Luděk Navara Luděk Navara | Názory
3. 11. 2019 17:36

Už 30 let jsme svobodní, historii nám tu ale vykládají Grospič se Semelovou

Četba denního tisku dnes připomíná spíš listování některým z historických periodik: Otazníky nad smrtí Jana Masaryka. Hádka o maršála Koněva. Sovětská okupace jako dopravní nehoda… Až se člověk ptá, jestli od pádu komunismu už opravdu uplynuly tři dekády. Proč se vlastně pořád motáme v kruhu?
Jak zemřel Jan Masaryk? Pro komunisty je to prostě "nehoda". Stejně jako srpen 1968.
Jak zemřel Jan Masaryk? Pro komunisty je to prostě "nehoda". Stejně jako srpen 1968. | Foto: archiv Národního muzea

Za třicet let se toho dá stihnout opravdu hodně, ale v Česku jako by ten čas neznamenal nic. Jako kdyby těch tří desetiletí vůbec nebylo, přeme se dnes vášnivě o památník z doby totality, podstatu přes půl století staré tragédie ze srpna 1968, i o události ještě starší: aktuálně právě o smrt Jana Masaryka. Neměly by nás už dávno zajímat úplně jiné otázky?

Neměli bychom se třeba ptát spíš na to, zda si naše společnost dokáže vynutit spravedlnost bez ohledu na peníze, moc či časový odstup? Nebo pátrat po tom, jak zařídit, abychom byli odolní vůči svodům zkušených manipulátorů? Jak se vypořádat s dezinformacemi? Jak zapracovat na společenském sebevědomí, aby nám jeho nedostatek přestal bránit v ochotě podělit se o bohatství s méně šťastnými?

Dokázali jsme se vůbec poučit z historie a proměnit traumata, která nám přinesla, ve zdroj vnitřní síly? Odpověď je bohužel jasná. Minulost nás stále rozděluje a oslabuje. A to hned dvakrát: jednou svou vlastní znejisťující existencí a podruhé právě těmi spory, které vyvolává.

Prostě se nám tu děly nehody

Kolik zbytečných slov bylo napsáno za poslední měsíc jen kvůli Koněvově soše (která už dávno měla skončit v muzeu). Kolik jich bylo napsáno za poslední týden jen v souvislosti se žvástem jednoho komunistického poslance. Kolik se náhle vyrojilo textů s ambicí jeho lež vyvracet důkazy. Jako by to bylo potřeba! Jako bychom si nebyli dostatečně jisti tím, co víme. O okupaci. O sovětském vpádu. O svědectvích pamětníků i archivů. Problém je, že si tím ale možná opravdu jisti nejsme.

Zdravá společnost by se s popíračem nehádala, prostě by jej hnala k odpovědnosti. Tím spíš, je-li popírání nacistických i komunistických zločinů trestné. A snadno prokazatelná lež, že za sovětské okupace se u nás umíralo při dopravních nehodách, opravdu není "jen jiným názorem".

Jak se ale ukazuje, žijí mezi námi stále lidé, kteří by rádi za "nehodu" vydávali nejspíš celou okupaci. Ba i vraždy Milady Horákové, Heliodora Píky či Josefa Toufara. Zkrátka všechny komunistické zločiny spáchané od února 1948 do listopadu 1989.

Nepochybně je pro ně "nehodou" i tragická smrt Jana Masaryka. Ať ale dopadne nynější obnovené prošetřování jeho osudového pádu na nádvoří Černínského paláce jakkoli, nemělo by překrýt obecné souvislosti. Masaryk, který byl v okamžiku své smrti v březnu 1948 (už jen) symbolem kontinuity se světem demokracie a svobody, se bezpochyby stal obětí rudé totality, ať už byly detaily jeho strašné smrti jakékoli.

Stůl a zrcadlo

Třicet let se motáme v kruhu: vyvracíme komunistické lži nebo se zabýváme výkřiky z Moskvy či Pražského hradu. Řešíme chytlavé drobnosti, jako jsou nekonečné seznamy spolupracovníků tajné policie. Víme hodně o umělcích, kteří podepsali antichartu. To podstatné ale nesouvisí ani tak s těmito historickými detaily, jako spíš s předáváním poselství. Nezvládáme ve školách výchovu směřující k pochopení toho, co je to totalitní režim, jaké jsou jeho prostředky a čeho je schopen.

Proto nejsme imunní vůči nekonečným a neplodným návratům do minulosti. Proto jsme se s ní stále ještě nedokázali vyrovnat - uklidit stůl a pustit se do nové smysluplné práce.

Krom čistého stolu ale samozřejmě potřebujeme i zpětné zrcadlo. Místa paměti, kde se budeme moci ohlížet za všemi těmi hrůzami - a zjišťovat, jestli kráčíme správným směrem. Bez památníků a muzeí totality nepřestaneme přešlapovat na místě. Němci i Poláci už to dávno pochopili a mají je. U nás jsme je ale z nějakého záhadného důvodu zatím ještě pořád nevybudovali.

"Aby se v politice zachovala slušnost, bude třeba zachovávat vzpomínku na historii hrůzy," napsal britský historik Tony Judt, který hodně přemýšlel o východní Evropě. Debata, kterou v Česku aktuálně podstupujeme, je ale vedena vším možným, jen ne snahou o zachování vzpomínek na historii hrůzy. Zažíváme spíš snahu o zachování zmatku.

Pamětníci, kteří předávají poselství z minulosti, dožívají. A jejich štafetu zatím nemá kdo převzít. Potřebujeme přitom, aby nepřestala být slyšet jejich svědectví. Potřebujeme na vlastní oči vídat fotografie těch, kteří řádění rudých zločinců nepřežili a zůstaly po nich už jen dopisy napsané v cele smrti.

Jen kdo zná, ví a rozumí, má pevnou půdu pod nohama.

S důkazy bylo manipulováno a něco není v pořádku s fotografiemi Masaryka. Policii to zamotá hlavu, říká badatelka Václava Jandečková. | Video: Martin Veselovský
 

Právě se děje

před 3 minutami

Německý soud poslal do vězení českého pašeráka drog

Zemský soud v Kolíně nad Rýnem dnes uložil 55letému Čechovi trest vězení 4,5 roku kvůli nedovolenému dovozu omamných prostředků a napomáhání k obchodu s omamnými prostředky. Informoval o tom německý server Rundschau-online. Drogový kurýr byl zadržen loni v srpnu při namátkové kontrole. Celníci v automobilu našli zhruba kilogram kokainu a 25 tisíc eur (přes 656.000 korun) v hotovosti.

Čech, který byl zadržen na cestě z Belgie do vlasti, u soudu řekl, že drogy vyzvedl pro svého dobrého známého. Za "kurýrní jízdu" prý dostal odměnu 4000 eur.

Pro vyučeného automechanika a otce od rodiny jízda skončila na dálničním odpočívadle Frechen-Süd. Před celníky, kteří ho zastavili, byl viditelně nervózní a třesoucíma se rukama jim podal řidičský průkaz.

Muž nejdříve tvrdil, že u sebe nemá ani drogy, ani větší množství peněz. Celníci však automobil s českou poznávací značkou prohledali a našli drogy v černém plastovém vaku.

Muž byl už dříve kvůli prodeji drog trestán i v Česku. Odseděl si 20 měsíců ve vyšetřovací vazbě a v roce 2018 byl odsouzen k pětiletému podmíněnému trestu. Nejméně polovinu trestu, který mu byl dnes uložen, si musí odpykat v Německu. Poté je podle soudce "dobře možné", že bude vyhoštěn.

před 1 hodinou

Bývalé polské velvyslankyni v Praze hrozí vězení za šikanu podřízených

Bývalá polská velvyslankyně v Praze stane před soudem kvůli údajnému týrání podřízených. V případě odsouzení jí hrozí až pět let vězení, napsal dnes zpravodajský server Onet.pl s odvoláním na mluvčí varšavské prokuratury.

Prokuratura podle portálu po 16 měsících vyšetřování poslala varšavskému soudu obžalobu, podle které se diplomatka půldruhého roku - prakticky od svého nástupu v Praze - dopouštěla týrání sedmi podřízených. O podezřeních vůči velvyslankyni ministerstvo zahraničí vědělo přinejmenším od loňského léta, uvedl Onet.

Onet v souladu s polskými předpisy označuje obžalovanou jen jako Barbaru Ć. Polskou velvyslankyní v Praze byla až do června Barbara Ćwiorová, než ji prezident Andrzej Duda odvolal.

Vyšetřovatelé se případem zabývali od loňského července, kdy trestní oznámení na velvyslankyni kvůli mobbingu, tedy šikaně a diskriminaci v práci, podal generální ředitel ministerstva Andrzej Papierz. K porušování práv pracovníků později prokuratura přidala vážnější obvinění z týrání podřízených. Za první bod obžaloby hrozí dva roky vězení, za druhý až pět let.

Další zprávy