Přesto si dovolím založit svůj názor právě na těchto třech pojmech ve vztahu k ČSSD.
První je na řadě aspekt státnictví. Kdysi, před jistými volbami, jistá nejmenované malé hnutí rozložilo zkratku ČSSD jako "Česká Strana Společenské Destrukce". Nejspíše ani oni sami netušili, jak blízko jsou skutečnosti, která později nastane. Ukázalo se, že ČSSD nedisponuje osobami se státnickými schopnostmi, zato však je živnou půdou pro různé podivné existence a až to tak někdy navenek nevypadalo, jsou to právě oni, kdo mají ve straně výsadní postavení...
Podívejme se třeba na samotného expremiéra - někdejší vedoucí RaJ a opěvovatel socialistického budovatelství, po nímž na pražském magistrátu zůstala hora přinejmenším záhadným způsobem přerozdělených - a mnohdy velmi dramaticky předražených - zakázek se stal premiérem po člověku, jenž nedokázal věrohodně doložit svůj zdroj peněz...
A jak se na svém postu choval...? Inu, stačí se podívat do historických materiálů a je zřejmé, že asi tak, jako by se psala 70. léta... Jeho snahy o cenzuru tisku, nebo alespoň ukousnutí co největší porce pozitivní pozornosti byly nepřehlédnutelné...
Jeho soudružský proslov po prohraných volbách snad ani nepotřebuje komentáře...
Co se cti týče, myslím, že stačí napsat toliko to, že selhala-li strana ve schopnosti řídit zemi a stala se parazitem na úspěších svých předchůdců - především dojezdu ekonomiky z 90. let - jenž nic nepřidává, jen bere, měla toto přiznat a se zbytkem cti odejít...
A étos...? Co se mravů - tedy zákonů - týče, neuplyne týden, aby se v médiích neobjevila noticka o tom kterém členu ČSSD u soudu či za mřížemi...
Ondřej Červený alis Comodor_Falkon, student sociologie na ZČU, [email protected]
