalu rozkládat, přispěl nikoli nevýznamnou měrou také Miloš Jakeš. Mimo jiného i proslule směšnými projevy.
Kůl v plotě
Je ovšem pravda, že situace se tou dobu už začínala rychle měnit v celém východním bloku. Sovětský vůdce Michail Gorbačov prosazoval otevřenost a demokratizaci - pokus o obnovu socialismu, který nazýval přestavbou.
"To není jednoduchý proces, ta přestavba. Není. To je proces, v kterým se ne každý dost dobře vyzná, a proces, do kterýho mohou vstoupit nepřátelé a vypadají přitom jako přátelé," snažil se vysvětlit jeho podstatu spolustraníkům Jakeš. Bezděky tak odhalil vlastní nejistotu. A pak také fakt, že komunistům už československá veřejnost nevěří: "Ne my si to přejem, to lid si to žádá, my s tím souhlasíme, s tím lidem. My plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě."
Nic nemohlo charakterizovat lépe myšlenkovou izolaci stranických špiček než tato slova. "Kůl v plotě" se pak rychle začalo říkat i samotnému Jakešovi.
Miloš Jakeš, odchovanec baťovské školy práce, se ovšem nevzdal ani poté, co v listopadu 1989 vyšly do ulic stovky tisíc lidí a odstartovaly sametovou revoluci. Na mimořádném zasedání ÚV KSČ, které začalo 24. listopadu, týden po zásahu bezpečnostních sil na pražské Národní třídě, ještě vyzýval komunisty, aby se postavili na odpor: "Situace, před níž dnes stojíme, je vážná. Jsme však přesvědčeni, že není bezvýchodná, je řešitelná, ale za podmínky, že strana přejde do protiofenzivy…"
Nakonec sám rezignoval a brzy poté byl zbaven i prostého členství v KSČ. Život dožil v poklidu, jako spokojený důchodce.
