Příběh, jak vystřižený z Hollywoodu
Obouval celý svět, k zuřivosti přiváděl zahraniční konkurenci, byl milován tisícovkami svých zaměstnanců. Z nevýznamného městečka vybudoval americké "city" a když zemřel, soustrastné telegramy posílali rodině kromě domácích i světoví politici či osobnosti typu Thomase A. Edisona
Na počátku však byl ctižádostivý mladík, který si chtěl splnit svůj sen a být podnikatelem. Narodil se ve Zlíně 3. dubna 1876 v rodině, která se již několikátou generací živila ševcovským řemeslem.
Tomáš brzy prokazoval výjimečné vlastnosti a schopnosti. V otcově dílně se naučil o výrobě bot téměř vše, vyzkoušel si i roli obchodního cestujícího. Byl zaujat stroji, které dokázaly obuv vyrábět rychleji, než otcovi dělníci.
Práce v rodinné dílně jej však brzy přestala bavit, chtěl zkusit vlastní štěstí. Spolu se svými sourozenci se nechal od starého Bati vyplatit a za tyto peníze založili roku 1894 obuvnickou dílnu.
Úspěch nepřišel hned, nejprve se naopak dostavilo vystřízlivění, vysoké účty a hrozící krach, to vše jako důsledek mladické nerozvážnosti. Tomáš však objevil důležitost poctivé práce, která se pro něj po zbytek života stala zásadní hodnotou. Dluhy splatil a díky nezdolné povaze, vytrvalosti a rozhodnosti začala jeho živnost vzkvétat.
"Nehoňte se za penězi. Kdo se honí za penězi, ten je nedohoní nikdy. Služte! Když budete sloužit podle svých nejlepších sil, nebudete moci uniknout penězům."
Na zkušenou do Ameriky
V roce 1904 odjel do Spojených států, kde se seznámil se strojovou výrobou, naučil se tvrdé práci a získal zkušenosti. Když se pak vrátil na rodnou Moravu, postavil novou třípatrovou tovární budovu, výrobu zreorganizoval, a rozjel podnik ve velkém. V roce 1910 již zaměstnával 350 dělníků, vyráběl 3.400 párů obuvi denně a začínal se svými výrobky pronikat i do zahraničí.
Tomáš Baťa uměl využívat příležitostí a tak pro něj 1. světová válka znamenala velkou zakázku vojenských bot pro rakousko-uherskou armádu. Pro 4.000 jeho dělníků, kteří měli během války zajištěnu práci, tedy po roce 1918 nastaly těžší časy.
Podobným problémům však čelilo celé hospodářství, poničené a poškozené válečnou mašinérií. Zatímco jiné firmy díky nízké koupěschopnosti obyvatelstva krachovaly, Baťa se snažil situaci čelit - a povedlo se mu to způsobem nadmíru ojedinělým.
Místo, aby propustil zaměstnance, rozhodl se snížit cenu svých výrobků na polovinu a sugestivní reklamou je nabídl celé zemi. Jeho obuv si nyní mohli dovolit i ti, kteří na ni dříve neměli. Tím zkrachovaly konkurenční obuvnické podniky a Baťovi se otevřela cesta k ovládnutí trhu.
"Každý budiž podnikatelem na svém pracovišti".
Zlínský ševcovský magnát výrobu a své podnikání neustále vysoce promýšlel a inovoval. Využíval nezvyklých postupů, když svým dělníkům například nabízel možnost ukládat polovinu výplaty v podnikové spořitelně (s vysokým úrokem 10%) či je více zainteresoval na výrobě skrze "podíl na zisku". Každá dílna tak měla své vlastní účetnictví a hospodařila sama. Tím motivoval zaměstnance již na té nejnižší úrovni, aby odváděli co nejlepší výsledky a počínali si i v rámci firmy tržně a hospodárně.
Baťa se také snažil vše vyrábět sám, aby se nemusel s nikým dělit o zisk - kromě obuvi tedy zhotovoval vše, co je pro finální výrobek potřeba, včetně přípravy surovin. Měl vlastní stavební firmu, vlastní cementárny, gumárny, papírny, tiskárny, vlastní koželužny, chemičky, strojírny, textilky, punčochárny, dřevařské dílny. Vyráběl pneumatiky, měl vlastní výrobu letadel a vlastní leteckou dopravu.
Vlastnil i hustou síť vlastních prodejen - v roce 1920 jich bylo již 160, o pět lez později 563. Podobnou organizaci obchodních zástupců a prodejen budoval i v zahraničí.
Poctivý typ kapitalisty
Ačkoli ho komunisté nesnášeli (a nutno přiznat, že ani on nesnášel je, stejně tak byl nedůvěřivý i k odborům), málokdo mohl zpochybnit fakt, že dělníci Baťových závodů se měli o poznání lépe, než dělníci v ostatních firmách a to dokonce zahraničních. Vydělávali mnohem více, měli spoustu kvalitních služeb, sociálních programů a výhod, mnoho zboží v podnikových prodejnách kupovali levněji.
Infobox
Firma Baťa v číslech
1909 - vyrábí se 3.400 párů denně
1917 - denně 10.000 vyrobených párů, v továrně pracovalo 5.000 osob
1927 - tovární komplex čítá 30 budov
1930 - denní výroba 100.000 párů obuvi
1936 - ve všech podnicích koncernu Baťa mimo Indii vyrobeno 58 milionů párů obuvi
1937 - firma působí ve 33 státech světa na třech kontinentech. V ČSR vyrobeno firmou Baťa 47,8 milionů párů obuvi.
1938 - 42.000 zaměstnanců v Baťově koncernu (z toho 8.000 v prodejnách), v zahraničí 25.000 (z toho 8.350 v prodejnách). Celkem 67.000 spolupracovníků.
1939 - firma Baťa má 63 zahraničních společností, zakládá společnost Baťa Shoes Corporation Canada.
2000 - BSO (Bata Shoe Organization) dnes: 68 zemí světa, 50 výrobních závodů, 9 koželužen, 4.743 prodejen, 49.324 spolupracovníků, 221 milionů prodaných párů obuvi
Tomáš Baťa zaměstnancům stavěl rodinné domky (jen do roku 1928 jich bylo 718), svobodným internáty. Budoval nemocnice, hotely, kino, společenské domy, školy, výzkumné ústavy, filmové ateliéry, administrativní budovy, kanalizaci či silnice.
Vytvořil i celou řadu výchovných a vzdělávacích organizací, zakládal řemeslné a obchodní učení, vyšší průmyslové školy, obchodní akademie, jazykové školy. Podporoval kulturu a sport.
Baťova škola práce měla vychovávat nejen nové dělníky pro zlínské továrny, ale dle Tomášova ambiciozního plánu i celou novou mladou generaci . A dařilo se - školou prošly i mnohé významné osobnosti, které se pak proslavily i v jiných oborech (například konstruktér strojař B. Ševčík, architekt B. Fuchs, sochař V. Makovský, filmaři K. Zeman a H. Týrlová a mnozí další).
Zlín. Ukázkové funkcionalistické město
Zlín se za rozmachu Baťových továren a za Baťova starostování (Tomáš řídil zlínskou radnici od vyhraných voleb roku 1923) změnil z ospalého maloměsta v moderní průmyslové centrum amerického typu, plné krásných nových budov včetně nejvyššího mrakodrapu, jaký se v té době na území Československa nacházel.
Sedmnáctipatrové administrativní sídlo firmy ze skla a cihel, s pojízdnou šéfovou kanceláří ve výtahu, ze kterého kontroloval práci svých podřízených ve všech poschodích budovy (to již ale byl vedoucím podniku Tomášův nástupce, nevlastní bratr Jan Antonín), bylo v nedávné době citlivě rekonstruováno a slouží jako sídlo krajského úřadu.
Typická zlínská cihlová architektura, téměř identický vzhled budov, pohodlné bydlení v rodinných domcích uprostřed zeleně (tzv. zahradní město) a velkorysé urbanistické záměry, to vše činilo ze Zlína centrum moderní architektury, které obdivovali již ve své době (a obdivují dodnes) mnozí odborníci z celého světa.
Mezinárodní soutěž na rodinné domy pro Baťovy zaměstnance či návštěva věhlasného francouzského architekta Le Corbusiera nasvědčovala, že je Tomáš Baťa vskutku osvíceným podnikatelem, pro kterého je rozvoj města stejně jako kvalita tohoto rozvoje otázkou prvořadé důležitosti. Na rozvoji Zlína se podílela i celá řada špičkových českých architektů (Kotěra, Gočár, Gahura, Karfík).
Města, vycházející ze stejných principů, budoval i na jiných místech Československa, další pak vyrostla i kolem továrních poboček v Německu, Anglii, Holandsku, Polsku, Francii, Švýcarsku, Jugoslávii a Indii.
Konec na vrcholu sil
Na sklonku 20. let firma ovládala téměř polovinu československého exportu obuvi a kryla třetinu domácí spotřeby. V roce 1931 to již bylo přes tři čtvrtiny veškeré výroby československého obuvnického průmyslu a téměř tři čtvrtiny exportu obuvi z ČSR.
Baťa se stal obuvnickým králem, přezdívali ho "českým Fordem". Proto také celý svět ustrnul, když se na otrokovickém letišti 12. července 1932 zřítil Baťův osobní Junkers D1608 jen krátce po svém startu. Energický šéf, který tento druh dopravy miloval a objevil v něm netušené možnosti, nalezl v troskách letadla spolu se svým pilotem smrt.
Soustrastné telegramy od čelných československých i zahraničních politiků, zprávy ve všech důležitých světových médiích i desetitisíce lidí, které se přišly s tímto neobyčejným člověkem rozloučit, ukázaly, jak oblíbeným tento velký český podnikatel byl.
Nevlastní bratr Jan Antonín, kterého si Tomáš vybral jako svého nástupce, na pohřbu promluvil:
"Spolupracovníci! Padl... Nejlepší z nás padl, oběť naší práce. Naše velká pracovní rodina ztratila svého zakladatele, budovatele a vůdce. Tělu svého vůdce vzdáváme dnes poslední poctu. Jeho duch však zůstává mezi námi, uprostřed jeho a našeho díla, protože ten duch žije v nás: duch jeho práce, jeho nadšení, jeho obětavost a píle zůstane nám pro věky příkladem... "
Sázka na nevlastního bratra se nakonec ukázala jako prozíravá. Tomáš si jej vybral již od Janových mladých let, protože v něm vycítil stejně velké odhodlání a nadšení. A nespletl se. Za vedení Jana Antonína se firma ještě více rozrůstala, ale to už je na jiný příběh...
