Před sněmovními volbami je samozřejmě vždy možné čekat na zázrak. Jako byl třeba ten, který se povedl v roce 2013 Andreji Babišovi s ANO, kdy z jednoprocentní strany masivním přílivem sponzorských milionů udělal málem vítěze voleb. Mnohem tradičnější postup ale zní: uspěj v obci, uspěj v kraji a pak se ti zadaří i ve sněmovně.
Už za necelé dva měsíce tu bude poslední zkouška před klíčovými sněmovními volbami příštího roku - strany si svou sílu mohou ozkoušet na volbě třetiny senátorů a především na třinácti krajích. Předvolební boj však veškerý žádný, všichni si schovávají svých pár milionů na bleskovou zářijovou kampaň. A i předseda ANO s neomezenými finančními možnostmi nevypadá, že by si všiml, že se na podzim volí.
České sněmovní volby sice dopadají vždy jinak, než se předpokládá, ale málokdy uspěje ten, kdo předtím zcela projel ty krajské.
Místo voleb koaliční konkurzy
Buďme korektní: některé strany už kampaň začaly. Například ODS již v červnu vyhlásila touhu převzít vedení krajů, pod heslem "Postavme Česko na nohy!" při představování lídrů sestavila skládačku z jednotlivých regionů, vzápětí zafoukal vítr a celou ji shodil.
Dalších nepříliš podařených pokusů oznámit voličům, že by na podzim měli přijít (případně při návratu koronaviru přijet) k volbám, tu bylo více, ale nic z toho zatím neodpovídá důležitosti voleb.
Andrej Babiš se zjevně na podzim zcela vykašlal. V některých regionech lokální korupce rozmetala kandidátku, stačí vzpomenout na jih Moravy a Petra Vokřála. Ve třetině senátních obvodů ani ANO nenasadí kandidáta. Premiér si jistě zase v září na billboardy oblékne svou bílou košili, ale těžko nevidět, že je mu podzimní výsledek úplně ukradený, protože má stabilní celostátní popularitu kolem 30 procent bez jakékoliv vážnější konkurence na dohled.
To antibabišovská opozice mohla podzim využít k velkému políčku premiérovi, který by pak třeba i zadělal na výhru ve sněmovních. Ale to rozhodně nyní tak nevypadá. V Senátu proti sobě kandidují tradičně na mnoha místech zaměnitelné středopravé osobnosti, které volič nemá šanci rozlišit. Krajské volby se staly pak jakousi nepřehlednou generální zkouškou nikoliv na vítězství ve sněmovních volbách, ale na možné koalice pro sněmovní volby. Někde jde ODS s TOP 09, jinde se STAN, jinde s KDU-ČSL. Starostové si z voleb dělají konkurz, zda je volič více skousne s Piráty, či s ODS. A i další strany lepí svou identitu s kdekým.
Voliče ale tyto politologické pokusy nezajímají, chtějí vidět jasnou sílu, která může konkurovat ANO. A tu v mnoha krajích nevidí.
Extrém vždy připraven
Abychom se po krajských volbách také nedivili, jak to vše dopadlo. V mnoha městečkách se poctivě plní oprýskané vývěsní skříně výstřižky z Haló novin, protože komunisté chtějí získat zpět alespoň nějaké krajské mandáty, co před čtyřmi lety ztratili. Tomio Okamura už rozjel masivní vylepovací kampaň, kdy v každém regionu na plakátech s vykřičníky slibuje, že právě tento kraj bude na prvním místě. To sice odporuje logice, nicméně je to často první a poslední předvolební plakát v městě. A neúnavně zapadlými městy a vesnicemi po někdejším vzoru svého otce kočuje Václav Klaus mladší, který ví, že se prosadí teď, nebo už nikdy.
Kdybychom tu měli velké tradiční strany, nemuseli bychom se nástupu extrému zas tak bát. Jenže žádné velké tradiční strany už v Česku neexistují. ČSSD je zcela zdevastovaná značka, odkud utíkají i hejtmani, aby kandidovali za konkurenci. Lidovci, starostové a Piráti existují jen lokálně a nemají šanci vyrovnaně zabodovat v celé republice. TOP 09 mimo hlavní město prakticky již neexistuje.
Moc dobře to nevypadá, a přitom podzim podobně jako před čtyřmi lety může rozhodnout o mnohém. Tehdejší krajské volby předznamenaly výraznou výhru ANO, naopak razantní ústup ČSSD, úpadek KSČM, že jsou Piráti na vzestupu i to, že v přetahované o lídra pravice definitivně vyhrála ODS nad TOP 09. A také že z podceňované hádající se skrumáže nacionalistických straniček se opět vynořil jako lídr Okamura a dostal svoji novou partaj do zastupitelstev deseti krajů.
Laxní generálka
Jde tedy o dost. Ale tradiční touha velkých stran již v krajských volbách anoncovat voličům svůj sněmovní úspěch, ta tentokrát není vůbec vidět.
Tři roky se tu antibabišovská opozice zaklíná, že každé další volby jsou referendem o demokratickém charakteru Česka. A když nyní přichází poslední generálka před sněmovními volbami, skoro všechny partaje vypadají, jako by se jich to ani netýkalo.
Kdyby někdo narychlo založil Českou apatickou stranu, měl by velmi slušné šance na podzimní úspěch v mnoha krajích.
