Haló haló, dětská šunka výběrová sto gramů za pouhých devatenáct devadesát. Takové to korporátní rádio - a vůbec cyklické hlášení v samoobsluhách - patří k nejdrsnějším metodám mučení zvukem. A proto nejúčinnějším.

Kloužu s vozíkem hbitě, ale kadence rozhlasu je rychlejší, stihnu to shůry schytat nejmíň čtyřikrát: Vážení zákazníci, k placení menších nákupů využijte samoobslužných pokladen… Já vím!!! Doufám, že tohle už někdo z Haagu vyšetřuje jako zločin proti lidskosti.

Neurózu u pokladen a uondané postavy v uličkách kolem regálů prosvěcuje neotřesitelná propagační vitalita shůry. Jestli jsou supermarkety chrámy konzumu, pak tohle musí být hlas boží. Co autorita říká, bereme my ovečky vážně. Chléb náš vezdejší prodej nám dnes!

Hlasatel povídá něco v tom smyslu, že tradiční žitný kvásek, žádné konzervanty, podíl lidských rukou na výrobě, dlouhá trvanlivost a především - skvělá chuť! To jsou zásadní benefity chleba… a zákazníkovi nezbývá než vydechnout: Amen.

Že řemeslný (na soupisce žádoucích gastroadjektiv hned za poctivý, tradiční, pravý, přírodní, čerstvý, krémový, lahodný, křupavý, selský, nehorázně smrdutý, královský, prémiový a vymazlený) chleba komunikátor vychvaluje skrze jeho zásadní benefity, to je taky fakt boží. Doporučuje devět z deseti vašich babiček. Zásadní benefity chleba! Měly by se odprezentovat i na nějakém eventu - i kdyby na chleba nebylo.

Došlo mi, že nakupuju jako troglodyt, místo abych zvažoval možné benefity. Jsou zásadní? Studuju benefity v masném úseku, když analýzu přeruší pokyn zpoza pultu: Další! Průšvih, nemám rozmyšleno, odpusť nám naše viny, místo konzistentní objednávky improvizuju a raport podle toho vypadá: Pět párků, noh… teda, pět párů noh, prosím!

A jakejch, pane? S benefitem, nebo obyč?