Kde leží hranice mezi uměleckým vyjádřením a cílenou provokací porušující zákon?
Je rozdíl mezi svobodou projevu obecně a svobodou, kterou má mít při své tvorbě umělec?
A jak to celé souvisí s panáčky na semaforech, tykadly na předvolebních plakátech, hnutím Anonymous, a tedy tím, co je to vlastně veřejný prostor a jak s ním nakládat?
Tomáš Sedláček si o tom ve čtvrtek na Nové scéně Národního divadla povídal se svými hosty - výtvarníkem Davidem Černým, režisérem Tomášem Svobodou a právníkem Petrem Ostrouchovem. Od 17 hodin jste mohli být u toho prostřednictvím našeho online přenosu v tomto článku.
Své komentáře a případné otázky jste mohli psát do debaty pod tímto článkem. Zprostředkovali jsme jejich přenos na Novou scénu ND (nemůžeme ale zajistit, že na ně bude někdo reagovat, popř. že se všechny otázky dočkají odpovědi). Publikovat lze jen dotazy, které mají maximálně 140 znaků (jen pro srovnání: běžná SMS jich má 160), protože Twitter, který k tomuto účelu využíváme, jich více napsat neumožňuje. Debatu psanými vstupy, přenášenými na velkoplošnou obrazovku, též komentovala osobnost, která má k tomuto tématu blízko. Ve druhé polovině setkání jsem prozradili její identitu - kunsthistorička a galeristka Zuzana Štefková.
|
Komentátor za plentou |
Čtenáři na internetu |
Tímto diskusním setkáním jsme chtěli přispět do debaty o kriminalizaci umělců a kultuře občanského protestu. A proč právě nyní? Dvě kontroverzní kauzy z poslední doby - semaforoví panáčci Romana Týce a Romanem Smetanou pokreslené předvolební plakáty - znovu připomněly nikdy nekončící spor o to, v jaké míře má státní moc korigovat zásahy do veřejného prostoru a kudy vede hranice mezi občanskou neposlušností a kriminálním činem.
Případ Romana Týce je podle některých "velký mediální kýč", podle jiných naopak projev represe státní moci proti kritickým projevům. Olomoucký řidič autobusu Roman Smetana zase půjde do vězení za to, že na protest proti politickým elitám pokreslil předvolební plakáty a připisoval na ně slogany, v nichž politiky označoval za lháře, zloděje, korupčníky a prostitutky.
„Každý volební plakát je z povahy věci určen pro tykadla, vousy, předělávky sloganů…"
Téma neustále měnící se hranice mezi svobodomyslným uměleckým vyjádřením a cílenou provokací porušující zákon rezonuje v české společnosti i s ohledem na její historickou zkušenost s neurvalým a povýšeneckým vztahem státu k umělcům. Proto často toleruje excesy revoltujícím a zákony přestupujícím tvůrcům, ba dokonce se stává, že společensky odsouzen není umělec, ale jeho žalobce.
„Být umělec není automaticky právo se chovat prapodivně a porušovat zákony."
Lidem, jimž je přiznána identita a status umělců, je tolerováno překračování pravidel, která by jiní překročit nemohli. Příkladem je třeba přístup ke komunitám squatterů (kauzy pražské Ladronky, Milada ad.). Podobná situace nastala při hudebním techno-happeningu CzechTek - negativní obraz byl zpočátku legitimizací pro fyzické násilí ze strany policie. Teprve když se veřejnost seznámila se všemi fakty a akci byl přiznán status hudebního a tanečního festivalu, zvedla se proti represi vlna odporu.
„Jediný, kdo rozhoduje, co je a co není umění, je asi čas. A ten musí být dlouhý." Březen 2009 pro HN.
Srovnatelným vývojem prošel v uplynulé dekádě i postoj části veřejnosti ke graffiti a dalším fenoménům městské kultury. Protest Romana Smetany se zase spojuje s narůstajícím fenoménem hackingu (Anonymous a další internetoví piráti), tedy s tématem sdílení, ale i parazitování na dílech jiných, jejich poškozování či rámování do nových významů a souvislostí.
Interpelace mají svoji internetovou stránku v rámci Aktuálně.cz, kde se dozvíte termíny, témata či jména hostů a najdete i další zajímavé informace (texty Tomáše Sedláčka, ředitele Nové scény Štěpána Kubišty, výtvarníků, dramaturgů i některých panelistů). Najdete nás i na Facebooku a Twitteru. Na realizaci Interpelací a jejich přenosu na Aktuálně.cz se podílejí FAMU, Audiovizuální centrum studentů ČVUT a studio Martin Fejt Production.
