Poslední adventní neděle rozsvěcí čtvrtou, poslední svíčku. Víc jich není. Popálené prsty a advent. Čekání na Boha. Na přicházení jinakosti. Do toho esemeska. Odešel Sváťa. Rozesmátý živel. Žár ten vody neuhasí. Odešla jinakost. Člověk, kamarád, balvan. Kolik z nás získal svým duchem pro život na skále a bez okovů? Do šutru vyrytý srdce rukou tvou nejde smejt vodou mejdlovou. Je lepší na skále život svůj mít, pamatuj.
Pamatuju a vzpomínám.
Poslední rozloučení se Sváťou Karáskem online
Rozloučení s evangelickým farářem Svatoplukem Karáskem proběhlo v sobotu 23. ledna 2021 od 15.00 hodin v pražském kostele U Salvátora. Kvůli epidemické situaci byl vstup umožněn pouze pozvaným, které obeslala rodina. K ceremonii bylo možné se připojit na dálku prostřednictvím online přenosu.
První můj Sváťův advent byl nenápadný. Přišel z audiokazety. Konec sedmdesátých let, na gymplu si vyměňujeme kazety s nahrávkami undergroundu i s Karáskovými spirituály. Nevím, kolikátá nahrávka to byla, snad dvacátá, znělo to tlumeně, ale hlavně jakoby z útrob země: některé verze byly skoro o polovinu pomalejší, jeho hlas byl strašně hluboký a hypnotický: Když začnou bít pastýře, kde jste schovaný? Od kazeťáku nešlo odejít.
Pak nám s kamarádem na stopu zastavil kluk, pět let nato jsem v něm poznal faráře Pavla Kaluse, a v autě se vyptává: A co tak posloucháte? Různý věci, říkáme, taky Karáska. A on: To je farář a zpívá o víře. Ty brďo! Mě to vůbec netrklo - Ježíš, Jidáš, Michael i ďábel z jeho písniček byli prostě jenom mými současníky a já nevěrec a ignorant v jejich příbězích. Sváťa mi svým zpívaným kázáním otevřel svět Bible a víry jako svět dnešní a možný.
Say No to the Devil
Poprvé jsem jeho mohutnou postavu viděl na pražském hlavním nádraží, kam na sklonku roku 1989 dorazil vlakem ze švýcarského exilu. Neměli jsme Facebook ani mobily, mnozí z nás ani telefon, a přece tam zakrátko dorazily davy. Sváťovi někdo podal kytaru, jeho druhé já, a nádražní hala se stala kazatelnou i chrámovou lodí.
To už jsem pomalu končil studium evangelické teologie. Karáskovy písně a jeho civilnost spolu s jeho statečností na tom měly zásadní podíl. Detailní analýzu nechám povolaným, ale troufám si říct, že v našich moderních dějinách nikdo tak podstatným způsobem sociologicky neproměnil evangelickou církev jako Sváťa.
Nám nevěřícím máničkám, dělníkům i studentům, představil svým životním přístupem a slovy křesťanství jako cosi, co není blbé, antikvární a směšné. Věrohodná a nosná alternativa tvořící živé i živelné společenství nasávala desítky, stovky lidí do církve - na chvíli, na déle, některé napořád. Ale Sváťa prolomil nedůvěru i u rigidní církevní většiny. Na faráře začali studovat takové máničky, že jim pak ani on délkou vlasů nestačil. A církev si zvykala a snad začala být i vděčná.
Ale Sváťa nedělal procírkevní misii. Nedělal žádnou misii, ani pro Boha. V Boha jde těžko uvěřit, nejde v něj nevěřit. Jeho písničky i vystupování odrážely jeho troufalost být kristovcem po svém. Víra je boj. Drak na zem z nebe je svržen, teď boj na zemi trvá dál. Žádná nedělní kostelová pohodička ani měšťácký soubor pravidel třídního farizejství. To pole je náš svět a v něm roste ďáblova setba i setba dne. Poznal, že ďábel leze na kazatelny, i na teologickou fakultu, o to víc povzbuzoval: Say No to the Devil.
Když zpíval, že v nebi je trůn - pravdy hlavní sídlo, bránil lidskou svobodu ve všech ohledech. Na pravdu si nesmí dělat nárok žádný člověk, instituce lidská ani náboženská. Ježíš raději trůní mezi otřískanými půllitry, ač o duchu narvaných hostinců si Sváťa iluze nedělal.
Víra ho jako tlak hnala za komunistů do společenských a situačních okrajů, nikdy neřekl, že to byla jeho volba. Solidarizovat se s pronásledovanými, vysmívanými a trápenými, třeba i semletými nemocí a stářím, neodvracet se, u něj nebyla krušná povinnost, ale naplnění lidskosti, důstojnosti. A uměl se do toho kreativně opřít. Veselý starobinec už nevybuduje, ale určitě tím někoho inspiruje.
Host, co přešel most
Když před deseti lety utrpěl záchvat mrtvice, přišel o mluvené slovo, tak důležitý nástroj pro své bytí. Historky, písničky, kázání, vtipy, domluvy mobilem - učil se, dělal pokroky a dokonce i muziku. V noci své bezmoci, jen s Boží pomocí, nebudeš K. O.
Advent znamená příchod. Ten letošní se nese ve znamení příchodu a víření virového strachu. A do toho teď Sváťův odchod. Konec příběhu? Hlavním aktérem jeho života, jak Sváťa s literární nadsázkou soukromě napsal před více než třiceti lety Pavlu Tigridovi, je Duch svatý. On sám je jenom Boží trouba.
Není mnoho takových, kteří člověka natrvalo promění. Sváťa bude nepoznaně "adventovat" i k těm, kteří ho nikdy nepotkali. Jeho slova, písně, styl, propojování světů, odvaha nacházet svou identitu bez deformace úřadu je v naší, nejen evangelické DNA.
Před rokem jsem řekl Sváťovi mnohé o tom, jak přeprogamoval můj život: Vůbec nedokážu říct, kde a co bych byl, kdyby nebylo zprvu tvých textů, pak i přímé inspirace. Křehce se smál - a všechno popřel.
V knížce rozhovorů, které jsem v roce 1998 se Sváťou vedl spolu se Štěpánem Hájkem, jsme se ho ptali, co bude stát na jeho náhrobku. Přemýšlel a nakonec řekl: SVÁŤA KARÁSEK (1942-….) UŽ DOMACHROVAL.
Přepisuju ty čtyři tečky, a ježto je ten advent, vstupují mi do toho melodicky slova: V svý smrti jen přejdeš most, Bůh zavolá: "Další host, novej host k nám vešel na slavnost."
Autor je ředitelem nakladatelství Kalich.
