Auto je do tří dnů připravené. Rovnou se rozhodnu koupit tady ještě Renault Trafic. Třetí vozidlo Peugeot je od Martina z Ostravy. Ten mi pomáhá pravidelně. Zbývá poslední otázka - jak to tam dokážu dopravit. Kývnou mi Martin se Zdeňkou, Honza a poslední člověk se mi ozve přes síť X. Když si uvědomím, že už v tento konkrétní pátek jsou v Česku volby, je mi jasné, že odjezd bude možný až po splnění povinnosti.
Dobrovolník Mac
Vystupuje pod přezdívkou "Mac" a na Ukrajinu jezdí od začátku války. V Bachmutu pracoval jako zdravotník, vojákům vozil vybavení a jako mnohaletý bývalý profesionální voják pomáhá i v na frontě. V civilním životě se stará o koně na statku ve středních Čechách a pracuje jako střelecký instruktor.
V pátek jsme odvolili a setkáváme se u mě. Auta jsou pěkně naložená. Zácpy na silnicích nám trochu komplikují časový rozvrh. Doufáme, že to bude na téhle cestě první a poslední komplikace. Ale to ještě netušíme, co nás čeká na hranici. Tak komplikovaný průjezd jsem ještě nezažil. Nejedu tu ale zdaleka poprvé, takže pár telefonátů a správných vět - a vše se daří překonat.
Cesta do Kyjeva je dlouhá, ale ubíhá rychle. Po příjezdu se najde čas na krátkou prohlídku města, než se vydáme dál směrem na Charkov. Jelikož jsme už třicet hodin nespali, využijeme cestou služby hotelu. Po pěti hodinách spánku se jede zase dál.
V Charkově předáme věci od aerorozvědky, ocelové ježky, počítač a spoustu dalšího. Pro dárce natočím děkovná videa, posedíme, pokecáme a vyrážíme k "Ragbistům", tedy dronařům 129. brigády. Ti už pro nás mají nachystané ubytování a grilovačku na večer. Těžko by se někomu vysvětlovalo, že tohle jsou vojáci a válka zde skutečně běží na plné obrátky. Večer, když je zábava v plném proudu, si všímám výstřelu několika raket. Z pozice necelých deset kilometrů od nás stoupají k nebi a mizí v oblacích. Mezitím skupinka u večeře registruje v opačném směru práci protivzdušné obrany.
Ráno se budíme před sedmou hodinou a naše cesta vede k bábušce, staré paní nedaleko fronty, které pomáhám už od roku 2022. Při průjezdu Izjumu nezapomenu navštívit pomník obětem z ruského útoku na činžovní dům. Je to už taková moje tradice. Cestou k bábušce je už na všech z posádky vidět, jak na ně dolehl smutek z téhle hrozné války.
U bábušky se nálada zlepší, ale všichni si uvědomují, jak moc je ta stará paní odkázaná na cizí pomoc. Snažím se jí říct, že tentokrát nákup pro ni není ode mě, ale od mých spolucestujících. Léky v cenové výši jejího důchodu jsou pro ni životně důležité. Po vypití kávy a poslechu jejího zpěvu mizíme zpět k "Ragbistům", kde zůstala ukrytá auta připravená na předání 56. brigádě.
Cestou se zastavujeme v malém baru u silnice, kde se společně potkáme s Runou a "Ragbisty". Už delší dobu mám záměr seznámit je s Michalem a Runou a teď je konečně příležitost. Vyměnili si mnoho užitečných informací.
Beru Runu na chvíli stranou, aby ji mohli kamarádi Češi vyzpovídat a předat jí dárky. Poté se na ni vrhají místní kozy a my máme chvílemi pocit, že nám ji sežerou. Je vidět, že mají návštěvníky restaurace jako častou atrakci. A už je zase čas, aby šel každý svým směrem. Moji parťáci se vracejí do Česka a já odjíždím s Michalem a Runou.
Za Izjumem směr Slavjansk je už celá cesta lemovaná sítěmi, které zabraňují útoku dronů na vozidla. Bohužel stavba ještě není dokončena, a tak je zde veliké riziko zásahu. To se zvyšuje hlavně v nočních hodinách. Michal zastavuje hned za blockpostem a vydává pokyn jet v rozestupech po deseti minutách. Paráda, jedu poslední a tma mě nemine. Přesto, že mám na přívěsu auto, jedu téměř 160 km/h. Ve Slavjansku pak musím nechat auto mimo základnu. Rusové na ni podnikli další útok.
Přehazuji věci Michalovi do auta a vyrážím s nimi na nové místo. To poslední bylo pod tak silným dohledem ruských dronů, že ho opustili dva dny po mém minulém odjezdu. Nový dům je zarostlý stromy. Má několik podlaží, a dokonce i sklep, což je zde hodně vzácné. V domě mě vítají nejen staří přátelé, ale i oba psi, kteří Runu doprovází na každé pozici. Dokonce i kočka se tu objevila.
Ubytuji se a po rychlé večeři beru vestu a helmu a jedu s Runou na pozici. Tentokrát hned za městem řidič zhasíná světla. Jedeme přes pole labyrintem zátarasů, stažená okénka, brokovnici v pohotovosti… Jedeme nezvykle otevřeným terénem - nic bezpečného. Když po půl hodině zastavíme u remízku, vítají nás dva kluci, které už dobře znám. Pomáhají vyložit věci z auta tak, aby mohlo co nejrychleji odjet. My jdeme do krytu. Odložíme zbraně, balistiku a jdeme nosit náklad dovnitř.
Vchod je neuvěřitelně úzký a nízký. Je to částečně i ochrana proti FPV dronům, které dokážou zaletět i malým oknem. Za dveřmi je už prostor výrazně větší. Dvě nafukovací postele a z prkna udělaný stůl pro ovladače dronů. Naftové topení. Je vidět, že tu mají v plánu bojovat delší čas.
Všechno běží, jak má, a tak se rychle pustíme do práce. Já chystám munici a balíčky se zásobami, kterými budeme zásobovat pěchotu na předku. Runa už ťuká koordináty do ovladače dronu, Vitali a Dima chystají dron a antény. Práce může začít, vše je připravené a ve vysílačce zní pokyn ke startu.
Když jedeme chystat další dron, vyruší nás proplétající se FPV drony. To se během noci opakuje mockrát. Je vidět, že jasná obloha dává skvělou příležitost oběma stranám. V noci zničíme pár krytů včetně jejich obyvatel.
Když máme hotovo a všechny baterie spotřebované, je čas se vrátit zpět. Kluci tady zůstávají do zítřejšího večera, kdy je vystřídá další dvojice. Pro nás přijíždí Toyota "Charlie Czech", pojmenovaná po padlém českém dobrovolníkovi Karlu Kučerovi. Jedeme domů téměř za svítání. Ta cesta je stejně vždycky největší adrenalin. Po příjezdu na barák se jde Runa převléct a pak obstarat zvířata. O všechny se krásně stará a jde spát, když já už mám půlnoc. Za pár hodin musíme vstát a vyrazit do Charkova pro brokovnice. Cestou se k nám připojí "Ragbisté", a tak můžeme rovnou nakoupit brokovnice i jim.
Domů se vracíme opět za úplné tmy. Cesta od Izjumu je tou dobou hodně nebezpečná. A tak mě dost zamrazí, když vidím, že řidič Dima minul ceduli upozorňující na riziko FPV dronů. Právě jsme vjeli do zóny, před kterou vždycky varují na blokpostech. Snad ví, co dělá.
Když mine i další možnou odbočku, uvědomí si, že něco podělal, a hledá místo na otočení, což pod sítěmi není možné. Takže jedeme na třetí křižovatku. Konečně se vracíme a najíždíme na správnou cestu. No, měli jsme štěstí a vše jsme zvládli.
Po příchodu na barák jsem úplně mrtvý, ale čeká nás směna na pozici, a tak bereme balistiku a vyrážíme.
