I když už je nejspíše pozdě, vzhledem k prométheovským aspiracím novověké vědy, je na místě varovat před zásadním narušením přirozeného řádu. Počáteční fáze lidského života se přenáší do umělého světla laboratoří, pod kterým budou ještě nenarozené děti plozeny, ošetřovány, ořezávány, odplevelovány, štěpeny, injektovány, testovány, váženy, ohodnocovány, známkovány, okolkovány, zabaleny a následně odeslány.
Jakmile je lidský život spíše objednán než počat, svět už není takový, jaký byl dřív. Namísto přirozeného vrůstání do lidské společnosti bude člověk hněten a míchán v Petriho misce do podoby, která bude odpovídat požadavkům svých "rodičů". A pokud se pokus nezdaří, bude nový lidský život odhozen do přistaveného odpadkového koše. Jak prosté.
Snad ještě horším účinkem všeobecného přijetí genetické manipulace a selekce bude zánik povědomí o hodnotě lidského života, odvozené z jeho transcendentní finality. Ruku v ruce s tímto přesvědčením ztratíme povědomí o jeho jedinečnosti a metafyzické rovnosti všech lidí. Ta platí bez ohledu na pohlaví, věk, etnickou příslušnost, zdraví, krásu či inteligenci.
Genetická selekce je výrazem světa, ve kterém není pro ontologickou důstojnost každého lidského života místo. Přichází z říše eugeniky, tedy z přesvědčení, že hodnota člověka je relativní, totiž závislá na výskytu nechtěných akcidentů a z potřeby genetickými zásahy lidství postupně "vylepšovat". Průkopníci eugeniky ve 2. polovině 19. století a v první polovině století minulého usilovali o odstranění "porušených" genů z lidského genomu, nejprve podporou eugenických manželství (pozitivní eugenika), později také nedobrovolnou sterilizací těch, kteří byli považováni za lidský plevel (negativní eugenika). Eugenika se pak ve spojení se sociálním darwinismem a antisemitismem stala základní ideologickou výbavou nacistické Třetí říše. Copak jsme se z vlastní minulosti nedovedli řádně poučit?
Dnešní eugenici snad nejsou rasisté či antisemité, vykazují však stejnou míru pýchy jako jejich předchůdci. Většina neo-eugeniků adoruje u oltáře inteligenčního kvocientu, pracovní výkonnosti a ekonomické efektivitě ve stejné míře, ve které jejich předchůdci glorifikovali modré oči a světlé vlasy. Profesor Princeton University Lee Silver se proto těší nadějí, že genetická manipulace vytvoří "zvláštní skupinu rozumových bytostí, které se budou od dnes běžných lidí lišit tak, jako se dnes lidé liší od primitivních červů". Na co Silver a jeho soudruzi však zapomínají, je, že vysoká inteligence neimplikuje mravnost. Nikdy v jejich snech nekorzují pojmy jako je bezpodmínečná láska k druhým, altruismus, snášenlivost či empatie. Paradoxně jsou tyto známky vlastní lidem s Downovým syndromem, tedy těm, kterých by se eugenici nejraději zbavili, ať už formou genetické manipulace či selektivními interrupcemi.
Genetická selekce a programování genotypu je novodobou reinkarnací starobylé alchymie, usilující o nalezení "první materie", s níž by se dal stvořit lepší svět, nový člověk a nový řád. Tato utopická vize, jako jiné utopie novověku, skončí prolitím nemalého množství nevinné lidské krve. Hrát si na Boha se člověku prokazatelně nevyplácí.
Genetická selekce je postmoderní verzí faustovského handlu. Tvrdí se nám, že prostřednictvím genové manipulace dojdeme naplnění mnoha snů, odstranění chorob a defektů, překonání neplodnosti či prodloužení průměrného lidského věku. Ale "rohatej" je dobrý počtář a čím vyšší je "hodnota" obchodu, tím vyšší je i cena, kterou za něj zaplatíme. Zcela ztratíme povědomí o posvátnosti lidského života a posílíme tendence k nihilistickým představám, že lidský život je jen nahodilým produktem vývojového procesu organické hmoty, se kterou lze libovolně manipulovat. A to nejen ve fázi prenatální, ale i kdykoli po narození.
autor je ředitelem Institutu sv. Josefa, www.stjoseph.cz
