Není už ani jejím řadovým členem. Pravděpodobně se poprvé ani nezúčastní 31. srpna oslav výročí podepsání gdaňských dohod mezi stávkujícími dělníky a komunistickou mocí roku 1980. Netouží oslavovat společně se svými někdejšími spolupracovníky, dnešním prezidentem Lechem Kaczyńským a ani s dnešním předsedou vlády Jarosławem Kaczyńským.
Antoni Macierewicz, náměstek ministra obrany prohlásil, že většina bývalých polských ministrů zahraničí po roce 1989 "byla v minulosti agenty sovětských tajných služeb". Komentoval tak skutečnost, že tito vysloužilí šéfové polské diplomacie všichni kritizovali ve společném dopise prezidenta Lecha Kaczyńského, když odvolal svou účast na summitu Výmarského trojúhelníku.
Nečestný občan?
Tyto a podobné události nemají přímo nic společného se spisovatelem Günterem Grassem a jeho doznáním, že na konci války sloužil (krátce a velmi mlád) v SS. Ilustrují ovšem nepříliš vlídnou atmosféru dnešního Polska. A Günter Grass má mnoho společného s Polskem, ale i s Gdaňskem, kde se narodil a kde se zrodilo také mohutné hnutí Solidarity.
Tamní městští radní za nejsilnější vládní stranu Právo a spravedlnost (PiS) prohlásili, že slavný německý spisovatel by se měl vzdát čestného občanství, které mu Gdaňsk udělil v roce 1993. Primátor za Občanskou platformu (PO), která je v parlamentní opozici, Pawel Adamowicz je proti. Od Güntera Grasse navíc dostal dopis, o kterém řekl, že je "velice srdečný". A dodal: "Grass v něm vysvětluje celou situaci. S jeho obsahem jsem spokojen."
Máme tu směs aspektů drsně pragmatických i morálních a citových, pro politiku tak typickou. Na jedné straně není divu, že pro mnoho Poláků bylo Grassovo doznání bolestné. Málokdo udělal tolik pro polsko-německé smíření jako Günter Grass. Málokdo z vlivných západních intelektuálů tak pomáhal demokratickému hnutí ve východní Evropě. Málokdo z vlivných Němců tak hájil nedotknutelnost poválečných hranic ve střední Evropě. A snad žádný moderní spisovatel tak neproslavil Gdaňsk.
Tuskův děd a wehrmacht
Na druhé straně... V čele těch, kdo chtějí, aby Günter Grass už nebyl čestným občanem Gdaňska, je například i poslanec Práva a spravedlnosti Jacek Kurski. Ani dřív nebyl znám jemnými mravy, ale nejvíc se v tomto směru proslavil loni v prezidentské kampani. O nejvážnějším konkurentovi nynějšího prezidenta Lecha Kaczyńského tehdy prohlásil, že podle seriózních pramenů se "Tuskův dědeček přihlásil jako dobrovolník do wehrmachtu". Později se prokázalo, že dědeček dostal od Němců povolávací rozkaz, dezertoval a na konci války sloužil v polské zahraniční armádě. Připomínalo se i to, že nacisté se rozhodli považovat Poláky v Pomořanech, ale taky třeba ve Slezsku za polonizované Němce, a podle toho se k nim chovali. A že otevřené odmítnutí povolávacího rozkazu za války znamenalo jistou smrt.
Samozřejmě to nejde přesně dokázat, ale patrně se záměr podařil: třeba proto přišel Donald Tusk o rozhodující procenta hlasů a nestal se prezidentem. Přinejmenším se podařilo svést veřejnou debatu na žádoucí scestí. Je sice jasné, že vnukové málokdy odpovídají za činy svých dědů, ale stejně se hodnou chvíli debatovalo o dědečkovi Josefovi a o wehrmachtu, místo aby se debatovalo o kladech a záporech prezidentského kandidáta.
Hodnoty v předvolebním čase
Přestože Grassovo přiznání zapadlo v Polsku do atmosféry velkého zaujetí lustracemi a vůbec pátrání v minulosti veřejně činných osob, podle průzkumů většina obyvatel Gdaňska Günteru Grassovi odpouští a nepřeje si zbavovat ho čestného občanství. Ostatně tahle debata zapadla taky do doby před komunálními volbami. Ty se budou konat i v Gdaňsku a hlavními rivaly budou PiS a PO.
A debaty o onom doznání v samotném Německu jsou koneckonců ještě mnohem ostřejší. Životopisy slavných hodnotíme, protože jsou to životopisy symbolů národních, generačních, politických. Možná je hodnotíme někdy i proto, abychom nemuseli hodnotit vlastní životy? V každém případě na to máme právo. Ale máme právo se také mít na pozoru, když příliš pateticky mluví o mravnosti a minulosti politikové.
Autor (1959) je novinář a polonista, redaktor Listů.