Na letošní rok, jako ostatně na každý jiný, připadá řada výročí. Ta současná jsou zvlášť kulatá a zajímavá i v jiných ohledech. Pro většinu občanů této země bude asi nejdůležitějším výročím 30 let od pádu komunistického režimu. Zásadní mezník v našich dějinách, srovnatelný s pádem Bastily o dvě stě let dříve, změnil život každého z nás. Ne každý asi vnímal tu změnu v roce 1989 pozitivně (o roce 1789 ani nemluvě), ale po třech desetiletích můžeme směle konstatovat, že se dnes nakonec vede lépe i většině bývalých soudruhů. Ba že se jim dokonce vede lépe než většině ostatních.
Ne všude dopadl památný rok 1989 jako u nás. V Číně, jak známo, skončil podobný vývoj masakrem na Náměstí nebeského klidu. I tam se stal rok 1989 výrazným mezníkem, jen s odlišnými implikacemi.
Začala naše současnost v roce 1989, nebo 1949?
Vzhledem k významu, jaký měl rok 1989 pro nás i pro Čínu, by člověk očekával, že 30. výročí bude vhodnou příležitostí k zamyšlení nad povahou vzájemných vztahů. Nad tím, co všechno nás symbolicky spojuje i rozděluje. Že si to výročí nepřipomíná Čína, asi nijak zvlášť nepřekvapuje - události na Tchien-an-men tam patří k vůbec nejcenzurovanějším tématům.
Více zarazí, že odkaz toho roku pro vzájemné vztahy nezmiňujeme ani my. Oficiálně se letos připomíná nikoliv význam roku 1989, ale 70 let od navázání diplomatických vztahů mezi komunistickým Československem a Čínskou lidovou republikou. Vzpomínka na rok 1949 přitom vyvolá ve většině zdejších obyvatel spíše pocity traumatické než slavnostní.
V posledních dnech také přibývá akcí připomínajících další 70. výročí, totiž založení ČLR (1. října 1949). Podobají se navzájem jako vejce vejci: za přítomnosti čínského velvyslance (jehož věrohodnost zpochybňují dokonce už i členové české vlády, včetně jejího předsedy) se jich účastní nejrůznější obskurní spolky, které mají podobné družební akce v popisu práce, ale i akademické instituce jako Centrum globálních studií AV ČR a Česko-čínské centrum UK.
Prostě je zřejmé, že pro řadu lidí je zásadnější odkaz roku 1949 než roku 1989. O české společnosti se někdy říká, že je polarizovaná; ve skutečnosti se však spíše jedna její část zpožďuje o čtyři desetiletí.
Míjení v čase a prostoru
Trochu mi to připomíná rok 1978, kdy se v Československu oficiálně slavilo 30. výročí Vítězného února. My si ale na gymnáziu připomínali s kamarády potají 10. výročí 21. srpna 1968. Už tehdy mi připadalo, že se s částí společnosti míjíme ani ne tak v názorech (pochybuji, že by tehdy někdo myslel ty oslavy Vítězného února - nebo dnes založení ČLR - vážně), ale spíše v čase - a dost možná i v prostoru.
Čas a prostor možná existují nezávisle na našem vědomí, ale každý je vnímáme subjektivně, po svém. Podvědomě se vztahujeme k milníkům v čase a politickém zeměpisu podle svých osobních preferencí.
Svět kolem nás interpretujeme na základě symbolických mezníků v čase a geopolického členění v prostoru. Někdo se identifikuje s rokem 1989, jiný s rokem 1949, ačkoliv objektivně sdílíme stejný časoprostor. Někdo se situuje do euroatlantického prostoru, jako je EU, jiný do eurasijských uskupení, jako je 16+1 či Pás a stezka.
V letošním roce kulatých výročí se tak s celou řadou institucí, o jednotlivcích nemluvě, více než kdy jindy míjíme v čase i prostoru.
Autor, sinolog a orientalista, je ředitelem projektu Sinopsis.
