Runa se ujišťuje, kde k útoku došlo. Je to kousek mimo naši trasu, a tak jedeme dál. Řidič jen prohodí vtipnou hlášku ve formě písničky, že dnes není úplně dobrý den. Reagujeme smíchem. Ujišťuji se, že brokovnice je odjištěná. No co, tohle je válka, kde my se snažíme zabít co nejvíce Rusů a oni zase nás. Realita války… Člověk zde snáz přijme myšlenku vlastní smrti než smrt někoho z party. Jediné, v co doufáte, je, že to bude rychlé.
Deník dobrovolníka
Vystupuje pod přezdívkou "Mac" a na Ukrajinu jezdí od začátku války. V Bachmutu pracoval jako zdravotník, vojákům vozil vybavení a jako mnohaletý bývalý profesionální voják pomáhá i v na frontě. V civilním životě se stará o koně na statku ve středních Čechách a pracuje jako střelecký instruktor.
Když dojedeme na pozici, vše je jako vždy. Já kryju nebe a kluci vykládají věci z auta. Když auto odjíždí, ještě stojím na poli a hlídám, zda za ním nepoletí dron. Když auto zmizí ve tmě, odložím zbraň a balistiku do krytu a jdu na pole pro munici a balíčky s municí a jídlem, které pošleme na pozice.
Když jdu s poslední várkou, ozve se venku série několika výbuchů. Nedaleko naší pozice dopadá nemalé množství gradů (raket ze salvového raketometu). My se tím nenecháme rušit a pracujeme dál. Přidělávám držáky na munici, kterou dnes shodíme z dronů na pozice nepřítele. Máme zde i čtyři sady protipěchotních min. Aha, takže dneska budeme i minovat cesty…
Jdu se Sašou nachystat anténu a dron Vampír. Navěsím na něj balíčky se zásobami pro pěchotu. Kluci jsou už na pozici téměř 70 dnů. V balíčku je pět granátů F1, 4 kilogramy munice 5,45×39 a tři lahve s vodou, cigarety a jídlo. Není toho mnoho, ale aspoň to základní, co nutně potřebují, tam je. Když odhazujeme zásilku cca 15 metrů nad terénem; kluci nám mávají, děkují a my vše sledujeme přes termokameru z dronu, který už zahájil stoupání k návratu.
Při jednom letu s protipěchotními minami vyrobenými na 3D tiskárnách, které jsem dovezl nedávno, dochází po otevření kontejneru nad nepřátelskou pozicí při dopadu min k několika výbuchům. Člověk si uvědomí, jak jsou tyhle hračky nebezpečně citlivé. Když se dron vrátí zpět a jdu navěsit další miny, říkám si: "Kdy asi Rusák nasype miny na naší pozici." Chodíme zde po tmě, když je to nutné, používáme pouze červené světlo. Ale to už musí být důvod, aby to člověk zapnul.
V noci provedeme ještě spoustu letů a zabijeme i pár okupantů. Těsně před rozedněním se já a Runa vracíme autem na odpočinkový dům. Saša a Vitalij zůstanou na pozici. Po zhruba čtyřech hodinách spánku jdeme chystat logistiku na další zásobování pozic. Dnes balíme do každého balíku granáty a hodně munice. Situace na linii se zhoršuje, a tak je nutné omezit váhu jídla a přidat munici. Jsem rád za dehydrovanou stravu od Adventure menu. Kluci dostanou jídlo s energetickou hodnotou a nízkou hmotností. Tohle jídlo je zázrak.
Když vše připravíme, je už zase čas vyrazit "na barák", nabalit auto a vyrazit na další noční práci. Na poli však naše vozidlo začíná stávkovat. Hluboké bahno jej na místě zastaví, a tak se ocitáme jako statický cíl uprostřed pole v červené zóně. Runa velí sesednout a hlídat nebe, zda neletí drony. Adrenalin pracuje na plné pecky. Nejbližší remízek je stovky metrů daleko. Runa předává info na základnu, odkud vyráží auto na evakuaci naší Toyoty "Charlie Czech", pojmenované po padlém dobrovolníku Karlovi Kučerovi. My zvažujeme, zda vyrazit na pozici, nebo bránit Charlieho před drony, pokud ho objeví. Druhá volba vyhrává. Kluci chystají lano na odtah a já si v duchu říkám, kolik hodin zde asi strávíme. O to víc mě překvapuje, že evakuační auto dorazí do 40 minut. Naskakujeme a jedeme na pozici. Noc probíhá v podobném duchu jako předchozí. Říkám, že už asi nebude o čem víc na této cestě psát. Že nic horšího už nemůže přijít. Ale to je omyl - tahle cesta je nabitá zážitky.
Následující den na dílně kluci už dokončují opravu Toyoty. Charlie zase bude jezdit! Bereme ho na zkušební jízdu na střelnici, kde jej otestujeme, a současně Runu a kluky učím střílet z brokovnic, které jsme s Matyášem nedávno nakoupili. Vše se daří a Runa chce vidět, jak trefím vyhozený asfaltový terč. Zdůrazňuje mi, že mám jeden pokus, jednu ránu, jeden terč. Zkusím to - jde o moji vůbec první střelbu z této pušky a dopadla úspěšně: trefil jsem a všechny tím překvapil. I sebe…
Po příjezdu v noci na pozici začínáme pracovat, když se ozve ohlušující rána. Dostávám snad lopatu hlíny do obličeje a nechápu, co se stalo. Igelity ze stěn strhala tlaková vlna. Náš dron je venku připravený na start, a tak přes kameru zjišťujeme, jaké jsou venku škody. Náš kryt dostal zásah, ale naštěstí vydržel a neutrpěli jsme žádné veliké škody. Vyplatilo se kopat hluboko… Zbytek noci pracujeme v normálním režimu. Bolí mě hlava z výbuchu. Ale to do zítra odezní.
