O víkendu zveřejnily The New York Times čtyři sta stran uniklých dokumentů o koordinované kampani čínských úřadů proti turkickým národnostním menšinám, především Ujgurům, v nominálně "autonomní" oblasti Sin-ťiang.
Tento největší únik tajných dokumentů KS Číny od takzvaných Tiananmen Papers před dvaceti lety líčí interní diskuse čínských představitelů během budování sítě převýchovných táborů v Sin-ťiangu. V těch nakonec uvízlo podle erudovaných odhadů milion až půl druhého milionu vězňů z řad místního obyvatelstva.
Čínské úřady nejprve existenci táborů popíraly. Po zveřejnění satelitních snímků a nakonec i fotografií přímo z táborů nakonec jejich existenci přiznaly s tím, že jde o "školicí a tréninková centra", kde se "studenti" učí čínskému jazyku a čínským zákonům v přípravě na další profesní kariéru.
Z uniklých dokumentů nicméně jasně vyplývá, že v interních diskusích o nich straničtí a státní funkcionáři, včetně generálního tajemníka Si Ťin-pchinga, mluví bez obalu jako o represivních opatřeních, která mají zlomit odpor a nakonec i samotnou identitu místních obyvatel.
Extrémní metody, včetně plošného zatýkání a rozdělování rodin, mají být prováděny "naprosto bez milosti". Naopak úředníci, kteří "nepozatýkají všechny, kdo by měli být zatčeni", nebo dokonce vězně propustí, mají být přísně potrestáni, jako se to stalo jistému Wang Jung-č’ovi. Ten se "provinil" tím, že na svobodu pustil několik set vězňů ve svém okresu v obavě, že by se kvůli masovému zatýkání mohla zhroutil místní ekonomika. Teď je vyšetřován pro "hrubé narušení strategie stranického ústředí pro spravování Sin-ťiangu".
Postapokalypsa v Hongkongu
Na druhém konci Číny, v další oblasti s nominálně "vysokým stupněm autonomie", garantovaným dokonce mezinárodní smlouvou registrovanou u Spojených národů, nebyly události o nic méně dramatické.
V Hongkongu se na místní Polytechnické univerzitě odehrávaly scény jako vystřižené z postapokalyptického filmu. Zabarikádovaní studenti se zde bránili pomocí luků, šípů a improvizovaných katapultů proti policejním složkám s nejmodernější výzbrojí.
Třicet let po 17. listopadu, který bezprostředně vedl k pádu komunistického režimu u nás, se v Hongkongu odehrávají bitky studentů s policisty, proti nimž vypadá tehdejší policejní zásah v Praze na Národní třídě jako drobná potyčka. Moderní velkoměsto, kdysi vzor pořádku a disciplíny, se po pěti letech nesmlouvavé politiky generálního tajemníka Si Ťin-pchinga proměnilo ve válečnou zónu.
Tuto středu pak pronikla na veřejnost další šokující zpráva. Bývalý zaměstnanec britského konzulátu v Hongkongu Simon Cheng byl podle svých slov během privátní návštěvy na čínské pevnině v srpnu zatčen a dva týdny mučen, aby vyzradil informace o chodu konzulátu a případné podpoře britské vlády pro hongkongské protestní hnutí.
Britský ministr zahraničí Dominic Raab si předvolal čínského velvyslance, aby vyjádřil své "zděšení"; v Pekingu protestní nótu odmítli a naopak si předvolali velvyslance britského.
Sankce a gala oslavy
Americký Senát schválil ve středu Zákon o demokracii a lidských právech v Hongkongu, který mimo jiné umožňuje uvalení sankcí na místní představitele, kteří by se dopustili porušování lidských práv při potlačování demonstrací.
Ve stejný den schválil rezoluci k situaci v Hongkongu také Zahraniční výbor českého Senátu. Dokonce i ministr zahraničí Petříček vyjádřil nezvykle otevřenou podporu pokojným protestům v Hongkongu.
Pouze na Pražském hradě dále připravují již několikrát odložené Čínské investiční fórum. Do konce roku už jej asi nestihnou, ale o to větší sláva to bude - možná - začátkem roku příštího.
Mezi sponzory reprezentativní gala oslavy česko-čínské družby očekáváme české i čínské společnosti, které jako královna Koloběžka nevstupují do politiky, přesto ale mají u některých jejích vrcholných představitelů dveře dokořán.
Autor, sinolog a orientalista, je ředitelem projektu Sinopsis.
