Nevím, jestli Česko "žije koronavirem", ale média včetně sociálních sítí ano. Typicky "babišovsky" zareagoval Andrej Babiš v sobotu. Hlavní česká hygienička Eva Gottvaldová vládě tlumočila žádost (nebo spíše prosbu) velvyslance Čang Ťien-mina o humanitární pomoc Číně. Před odletem na jednání skupiny Přátel koheze v Portugalsku (tedy na jednání o penězích, které EU pošle na pomoc členským zemím) český premiér pomoc jasně odmítl.
Úřady podle něj prověřily zásoby zdravotnických prostředků, které by se Číně mohly hodit, "ale tam podle zprávy ministerstva zdravotnictví nemáme možnost nějakým způsobem pomoci, protože potřebujeme tyto zásoby pro naše lidi". Dodejme, že u nás žádná epidemie koronaviru neprobíhá a stát dělá řadu opatření, aby ani nenastala. Babiš zřejmě sázel na sousloví "pro naše lidi". Levná, populistická poloha. Jistě by byl stát mohl alespoň něco poskytnout, pak to rychle doplnit. Máme přece ve vedení samé špičkové manažery.
Jenomže premiérovo odmítnutí pomoci vyvolalo odpor ve společnosti, také na sociálních sítích. Kupříkladu bývalý premiér za ODS Mirek Topolánek tweetoval: "Nepatřím mezi expremiéry v čínském dresu, ale tohle se mi hnusí. Humanitární pomoc se nikdy neodmítá. Zejména ne stylem 'Sám mám málo'." Podobných reakcí bylo mnoho.
Po této reakci Babiš ještě v sobotu večer obrátil. "Roušky a léky potřebujeme hlavně pro naše občany, ale samozřejmě pomůžeme finančně, to je jasné. A oslovíme humanitární organizace, aby pořádaly sbírky," oznámil na Twitteru. A ministr zahraničí Petříček tweetoval: "Zítra vládě navrhnu, abychom uvolnili až 10 milionů korun na nákup zdravotnických pomůcek."
Když se nevládky hodí
Opět na vlastní, tedy vládní chybu Babiš zareagoval (on, nebo jeho lidé) rychle, podobně jako v případě IT systému na dálniční známky a hackathonu podnikatele Tomáše Vondráčka. Bez váhání měnil postoj. To je prostě "náš" Babiš, došlo mu, že vypadá jako nelida, národní sobec, a to se mu nehodí. Hned však dodejme: je dobře, správně, že premiér změnil postoj, že se nechal ovlivnit, buďme rádi.
Jeho rychle změněné jednání neobnažuje jen fakt, že Babiš prostě tyhle věci necítí, je typický technokrat, nemůžeme od něj čekat humanitární kroky, jež by vyvěraly z jeho vnitřního pohledu na svět. Ta změna také ukazuje, že občanská kritika, třeba i na sociálních sítích, má cenu.
Má smysl říct: tohle je ubohost, nelidské jednání, trapnost. Navíc v situaci, kterou sami známe, země v maléru (jako třeba Česko během povodní) přivítá každou pomoc. Ostatně se může stát, že my sami budeme vbrzku potřebovat podporu jiných zemí. Nejde neustále jen říkat: My ne, my ne, my ne, pomáhejte jen nám.
Ještě jiná věc je zajímavá. Známe ten naprosto negativní, odmítavý, až nenávistný přístup premiéra i části jeho ministrů k neziskovým organizacím, přístup, jehož se pak ujímají trollové a další rozkladači společnosti. Jenomže najednou se neziskovky hodí, Babiš za vládu slibuje "oslovíme humanitární organizace, aby pořádaly sbírky". (Mimochodem, to asi ani vláda dělat nemusí, neziskovky vědí lépe než Babiš, kde a kdy je potřeba pomoci, je to jejich práce.) Tedy i v této věci, když se to hodí, bez potíží otočí.
Tlačit na Babiše má smysl, on i jeho lidé vnímají, kdy se z něj stává trapná postavička, a snaží se pak jeho pohled měnit. Má smysl se ozvat, nedovolit, abychom jako stát, jako národ, připomínali jen ubožáky vždycky myslící pouze na sebe. Jeden čtenář mi napsal, že "je strašný, jak Babiš otočil". Ne, to není strašné, to je skvělé. Strašné bylo, jak pomoc "suverénně", "národně" odmítl. Že otočil, to ho ctí.
VIDEO: Český infektolog o opatřeních proti koronaviru.
