"Účast na volbách za komunistického režimu byla bezpochyby velmi potupnou zkušeností. Někteří to tak možná opravdu nebrali, jiní by to ani dnes nepřiznali. Nicméně účast na volbách byla jedním z nejnepříjemnějších projevů poslušnosti vůči režimu, do jakého se běžný občan v životě dostával," píše historik Oldřich Tůma v předmluvě ke knize Tomáše Vilímka Všichni komunisté do uren!, kterou vydal Ústav pro soudobé dějiny a která podrobně mapuje průběh a zákulisí normalizačních voleb v letech 1971 až 1986.

"Další vyžadované rituály byly přece jen trochu jiné – třeba účast na prvomájovém průvodu. Před volební komisí, při přejímání kandidátek a jejich veřejném vhození do volební urny byl každý sám za sebe. Účast na takto inscenovaném testu loajality se těžko mohla obejít bez pocitu ponížení, pošramocení sebeúcty, nebo aspoň pocitu absurdity – ať už to každý poté komentoval jakkoli," dodává Oldřich Tůma.