Měli bychom položit hranice pro svobodu slova?

Většina z nás si bez přemýšlení vybaví případ Larryho Flinta, v jehož magazínu byl kněz vyobrazen v nelichotivých pozicích.

Larry Flint svůj soud vyhrál. Zvítězil názor, že svoboda slova je důležitější než něčí pověst. Hrozilo by, že ta svoboda skončí na hranici uražené ješitnosti nebo důstojnosti kohokoliv. Hlavně politiků. Základní právo svobodné společnosti stojí nad soukromím a osobním zájmem.

Přesto ale soudím, že karikování Mohameda, jak se stalo v dánských a francouzských novinách, je nyní zbytečná frajeřina. Novinář nežije ve vzduchoprázdnu, mimo čas a prostor, a není pravda, že by se mohl zcela vykašlat na pocity a názory druhých lidí.

Je krátkozraké a arogantní stále jen provokovat a ohánět se svobodou slova. Zvlášť vůči zemím, kde stále existuje posvátné, o němž se nežertuje. V něj se věří, projevuje se mu respekt a úcta. Podívejme se na miliony věřících každoročně směřujících do Mekky. Na plné mešity.

Nám není nic svaté. Máme ale právo to vnucovat i jiným?

Zatímco v případě Larryho Flinta se jednalo o uspořádání vztahů uvnitř jedné společnosti a jednoho státu, nyní stojí západní svět trochu jinde. Islámský fundamentalismus a terorismus se staly bezpečnostním problémem. Země jako Afghánistán, Palestina, Jemen nebo Pákistán jsou centry radikálních učení a bojových skupin, které hledají záminku, aby ukázaly, že Západ je pro tamní lidí nepřítelem nevidícím islám.#reklama

Moudří lidé si myslí, že je nutné s radikálními islámskými kruhy mluvit a rozbíjet tyto představy. To se dá jen s respektem vůči jejich citům. Neznamená to, že nebudeme upozorňovat na diskriminaci lidí, na otřesné případy mučení nebo zabíjení. Musíme ale zesměšňovat svaté?

Nemusíme. Neměli bychom. Nemá smysl vysvětlovat muslimům, že u nás je to běžné a ať si hledí svého. Oni si totiž hledí svého.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT