Mám pocit, že současnost se čím dál tím víc přibližuje k událostem z třicátých a čtyřicátých let minulého století. Zvláště zřetelně je to vidět na vztahu k cizincům a migraci. Tehdy i dnes nacionalističtí politici dělají z menšin obětní beránky, protože nejsou sami schopní řešit skutečné problémy. Je to nejlevnější řešení, svádět vlastní selhání na lidi, kteří patří k jiné kultuře. Už v Soluni, druhém největším řeckém městě po pádu Osmanské říše, žilo víc Židů než Řeků. Přesto právě oni byli prohlášeni za cizí menšinu, aby si hrstka místních ospravedlnila jejich pronásledování.
To jsou slova Lei Ypiové, albánské šestačtyřicetileté profesorky politologie, která byla podle deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung označena za jednu z deseti nejvýznamnějších myslitelů současnosti.
Za dnešní neblahou situaci může podle paní profesorky, která přednáší na univerzitě v Londýně, fenomén, který známe z roku 1929, kdy došlo ke krachu americké burzy. Tehdy jako dnes začal čas protekcionismu a brutální celní války. Podle ní jsme se nyní ocitli v podobné fázi kvůli globalizaci, která nás odklonila od racionálního chování. Devadesátá léta byla poznamenána snahou zrušit hranice, což způsobilo, že se do pozadí politických debat dostal nacionalismus. Dnes, třicet let od této doby, zažíváme ve Spojených státech i v Evropě, eskalaci agresivního nacionalismu, který násilně poškozuje demokratické instituce, mírovou spolupráci i pluralitní společnost. Ocitáme se v situaci konce liberálního uspořádání světa.
Podle profesorky Ypiové sice nemůžeme vědět, jak bude současná krize eskalovat a kdy bude její vrchol, ale můžeme a měli bychom se postavit proti procesům, které v minulosti vedly k válkám a deportaci. Aktéři na levici by měli přestat posilovat diskurz pravice tím, že se podílejí na prohlašování migrace za hlavní problém současnosti. Problémy naší doby nelze vyřešit otázkami identity a původu.
Pokud žijeme v kapitalismu, dodává filozofka, kde má jeden člověk tolik peněz jako Elon Musk, demokratická myšlenka, že každý hlas má stejnou hodnotu, již nefunguje. Mylně věříme, že imigrace a kulturní rozdíly představují hrozbu pro demokracii. Jsou to však peníze, kapitál, tedy vzrůstající nerovnost, co demokracii ničí. Z pasti se dostaneme jen tehdy, když zjistíme, že globální kapitalismus potřebuje globální kritiku, která vykročí z rámce, v kterém je naše myšlení uvězněno.
To vše potvrzuje i německý výzkum, který publikoval Vincente Valentim. Antimigrační rétorika, pakliže ji převezmou politici z liberálnějších stran, rozkládá demokratické normy silněji než rétorika krajní pravice. Pokud to nepochopíme, bude to řešit až nová disciplína: postdystopie.
Psáno pro ČRo Plus.
