Třeba že polský prezident Lech Kaczyński uspořádal oslavu třicátého výročí Výboru na obranu dělníků (KOR), trochu starší obdoby naší Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, a vyznamenal 87 jeho někdejších členů a spolupracovníků.
Slavnostní banality? Kdepak
Co je na tom divného, že hlava státu vyznamenává někdejší odpůrce režimu, slavné, i ty, kteří se neproslavili, stateční však byli stejně? Co je na tom divného, že Lech Kaczyński prohlásil se slavnostní nadsázkou, že "před třiceti lety vznikla první organizovaná opozice na území od Labe po Kamčatku"? A také slíbil: "Budeme toto výročí slavit každý rok a budeme každým rokem vyhledávat a připomínat lidi, kteří se zasloužili o nezávislost Polska." Polský prezident navíc připomněl, že i když se někdejší spolupracovníci třeba názorově rozešli, tehdy se pustili společně do boje, jenž vedl k nezávislosti. A zdůraznil, že nástup vlády Tadeusze Mazowieckého v roce 1989 pro něj znamená počátek polské nezávislosti.
To jsou důležitá slova, žádné banality. Také Lech Kaczyński patřil k opozici v době, kdy to bylo riskantní. Nemá důvod na bývalé disidenty žárlit, jak se to přiházívá jeho současnému českému kolegovi. Ovšem v posledních letech padlo na adresu Výboru na obranu dělníků, který byl jedním z prazákladů pozdější desetimilionové Solidarity, tolik nehorázností, že vyjádření Lecha Kaczyńského přišlo sice pozdě, ale i tak jako by vracelo smysl pro historické proporce. Lech Kaczyński, "budovatel čtvrté republiky", která měla teprve přinést skutečnou mravní očistu a skutečnou debolševizaci, navíc přece jen uznal, že nezávislost začala v roce 1989, a nikoliv až vítězstvím jeho garnitury!
Zapuzený Lepper
To, že se v Polsku rozpadla vládní koalice, moc dobré není, i když by se mohlo zdát, že je. Podle premiéra a prezidentova bratra Jarosława dostal šéf Sebeobrany Andrzej Lepper šanci změnit svůj veřejný obraz a chování, ale nevyužil jí. Konflikt a zapuzení Leppera ovšem tentokrát nevyvolalo jak se stávalo dřív Lepperovo výstředně agresivní chování, ale spíše jeho nadměrné rozpočtové požadavky.
Vládní Právo a spravedlnost nyní musí přemýšlet o novém složení vlády. Dá se přesvědčit malorolnická Polská lidová strana (PSL), sice jediná "historická" strana v polském Sejmu, ale se stále klesajícím vlivem? Podaří se přetáhnout pár jednotlivců z Občanské platformy, která jako celek do vlády vstoupit netouží? Řekněme přesněji prý netouží, protože záměry a metody polských stranických lídrů jsou podobně nevyzpytatelné jako záměry a metody současných představitelů českých stran. Zatím ztrácejí všichni, ale, co je nejhorší, na důvěryhodnosti ztrácí politika jako taková. "Národ si takové zacházení nezaslouží," komentoval to kardinál Stanisław Dziwisz, který má jako dlouholetý tajemník svého krakovského předchůdce a pozdějšího Jana Pavla II. v Polsku zvláštní autoritu. Politologicky je to tvrzení sporné, národ si koneckonců tyto a ne jiné strany zvolil, ale i tak je třeba napomenutí brát vážně.
Předčasné volby?
Z rozpadu vládní koalice by se leckdo mohl těšit, a nemusel by ani být zlomyslný. Několik rozumných politiků nemohlo vyvážit pravicově autoritativní tendence či populismus jiných. Ale předčasné volby asi nebudou. Nějaká většina se nejspíš opět slepí, jenom další ukázka mocenské technologie dále oslabí víru v zásadní uzdravení státu, jež měla vláda PiS přinést. Koneckonců co by předčasné volby přinesly? V nejlepším případě pokles Ligy polských rodin pod pět procent, možná by ztratila i Lepperova Sebeobrana. Občanská platforma, druhá nejsilnější pravicová demokratická strana, však žádnou zásadní alternativu nenabízí. A demokratická levice, kterou by Polsko pro rovnováhu potřebovalo, se dosud nevzpamatovala z těžké krize, do níž se svými korupčními aférami sama uvrhla.
Ale abychom skončili dobrou zprávou. Premiér Jarosław Kaczyński představil ve Varšavě volebního maskota své strany PiS žlutou plyšovou kachničku. Dosud se zdálo, že smysl pro humor je tím, co bratrům Kaczyńským chybí snad nejvíc.
Autor (1959) je novinář, polonista, redaktor Listů.