David Klimeš David Klimeš | Názory
17. 9. 2020 11:30

Boris Johnson uvěřil, že je Churchill. Doplatí na to. A my všichni s ním

Britský premiér se rozhodl pro hru všechno, nebo nic. Připravme se tedy na tvrdý brexit, který krutě poničí vztahy Británie s Evropou.
And Now for Something Completely Different!
And Now for Something Completely Different! | Foto: Reuters

Když Boris Johnson sepisoval knihu o svém životním vzoru Winstonu Churchillovi, popsal jeho jízdu politikou jako "ruletu s historií". U každé význačné události pátral, jak velkou roli v ní hrála Churchillova vůdcovská umanutost (faktor Churchill) a jak moc to dopadlo nezdarem (faktor ztroskotání). V Johnsonově pohledu přitom ani úplný krach nemusí vadit, pokud se zároveň plně projevila Churchillova touha vést.

S tímto přístupem by nepochybně svůj poslední kousek v brexitové sázce - návrh zákona, který porušuje již uzavřenou dohodu s unií - ohodnotil maximálním počtem bodů. Protože nic extrémnějšího než překročení mezinárodních smluv už v míru asi spáchat nelze. Zbývá tu jen malá potíž - Johnson není Churchill a Británie i zbytek Evropy za jeho velikášský blud šeredně zaplatí.

A teď něco úplně jiného

Nastavovaná brexitová kaše se vaří už nekonečné čtyři roky. Přesně od chvíle, kdy po vyhlášení výsledků referenda vyšlo najevo, že nikdo neví, co přesně znamená ono vítězné ne Evropské unii. Připomeňme si tedy pro pořádek alespoň poslední události, bez kterých by nebylo jasné, co to teď britský premiér vlastně hraje s poddanými Jejího Veličenstva za adventuru.

Po několika letech hádek se v britské politice prosadil právě Boris Johnson, drtivě zvítězil v parlamentních volbách a uzavřel s unií finální verzi brexitové dohody. K 31. lednu letošního roku pak Británie zamávala Bruselu. Johnson vypadal šťastně a tvrdil, že jde o "fantastický okamžik". Jenže pak se nejspíše podíval do papírů, které podepsal - a zjistil, k čemu Spojené království zavázal.

Do konce roku se podle nich měla dořešit i finální obchodní dohoda, aby mohl dál nerušeně fungovat byznys mezi kontinentem a ostrovy. Největší úskalí přitom představuje výměna zboží mezi Irskou republikou a Severním Irskem. Kvůli krvavé historii zde totiž prostě nemohou stát fyzické hranice - na tom se shodnou bez výjimky všichni. Ale zároveň nově půjde o vnější linii EU, která musí být přísně kontrolována. Takže se vymyslela dosti komplikovaná celní obdoba Schrödingerovy kočky: už v Irském moři se bude o zboží rozhodovat, zda půjde jen do Severního Irska, nebo i dále do EU, a podle toho se bude různě clít a kontrolovat.

To se ale najednou - spolu s dalšími věcmi, jako jsou pravidla pro podporu státních podniků či rybářství - Johnsonovi přestalo zamlouvat. A poslal proto pět minut před očekávaným uzavřením dohody do britského parlamentu zákon, podle kterého si z ní může vyzobat, co chce. Paragraf 42 hovoří například přímo o právu vlády vypnout (disapply) či změnit vývozní pravidla.

Těžko říct, zda by takový přístup k mezinárodním smlouvám v míru nebyl silnou kávou i na samotného sira Winstona.

Všichni naštvaní, Johnson tedy spokojen

Reakce se dala očekávat. Brusel je - velmi decentně řečeno - vzteky bez sebe. Irové v Irské republice i v Severním Irsku se právem bojí o svůj stále křehký mír. Britská politika je opět v rozkladu. Johnson má sice stále funkční většinu, ale způsobil si ve straně další rebelii. A nakonec se mu povedl opravdu husarský kousek - poštval proti sobě všech pět žijících předchozích premiérů z obou hlavních stran od Johna Majora až po Theresu Mayovou.

Nikdo teď neví, co nevyzpytatelný ministerský předseda udělá. Předvádí-li jen dělostřelecký cirkus a ve skutečnosti se chce s unií dohodnout, bude muset artilerii co nejrychleji stáhnout. Pokud má totiž dohoda v termínu vstoupit v platnost, musí být reálně hotová do konce října, přičemž stále zbývá ještě mnoho sporných oblastí k jednání.

Anebo to myslí vážně - britské impérium nevyjednává, britské impérium rozkazuje. Jenže to reálně znamená tvrdý brexit a podle různých studií fronty sedmi tisíc kamionů na hranicích, padesát tisíc nových celníků a prudký propad ekonomiky. Politicky pak silnou pobídku Skotům k nezávislosti a velkou porci zloby pro Severní Irsko.

Pokud Boris Johnson opravdu propadl pocitu, že je reinkarnací muže, o němž napsal fascinující, ale i přespříliš fascinovanou biografii, pak se nepochybně právě blížíme k pasáži, v níž stojí, že "žádný jiný politik nezaujímal tolik riskantně se jevících postojů, žádný jiný politik nebyl u tolika kiksů - a Churchill nejenže všechny přežil, ještě se mu navzdory nim dobře dařilo".

Jenže co platilo o velkém britském politikovi, který v dobách míru dokázal být i velkým pragmatikem, bude sotva pravdou v případě jeho mnohem menšího epigona, který se v dobách míru ke spojencům chová bezmála jako válečný premiér k nepříteli.

Na Theresu Mayovou se bude vzpomínat jako na slušnou, obětavou ženu. Boris Johnson byl černým koněm v Konzervativní straně, říká Žantovský. | Video: DVTV, Martin Veselovský
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 10 minutami

Tálibán pověsil na náměstí v západoafghánském městě Herát mrtvé tělo na jeřáb

Signalizuje to návrat některých metod, k nimž se islamistické hnutí uchylovalo v minulosti, poznamenala agentura. Muž, jenž provozuje na náměstí lékárnu, agentuře popsal, že na místo byla přinesena čtyři těla, z nichž tři skončila vystavená na dalších náměstích ve městě. Tálibové podle něj lidem sdělili, že čtveřice se podílela na únosu a policie je zabila. Tálibán se zatím oficiálně nevyjádřil.

Núruddín Turábí - jeden ze zakladatelů radikálního islamistického hnutí a hlavní zastánce přísného výkladu islámského práva v době, kdy Tálibán vládl v Afghánistánu poprvé, řekl tento týden agentuře AP, že uskupení hodlá opět provádět popravy a utínat ruce. Podle jeho slov se to ale možná nebude dít veřejně jako v minulosti.

Od chvíle, kdy Tálibán v polovině srpna převzal kontrolu na asijskou zemi, mnozí Afghánci i svět s obavami sledují, zda tálibové obnoví tvrdou vládu z druhé poloviny 90. let, kdy hnutí Afghánistán spravovalo poprvé. Vůdci radikálního uskupení zůstávají zakořeněni v hluboce konzervativním a tvrdém světonázoru, ačkoliv přijímají technologické změny jako jsou mobilní telefony, poznamenala AP.

Představitelé Tálibánu dříve prohlásili, že nebudou opakovat fundamentalistickou politiku předchozí vlády svého hnutí.

před 2 hodinami

Při sebevražedném útoku v Somálsku zemřelo nejméně sedm lidí

Nejméně sedm lidí v sobotu zemřelo při sebevražedném útoku nedaleko prezidentské rezidence v somálské metropoli Mogadišo, informovala agentura Reuters s odvoláním na místního představitele. Osm lidí je po výbuchu zraněných., dalších osm je zraněnýc

Bomba nastražená v autě explodovala ve chvíli, kdy byl vůz na křižovatce. Svědek agentuře Reuters popsal, že viděl sedm zničených automobilů a tři rikši. Celá křižovatka byla podle něj potřísněna krví.

Kdo za útokem stojí, zatím není zřejmé. Podobné útoky nicméně často provádí islamistické hnutí Šabáb, které je napojeno na teroristickou síť Al-Káida. Šabáb chce v africké zemi svrhnout vládu a prosadit svůj přísný výklad islámského práva.

Zdroj: ČTK
Další zprávy