





Předseda SPD Tomio Okamura po summitu NATO v Ankaře spustil povyk kvůli tomu, že se Česko zapojí do nákupu zbraní pro Ukrajinu od Spojených států. Prý to dokonce může ohrozit koalici. Reálně ale hraje divadlo pro své voliče. Pokud by totiž SPD odešla z vlády, skončil by v čele sněmovny. Navíc Okamuru potřebuje i Andrej Babiš.



Státní svátek na jejich počest dává prostor k odpočinku, ale zároveň i podněty k zamyšlení. Jak vnímat Cyrila a Metoděje, později římskokatolickou církví svatořečené, očima 21. století?



Autoři pondělního podcastu Politická šikana tentokrát výjimečně natáčeli v úterý mimo jiné proto, aby mohli glosovat zcela aktuální dění ohledně účasti premiéra Andreje Babiše a prezidenta Petra Pavla na summitu v Ankaře. V podcastu proto zazní často ostře formulované komentáře na adresu dnešního chování premiéra a prezidenta. Druhým tématem je kritika známého moderátora Čestmíra Strakatého.



V aktuální Tečce Radka Bartoníčka můžete opět zhlédnout několik videoukázek, z nichž ke každé uslyšíte také krátkou glosu autora. Tentokrát se ovšem pořad zaměřil i na jednu fotografii, na které je premiér Andrej Babiš (ANO) se svou manželkou Monikou a jejich synem Frederikem – a komentář si můžete poslechnout i k ní.



V posledních dnech přišlo mnoho evropských politiků s návrhy na jednání s Ruskem – a jedna z těchto iniciativ, spojená s předsedou Evropské rady Antóniem Costou, vyvolala v Evropě značný zmatek. Rád bych se přidal k těm, kteří tvrdili, že prezident Putin není ochoten zodpovědně vyjednávat, uzavírat dohody a dodržovat smlouvy s kýmkoli, kdo nedisponuje silou převyšující tu jeho.



Shrňme to i pro ty, kteří fotbal běžně nesledují. To, co jsme v posledních týdnech viděli kolem české reprezentace, totiž zdaleka není jen sportovní příběh. Je to docela přesný obraz fungování dnešní české společnosti.



V podcastu Politická šikana nebývá nouze o různé emotivní, ale i úsměvné okamžiky, což se potvrdilo i tentokrát. Nejvíce se naštval Vratislav Dostál, když ze svého pohledu popisoval útoky vládních politiků na různé důležité instituce v Česku – zatím naposledy na Ústavní soud. Zároveň ale v dobré náladě vyčetl Radku Bartoníčkovi, že je „Milošem Zemanem Politické šikany“.



Předběžné rozhodnutí Ústavního soudu o povinnosti vlády akreditovat hlavu státu na červencový summit NATO v Ankaře opět rozvířilo dlouholetou diskusi o mocenských poměrech mezi institucemi českého státu a o samotné povaze českého ústavního systému.



Adam Vojtěch je ministrem zdravotnictví, který může přijít kamkoli a nehrozí mu vypískání. To je pro reformátora základní devizou. Tu navíc jistí i jeho pracovitost, věcné znalosti a důvěryhodnost. A že nic nedokáže, protože je „slušnej“? No, ještě uvidíme.



S mokrým ručníkem na čele začíná Radek Bartoníček svou pravidelnou páteční Tečku, ve které opět přináší aktuální videoukázky nejen z české politiky. Místo stálice premiéra Andreje Babiše na nich tentokrát uvidíte dva jeho poslance, kteří se pokouší o „humor“ na adresu prezidenta Petra Pavla. Jako obvykle v pořadu nechybí témata, která by měla Česko spojovat.



Po jednom z nejhorších výkonů národního týmu za poslední roky slyšeli fanoušci řadu důvodů, proč Češi letos na fotbalovém MS neuspěli: počasí, krátká aklimatizace či únava po náročné sezoně. Jenže právě na takové podmínky se vrcholový sportovec připravuje. Nic nového či neočekávatelného za tím není.



Když člověk tráví dlouhé dny na britských silnicích za volantem náklaďáku, získá zvláštní druh „rentgenového“ vidění. Krajina se před vámi po letech už neodvíjí jako z turistického průvodce, nýbrž jako živý organismus. A tento organismus v posledních letech viditelně chřadne.



Čtrnáctibodové memorandum o porozumění, jež ve středu večer na dálku podepsali Donald Trump na pozadí imperiálního lesku paláce ve Versailles a íránský prezident Masúd Pezeškján v Teheránu, je jedním z nejpochybnějších dokumentů v historii světové diplomacie. Obsahuje závazky, které jsou z principu nesplnitelné, cíle, které jsou neuskutečnitelné, a očekávání, která jsou nerealistická.



V roce 2022 poslala ke dnu vlajkovou loď černomořské flotily, křižník Moskva. Teď dostane modernějšího nástupce – Ukrajinci ve spolupráci s evropským zbrojním gigantem MBDA vyvíjí střelu Neptun 2. Díky západním technologiím je imunní vůči ruskému rušení a dokáže prolamovat například železobetonové hangáry pro letadla na ruských letištích stovky kilometrů za hranicí.



V pravidelném pátečním pořadu Tečka Radka Bartoníčka nechybí jako obvykle čerstvé a kritické videoukázky i glosy z politiky, ale také pozitivní informace mimo ni. Tentokrát takovými zprávami a videi dokonce začíná. Následně probírá faktický útok vlády Andreje Babiše (ANO) na Českou televizi i Český rozhlas a zastavuje se také u premiérova Agrofertu. Zároveň ale Babišovi přiznává jedno plus.



Pomalu se blížíme k metě, při jejímž dosažení si na provoz státu budeme půjčovat miliardu korun denně. Částka je to natolik vysoká, že ji lidská představivost přestává zvládat. Čím více se zadlužení našeho státu blíží takto gigantickým rozměrům, tím více bychom měli přemýšlet o tom, kam veřejné peníze směřují a zda jsou vynakládány efektivně.



Proevropský premiér Arménie Nikol Pašinjan sice zvítězil první červnový víkend ve volbách, vyhráno ale zdaleka nemá. Aby definitivně uzavřel mír s Ázerbájdžánem, musí ve své malé jihokavkazské republice změnit ústavu. A tomu bude bránit proruská opozice.



Ruský oligarcha Roman Abramovič se nemůže zbavit svého, řekněme, prokletí. Zůstal věrný Kremlu, dostal se k ještě většímu bohatství – beztrestně si ponechal tři miliardy dolarů v hotovosti od tehdy nejbohatšího Rusa Michaila Chodorkovského za fúzi, k níž nedošlo. A od té doby musí Vladimiru Putinovi sloužit.



V pravidelné páteční Tečce Radka Bartoníčka se autor věnuje v přehledu uplynulého týdne především premiéru Andreji Babišovi. Tomu se nadále daří prosazovat jeho plány, navíc má na své straně i koaliční SPD a Motoristy, kteří mu vycházejí ve všem vstříc. Včetně jeho možného střetu zájmů. Je ale otázka, jak bude část veřejnosti na tuto Babišovu dominanci reagovat.



Brutální útok súdánského žadatele o azyl v Belfastu zapálil nahromaděnou frustraci chudých vrstev. Severní Irsko přitom celkem hostí jen 2379 azylantů. Ti jsou však koncentrováni do chudých čtvrtí s vysokou nezaměstnaností a nedostatkem bydlení. Zatímco vyšší vrstvy migranty nepotkají, pro ty chudé se stali nevítanými sousedy. Pak stačí k výbuchu násilí jen málo.