Otázka není nevlídná, jen trošku zamyšlená, překvapená. Myslím, že franštinářů nebo angličtinářů se nikdo takhle neptá; zabývat se Francií, Anglií nebo Spojenými státy je přirozené, ale pokud se někdo zabývá zemí tak exotickou, jako je Polsko, musí to mít nějaké zvláštní vysvětlení.
Často se opakuje, že Poláci mají o nás větší zájem, než máme my o Poláky, a asi je to pravda. Známé věci: Bohumil Hrabal je dnes nejspíš čtenější v Polsku než ve vlasti, také Milan Kundera, snad i Ota Pavel... Ale taky to není slavné. Po roce 1992 se Poláci naučili rozlišovat Čechy a Slováky a už nemluví o českých Tatrách a ani si už asi nemyslí, že mezi nejlepší české pivovary patří Zlatý bažant, ale stejně čas od času polská média přinesou překvapivou informaci, že "Czechy" nejsou jenom Praha, ale že máme například úžasná městečka, jako je Telč nebo Český Krumlov nebo Znojmo. (Zde by se možná hodila dvě vysvětlení. Za prvé: polská měřítka jsou jiná, mají několik několikasettisícových měst, a tak málo naplat, Olomouc nebo Hradec Králové jsou v polských očích města spíše malá; pokud působí přece velkoměstským dojmem, je to díky poměrně velkým historickým centrům. Za druhé: pro Poláky jsme prostě "Czechy". Čechy a Česko, Českou republiku, ba snad i Moravu a naši nevelkou část Slezska rozlišují jenom znalci.)
Pohyblivé hranice, vrtkavé dějiny
A co my? S větším počtem Poláků jsme sdíleli společný stát do roku 1918, ale kdo ještě ví, když pamětníků první světové války už je tak málo, kde leží, odkud kam sahá Halič? Tragické polské dějiny Čechům orientaci neulehčují. České země trvají po staletí víceméně v historických hranicích, zatímco k nejvýznamnějším střediskům meziválečného Polska patřilo Vilno, Vilnius, dnes hlavní město nezávislé Litvy, a Lvov, dnes metropole západní Ukrajiny. Nemluvě o tom, že do první světové války patřila Varšava k Rusku, Krakov k habsburskému mocnářství, zatímco Poznaň byla v Prusku.
Poláci se sice se ztrátou někdejších východních území vyrovnali, ale mnozí pamětníci dodnes tvrdí, že Lvov byl před válkou jediným skutečným polským velkoměstem. Na druhé straně do předválečného Polska nepatřily Vratislav (Wrocław), ale ani přístavy Gdaňsk a Štětín. Je pro Čecha těžké se do toho vžít, stejně jako je těžké se vžít do předválečného Varšavana, který zažil téměř úplné zničení svého města a nyní žije v tomtéž, ale zároveň docela jiném velkoměstě.
Místo k Jadranu na sever
Ani o nastávajících prázdninách nelze čekat, že by se Češi vydali ve velkém počtu na průzkum severním směrem. Není se co divit: kdo si chce užít sluníčka u moře, méně riskuje nepřízeň počasí, vypraví-li se na jih. Určitě by nebylo spravedlivé tvrdit, že ohrnujeme nos nad někdejšími "bratrskými" zeměmi, vracející se obliba Bulharska jako turistického cíle takové podezření vyvrací. Ovšem ceny turistických služeb se v Polsku od "staré Evropy" příliš neliší, pivo je sice překvapivě dobré, ale pro Čecha nepříjemně drahé a Balt je určitě, pokud jde o stálost počasí, méně spolehlivý než Jadran.
Ale stejně: na objevení, aspoň na víkendové výlety, čekají hned dvě starobylá velkoměsta nedaleko našich hranic, Vratislav a Krakov. Každé mělo ve dvacátém století docela jiný osud. Vratislav byla před válkou německá, spíše Breslau než Wrocław, Poláků tam žilo málo. Na konci války bylo město srovnáno se zemí. Tím spíš je obdivuhodné, jak se ho Polákům podařilo zabydlit, jak je dnes živé, pestré a barvité. Ke své nejen polské, ale i německé, české či židovské historii se hlásí. Dlouhá desetiletí po válce byla potřeba zdůrazňovat polské kořeny a potlačovat zmínky o jiných, než nastala doba větší vyrovnanosti. Krakov představuje naopak, nakolik je to po hrůzách dvacátého století možné udržet kontinuitu. Možná je v něčem vídeňštější než Vídeň? Tolik českých jmen jako ve vídeňském telefonním seznamu v krakovském nenajdeme, ale jsou tam také asi potomci českých úředníků v západní Haliči, prý nepříliš milovaných.
Třeba bude letní politická sezóna v Polsku aspoň trochu okurková. Chtělo by to podívat se do těchto měst a i jinam podrobněji.
Autor (1959) je novinář a polonista, redaktor Listů.