Věta "Evropa umře, pokud neochrání svoje hranice a nevrátí se k ekonomickému růstu", by se mohla dostat do kvízů s otázkou, kdo je jejím autorem. Pokud by čtenář odhadoval někoho ze zástupců současné české vlády, neudělal by chybu.
V různých obměnách a méně dramatických figurách zní z úst premiéra Petra Fialy (ODS), lídra Spolu do eurovoleb Alexandra Vondry (ODS), europoslance a lidovecké jedničky Tomáše Zdechovského a mnoha dalších.
Pronesl ji ale Emmanuel Macron. Byla součástí jeho dvouhodinového projevu o budoucnosti Evropy na půdě Sorbonny v Paříži. Francouzský prezident na této univerzitě už jednou vystoupil s projevem o Evropě, před sedmi lety. Toto byl jeho návrat na stejnou půdu a s leitmotivem, jak s Evropou dál.
Macron dopodrobna popsal, jak se za uplynulých let změnilo evropské soukolí a čemu kontinent bude čelit, pokud se sám nezmění. Ať už šlo o oblast obrany, ochrany vnějších hranic nebo ekonomiky, říkal, že se Evropa nemůže chovat stejně, když se svět okolo chová jinak.
"Nelze mít nejpřísnější pravidla pro státní pomoc, když ostatní zasypávají svoje podniky penězi. (…) Nelze mít nejpřísnější environmentální zákony na světě a pouštět k nám zboží ze zemí, které nemají žádné. Výsledkem by byla chudoba," uvedl.
Roky po červnových eurovolbách by státy unie měly podle něj využít ke změně. Macron mluvil o deregulaci - zmínil konkrétně "několik vln" ke zjednodušení podmínek fungování na vnitřním trhu. A mluvil o potřebě investovat do konkurenceschopnosti Evropy nové peníze. Hodně nových peněz.
Potud by se těžko našel český politik, který by se slovy francouzského lídra nesouhlasil. Emmanuel Macron ale navrhuje, aby se na to šlo přes "více Evropy".
Macron jinými slovy apeloval na další integraci - v energetice, pojišťovnictví, finančních službách. Vyzval také ke společnému znovuvyzbrojení Evropy například emisí speciálních obranných bondů.
Tady všude zní z české vlády někdy opatrné, jindy razantní, ale přece jen téměř vždycky "ne". Když lídři EU na summitu minulý týden debatovali o sjednocení pravidel bankrotu napříč sedmadvacítkou, která Macron ve svém projevu také zmínil, Česko bylo mezi protestujícími státy.
Vůči společným dluhopisům na financování evropského zbrojního průmyslu je vláda pod vedením ODS také ostražitá. Někdy má obavy, že půjde o penězovod pro konkurenci - v tomto případě francouzskou.
Často ale zafunguje reflexivní averze Fialovy strany vůči všemu unijnímu a obava o ztrátu vlastní moci. To byl případ integrace finančních služeb, která by oslabila ČNB, pokud by k ní došlo.
České vlády, nejen ta aktuální, zkrátka dlouhodobě vidí jako řešení "méně Evropy". Stojí tedy na opačném konci než Emmanuel Macron. Ten, možná pro mnohé překvapivě, neříká, že zná řešení na všechno. Připustil například, že nikdo nemá ony nové peníze pro Evropu.
Nastiňuje ale možnosti, jak je společně obstarat a přichází s pozvánkou k debatě všech. I v tom je rozdíl mezi francouzským a českým přístupem.
