Neustálé sliby okolo reforem a žádná řešení byl dle mého přesvědčení prvním startovním bodem ke změně mého přístupu k odevzdání hlasu do hlasovací urny. Právě tím, že tento rok sociální demokracie ode mne nedostala hlas, jsem myslel ve vztahu k výše uvedenému na naše starší spoluobčany, na sebe a na mé děti. Neustálé odkládání těchto reforem, žití na dluh a lepení děr stále děravějšího a štědřejšího státního rozpočtu výnosem z privatizací mi dal první impuls. Toto jsem nazval rozhodovací impotencí ČSSD. 

Druhým impulsem byla změna tváře ČSSD. Na rozdíl od "suchého" leč taktního pana Špidly se tvář ČSSD posunula k šibalskému úsměvu klukovské tváře pana Grosse. Jeho praktiky na ministerstvu, jeho vlastní aktivity a jeho obhajování neobhajitelného mi připadalo jako nesnesitelné žití v republice Absurdistán. Poslední kapkou pro mne byla persóna pana Paroubka. Konfrontace, arogance, ješitnost frajera mi nikterak neimponuje a jeho debaty, povely a pokyny mne unavují. Jsme v jedenadvacátém století a další sochy vrcholných politiků v parcích a na nábřežích by myslím naše republika nesnesla. Vůdcovské sklony, diktatura shora a porucha sluchu když lid mluví, byl druhým důvodem mé změny postoje k volbě do parlamentu ČR.

Třetí vážný důvod shledávám ve zdanění všeho a vždy a to s přihlédnutím i na mou "rostoucí" životní úroveň. Jak může stát vybírat daně z převodu nemovitostí, které byly placeny již "zdaněnými" penězi. Proč odvádíme daň z daru, z dědictví?  Proč na administrativně přebujelých úřadech platíme stále víc za razítka a kolky, když již daně platíme? Všechny tyto aspekty mne vedou k jednoznačnému závěru. Stát v čele s vládou pod taktovkou sociální demokracie mi nedává dostatečný servis, stále více se mi dívá do peněženky a stále více a hůře přerozděluje nejen mé již jednou zdaněné peníze. 

Bylo by naivní si myslet, že reformy budou bezbolestné, že nezasáhnou nás všechny, že každému z nás něco nevezmou. Stále hledám stranu, která tyto nepopulární kroky "udýchá" za cenu krátkého "historického znemožnění", které dozajista povedou k neobnovení mandátu na další volební období. Musí to prostě stihnout za čtyři roky svého mandátu s tím, že asi bude nějakou tu chvilku v opozici. To nevadí, stejně jí ty kroky vyčerpají a není na škodu v politickém stínu nabrat druhý dech a nové síly. Ono bude co napravovat a práce to bude dost šílená. Jsem pro systém voleb, kdy vítěz voleb má automaticky většinu ve Sněmovně.

Jiří Peterka, podnikatel v oblasti IT, [email protected]