Z myšlenek mě nevytrhla ani scéna, kterou musí každý fotograf milovat. Prodavač párků v rohlíku na metru Malostranská se objímal a líbal se svou dívkou jako navrátilec z války. Zcela bez okolků. Nemohla mě vytrhnout, protože je to tak trochu naruby obrácená diskriminace.

Přesto je tato diskriminace obžalovaných pochopitelná.

Jen těžko si člověk, který diskriminaci nezažil, dokáže představit, jak nepříjemné je být znevažován jako občan druhé kategorie nebo být někým, kým společnost opovrhuje, či ho vnímá jako nepříjemný hmyz.

Týká se to především Romů, ale i zahraničních dělníků třeba z Mongolska nebo Severní Koreje, kteří k nám začali proudit a my se k nim chováme stejně drsně kapitalisticky jako některé snobské anglické rodiny vůči českým dívkám, co jezdí na britské ostrovy jako au-pair.

Týká se to i žen, které chtějí za práci stejný plat jako muži nebo mají ambice a musejí zdolávat předsudky a nevraživost méně schopných mužů. Znám takových žen desítky. Je v nich zuřivost kvůli nerovnosti.

Ten, kdo je diskriminován, je psychologicky v nevýhodě. Je mu trapně, protože ví o povýšenosti většinového národa, uhlazenější části populace nebo prostě šovinistických mužů, co si střeží své výdobytky.

Diskriminovanému je trapně, cítí se nedomrle a stydí se za své postavení. U soudu je dopředu handicapován a těžko hledá argumenty, kterými by dokázal, že skutečně nedostal šanci na lepší práci nebo jen práci jako takovou kvůli národnosti, rase a pohlaví, ne pro nedostatek talentu, vzdělání a zkušeností. Je to trapné a ponižující. Hloupé.#reklama

Jsme zvyklý chodit k soudu jako nevinní a žaloba musí dokazovat naši vinu. Rozhodnutí Ústavního soudu je tedy překvapivé a novátorské.

Je možné, že takový výklad práva vystraší ty, co jsou xenofobní a z různých příčin se snaží prosazovat zkostnatělé a šovinistické představy o světě. Je to jen jiná verze pozitivní diskriminace. Neméně tvrdá.

Jsem zvědav, zda se tím v České republice něco zlepší. Doufám, že ano.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT