Dobrý den, milí čtenáři, dnešní Slovíčkaření začneme promrskáním vlastních, tedy mediálních řad.
Jazyková diktatura by měla co nejdřív zakázat otázku: Jaká byla/je atmosféra? … V kabině po zápase, na Ká devítce, před přímým přenosem v sále, a tak dále, doplňujte podle libosti.
Televizním redaktorům a moderátorům zřejmě někdo pošteloval libido. Jinak si jejich bažení po „atmosféře" neumíme vysvětlit.
Z těch otázek cítíme, že atmosféra je něco víc, mnohem víc, než „co se děje" a „co je nového". To jsou pouhé, běžnými prostředky sdělitelné informace - jenže tazatel chce slyšet Poselství. Informační lyriku. Kdo nezachytí atmosféru, má problém.
Atmosféra není - to by bylo málo. Atmosféra panuje. Má nad informacemi sklenout nadstavbu, která z prchavého okamžiku udělá něco extra.
Dotázanému se naznačuje, aby do mikrofonu složil báseň, případně nám zahrál na housle. Nějakou náladovku, jako někde v baru.
Podle toho také odpovědi na „atmosféru" vypadají. A není to chyba těch, kdo odpovídají. „Řekněte: Jaká atmosféra panovala na grémiu?" Takovou otázku za trest si snad ani politici nezaslouží.
Moc pěkně se ve zprávách vyjímá slovo doslova. Co vlastně krucinál znamená? Může se něco stát jinak, než doslova?
Čteme: Vlaky Třincem doslova prosviští, chodci v kolejišti je neuslyší. Doslova černý den má za sebou dálnice D8. Bylo to doslova ubojované, ale hráči předvedli velikou vůli. Doslova každým dnem narůstá počet lidí, kteří se stali uživateli smartphonu.
To všechno je pravda. Ba co víc: doslova pravda.
Zodpovědný slovíčkář ale nevylévá vaničku doslova i s dítětem (ještě to tak!), takže máme po ruce i zářný příklad: „Flitry pošitý blyštivý top, který končil těsně pod pupíkem, a k tomu volné modré kalhoty, to byla kombinace, v níž zpěvačka doslova zářila." Tohle berem. Bravo!
Přesto, z preventivních důvodů, navrhujeme slovo doslova také doslova zakázat, už kvůli větám jako „atmosféra je doslova nabitá vzrušením".
Potěšil nás zákeřný e-mail, ve kterém Česká televize informovala, že je „nerozlučně spjata s podporou filmového svátku v Karlových Varech již více než patnáct let." Zkusili jsme si to nerozlučně spjata vyslovit nahlas, a huba nás bolí ještě teď.
Čtyři sta fanoušků Athleticu Bilbao se vypravilo na finále Evropské ligy, ale spletli si adresu a místo do Bukurešti dorazili do Budapešti. Čeští hooligans mohou být klidnější, protože Vratislav i Wroclaw, kde hrajeme mistrovství Evropy, je jedno a to samé, ačkoli média oba názvy mixují.
Tady to ještě jde. Ale trefili byste do Celovce, Zvěřína, Pětikostelí, Stoličného Bělehradu a na lyže do Kobylí? Nápověda: Klagenfurt, Schwerin, Pécs, Székesfehérvár. Kitzbühel.
Země město čeština, to je dobrodružná výprava, na které ztrácíme jedno území za druhým.
Brunšvik už známe pod jménem Braunschweig. Saskou Kamenici a Chotěbuz začínáme skloňovat jako ten Chemnitz a ten Cottbus. Ale jet na nákupy do Dresdenu, to by nás snad ještě nenapadlo. Ačkoli časopis Naše řeč v roce 1935 zaznamenal, že „dělníci ´světáci´ z Pošumaví pracovali v Lajpciku".
Už i staré dobré Cáchy občas poněmčujeme, ale Kostnici nedáme, slibujeme, Mistře Jene. Městu Mohuč říkají v televizi Mainz („fotbalisté Mainzu"), kdežto Frankfurt se zatím nad Main nepřestěhoval, a nad Rýnem dál stojí Kolín.
Soluň i s jejími bratry Češi ubránili. Štýrský Hradec a Řezno střídavě dobývají a ztrácejí. Výsledky potvrdí velmoci na konferenci v Potsdamu. Slovíčkáři prchnou do Nového Yorku. Přes Cařihrad.
