Z Ameriky jdou zprávy, že Mitt Romney si takřka prohrál volby, protože se upřímně vyjádřil o dejme tomu sociálně slabších spoluobčanech. Skandál způsobily jeho hlášky jako „myslí si, že jsou oběti a že se vláda má o ně postarat" nebo „nikdy je nepřesvědčím, že mají mít osobní odpovědnost".
Ó jé. Pan Romney - jestli bude ještě kandidovat - by si měl ze všeho nejdřív najmout nějaké české poradce. Navrhujeme buď paní Němcovou (Sociální dávky potřebným. Ne těm, kdo je zneužívají), nebo paní Bobošíkovou (Nepřizpůsobiví nám diktovat nebudou). První osloví - pokud nějací existují - liberálnější republikány, ta druhá stoupence Ku-Klux-Klanu.
Řeči, které jsou v Americe průšvih, by se u nás braly jako mainstream a nikdo by to neřešil (a neřeší). Případně by propukla polemika o škodlivosti domnělé politické korektnosti a politici by se začali předhánět, čí bič na lehkoživky práskne líp. To známe.
Utichlo cinkání flašek s jedovatým alkoholem a stále častěji se ozývá: Kdo za to může?! (Myslíme za ten jed - autor prohibiční vyhlášky je znám.)
Velké haló propuklo kolem toho, že „pančování alkoholu není od roku 2010 trestným činem". Viník má být vypátrán a předhozen davům. Tak jim to s dovolením usnadníme:
Může za to gigantická změna trestního zákoníku, kterou navrhla vláda Mirka Topolánka s ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem v roce 2008 a schválilo ji 120 ze 152 přítomných poslanců. (Příslušný paragraf byl samozřejmě jen zlomkem toho zákona. Jeho škrtnutí se zdůvodňovalo tím, aby rameno spravedlnosti nedopadalo i na poctivé domácí palírny.)
Podstatné je, že pančování alkoholu je zločinem i teď, dá se na něj úspěšně použít hned několik jiných trestních odstavců a je víceméně úplně jedno, že žádný z nich se výslovně nejmenuje „pančování alkoholu".
Ve skutečnosti jde o krystalickou ukázku tzv. právního pozitivismu - na každý problém je potřeba mít „napsaný zákon", jako by to byla kolonka v úředním formuláři. A pak stačí lusknout prsty, respektive formulář vyplnit a oštemplovat, a spravedlnost začne šlapat jako hodinky. To je omyl, výsledkem pozitivismu je spíš zákonodárný čurbes.
A Kdo za to může?! ještě jednou. Viník číslo 2: Vysoké alko-daně! Najednou to všichni vědí. Nejlíp politici. To je vážně bizarní.
Stačí prolétnout volební programy z roku 2010, což jsou pořád ty nejnovější. Skoro všechny strany buď přímo navrhovaly ZVYŠOVÁNÍ spotřební daně z alkoholu, anebo to alespoň podporovaly mimo program.
Zdanit chlast (a kuřivo) byla dokonce jedna z prvních odpovědí na téma Zdroje tu jsou…
Poslední zvýšení spotřební daně z lihu pak pochází z Janotova balíčku, pro který zvedli ruce všichni kromě komunistů (ti ovšem z jiných důvodů, než byla alkoholová daň, s níž naopak souhlasili).
Mimochodem, hlavní zloduch Kalousek v zimě 2009 před zvyšováním daně z alkoholu, které tehdy mělo kompenzovat snížení zdravotního pojištění, varoval… „Vůbec s sebou nenese jistotu vyššího výběru daní. Naopak by paradoxně mohlo dojít k tomu, že výběr spotřebních daní klesne."
Neboli: Pokud jde o zákony, mohou si politici podat ruce. Vlastní kontrola a represe, to už je něco jiného, tam je (nejen) Kalouskova odpovědnost naprosto zřejmá.
Při prohibici by politici mohli na oplátku využít zkušeností životního abstinenta Romneyho. Vždyť u mormonů je alkohol součástí víry, a u nás vlastně taky, jen naruby.
