Asi každý, kdo viděl "Marlu" i jen na fotografii, během zlomku vteřiny pochopí, že opravdu nejde o ženu. Za zhruba minutu čtení jakéhokoliv textu o Marle pak každému dojde, že jde o gigantický trolling. Přesto ho německá média (i naše ČTK) důsledně označují jako ženu a píší o něm v ženském rodě. U těch německých je to logické - pokud by tak nečinily, vystavují se možnému trestnímu stíhání. Sven by je mohl zažalovat, jako to udělal třeba v případě Die Welt a více než pěti set dalších osob.
To všechno Sven Liebich ví a celou situací se zjevně baví. Nejenže žaluje média i jednotlivce, pokud ho neoznačí v ženském rodě, ale především - nenastoupil do vězení a uprchnul. Údajně se nachází v Rusku, kde žádá o politický azyl v USA (tedy pravděpodobně na americké ambasádě v Moskvě). Vzhledem k tomu, že je odsouzený jen za verbální delikty proti migrantům a LGBT lidem, není úplně vyloučené, že by ho mohl dostat.
Americká představa svobody projevu je mnohem odvážnější než ta německá. Sven všechno glosuje na sociální síti X a nutno dodat, že s jistým humorným talentem, který obvykle v podobných kruzích nebývá zvykem. Jeho dobrodružství jsou pak nepřeberným zdrojem memů pro krajně pravicovou komunitu, která se označuje hashtagem #marlaarmy.
Celá patálie je užitečná i pro připomenutí faktu, že činy mají následky, často nezamýšlené. Lidé, kteří se cítí být opačným pohlavím, tu byli vždy a v minulosti si mohli po několikaleté péči lékařů své pohlaví změnit. U mužů, kteří se cítili být ženou, to probíhalo tak, že se nejprve odstraní penis a varlata, z kůže penisu a dalších tkání se vytvoří vagina a stydké pysky a část žaludu, která je vysoce citlivá, se použije k vytvoření klitorisu.
Součástí procesu je obvykle hormonální léčba. Celé je to fyzicky i psychicky dost náročné, což ovšem zajišťuje, že se k tomu odhodlá pacient jen po zralé úvaze a v součinnosti s lékaři.
Ale protože pokrok nezastavíte a každý má přece nárok na vše, prosadil se v Německu (a díky nálezu Ústavního soudu v slabší podobě i u nás) jiný trend - pohlaví si můžete úředně změnit na počkání. V Německu dokonce dvakrát ročně. Vše ve jménu práva na vlastní sebeurčení.
Má to ovšem háček. Vlastně několik. Ten první nám předvedl Sven a jistě si ho všimli i protřelí kriminálníci. Pokud se pouhým škrtem pera prohlásíte za ženu, máte zajištěný nástup do ženské věznice. Co víc si můžete ve výkonu trestu přát?
Ale pojďme mimo zdi vězení. Kdo bude provádět fyzickou kontrolu zadrženého, když ženu má prohlížet policistka a muže policista? Co když se "žena s penisem" bude dožadovat gynekologického vyšetření? Vztahují se na "ženu s penisem" pravidla o rozdílné váze břemen, které muži a ženy mohou dle zákoníku práce přenášet? Pokud někde platí kvóty pro ženy, platí i pro "ženy s penisem"?
Bude platit pro účely antidiskriminace jiná definice ženy? Mohou "ženy s penisem" závodit v ženských sportovních kategoriích? Mohou "ženy s penisem" chodit na koupališti do ženských šaten a sprch? Mají chodit na ženská WC? Může "žena s penisem" do ženského kupé ve vlaku, které vzniklo jako bezpečný prostor pro ženy s vagínou?
Když "žena s penisem" oplodní ženu s vagínou, bude "žena s penisem" v rodném listu uvedena jako otec, nebo jako matka? A představte si, kdyby takový předpis jako v Německu platil na Ukrajině - kdykoliv by to vojáka přestalo na frontě bavit, prohlásil by se za ženu a jel by domů…
Právní řád zkrátka pracuje s pojmem muže a ženy, který se zakládá na biologické odlišnosti. Těžko říct, zda autoři revoluční myšlenky to změnit domysleli všechny následky. Jestli by nebylo lepší zůstat u osvědčeného - člověk s penisem je muž a člověk s vagínou je žena…
