reklama
 
 

100 dní Zemana: Hraje na sebe, mstí se, rozeštvává

16. 6. 2013
Prezident Zeman nechce poloprezidentský systém, on stojí jedině o systém Zeman

Tento týden, přesně v neděli, stráví Miloš Zeman na Hradě prvních 100 dní. Do konce mandátu (do konce prvního mandátu, následovat může ještě druhý) mu zbývá ještě víc než 17 stovek.

Jak začátek Zemanova prezidentování vypadá? Co je jeho hlavním motivem? Od první vteřiny: nebýt figurkou, nepodřídit se ústavním zvyklostem, nesloužit jako ceremoniář, stát se ústředním hybatelem. Být Zeman na druhou. Být důležitější než premiér, ministři. Urvat maximální pozornost, na 200 procent využít prezidentské pravomoci, jež ústava popisuje vágně.

Tam, kde vybírá on a ne vláda, on a ne sněmovna, on a ne vysoké školy, tam se snaží předvést, že je schopný, sahá po nejlepším, co je k mání. Ukazuje to na výběru ústavních soudců. Je opatrný, nechá si poradit, chce stoprocentně uspět. Na Ústavním soudu hodlá demonstrovat, že je státník.

Povodně a obnažená role prezidenta

Povodně prezidentovi nepomohly. Nepomohly mu v úporném úsilí převést maximum moci a pozornosti (u politiků to splývá) na sebe. Při vodní katastrofě jsme viděli, jakou roli v českém systému zaujímá prezident. Není vláda, neřídí zemi. Při potopě je v pozadí proto, že nemá prakticky nic, čím by přispěl. Při povodních není třeba někoho jmenovat. Zátopy ukázaly, že prezident, i když má významné pravomoci, je více méně na okrasu. A být na okrasu znamená, že to jde i beze mě. Pro Zemana zlé.

Ale právě proto, že nic neřídí, nenese odpovědnost (za jeho činy je odpovědná vláda), právě proto mu tolik lidí věří. On více méně jen mluví, nemá, co by zkazil.

S rolí krajky na ubruse se Zeman nesmíří. Po celou dobu svého prezidentování, pokud mu zdraví dovolí, pokud bude mít dost sil, bude protivníkem každé vlády. Ať bude na Hradě pět nebo deset let, vláda bude vždy jeho sokem. Zaručuje to přímá volba. Zemanovo vítězství v přímé volbě mu dodalo mylného přesvědčení, že jde o něj, že on má věci ovládat.

Zeman bude po pět let důkazem, že přímá volba byl v českém systému krutý omyl, který nepřinese novou důvěru v politiku, ale jen další střety. Zbabělé české politické strany si nedovolí nesmyslné přímé volení hlavy státu zrušit. A samozřejmě taky nepřejdou na prezidentský systém.

Byl omyl, když jsem psal, že Zeman chce jakýsi poloprezidentský systém. Jemu nejde o změnu uspořádání, změnu systému. On chce jen a jen systém Zeman.

Hrad kontra Černín jako Sparta kontra Slávie

Nejvíc je to vidět na střetu Hrad - Černín o jmenování velvyslanců. Aby to byl zemanovský konflikt, nesmí jít jen o princip, půtka musí být personifikována. Něco jako zápas Sparta - Slávie. Tady je to prezident Miloš Zeman kontra ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Prezidentovi to vychází dokonale - kníže je šéfdiplomat a hlava státu má stát reprezentovat navenek, má důležitou diplomatickou roli. Navíc jmenuje - v podstatě naprosto formálně - velvyslance, které poměrně složitě vybírá ministerstvo a předkládá je vládě, aby řekla ano, či ne.

Kdyby Zemanovi šlo ne o sebe, nýbrž o fungování státu, nezablokoval by VŠECHNA jmenování ambasadorů, jak to udělal. Má u sebe balík jmen (12), která čekají jen na jeho podpis. Blokuje je, protože Schwarzenberg odmítá klientelisticky vybranou Livii Klausovou. Tím ale prezident silně komplikuje práci v zahraničních misích. Jsou tam velvyslanci, kteří chtějí končit, potřebují odjet, vystřídat; Zemanovi je to fuk. Nestačí mu blokovat dvě sporné ambasády - Moskvu a Bratislavu, blokuje všechny.

Používá sílu. Nestačí mu nejmenovat Jaromíra Plíška do Bratislavy, vzal si jako rukojmí všechny ambasády, které čekají na výměnu. Jedná nikoli jako prezident, který spojuje, ale jako hlava státu, která rozeštvává. Pokusil se - a to on umí - postavit proti sobě Karla Schwarzenberga (TOP 09) a premiéra Petra Nečase (ODS). Na státní návštěvě ve Vídni mluvil veřejně o tom, že když se bude kníže nadále cukat, dohodne se Zeman s předsedou vlády. Nečas mu na špek neskočil, i když je ODS s topkou ve válce.

Hlava státu trénuje už na příští vládu

Pro Zemana je souboj se Schwarzenbergem (de facto souboj s vládou) důležitý. Proč? Pilně trénuje na příští vládu. Ukazuje budoucímu premiérovi, jak to bude dělat. Bude se přetahovat nejen o vybrané velvyslance (i Zeman samozřejmě potřebuje odměnit své věrné a přátele, potřebuje se odvděčit Václavu Klausovi za jeho podporu v prezidentské kampani). Bude si jistě chtít diktovat vybrané ministry. Kupříkladu ministra zahraničí (už dnes má místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek červenou) nebo ministra spravedlnosti (tady má zřejmě "doživotní" stopku Jiří Dienstbier junior, který po konci hradní kampaně nepokrytě hovořil o napojení Zemanova volebního týmu na pražské kmotry).

Výhoda prezidenta: na politiky má páky. Hůř je na tom v jiných oblastech, třeba s univerzitním světem. Jeho druhý nejvýraznější kousek v prvních 100 dnech panování byla touha nejmenovat Martina C. Putnu profesorem. Důvod? Putna na Hrad podporoval Schwarzenberga. Dělal si ze Zemana legraci. To mu nebude odpuštěno. Nebo jinak: Putna se chová svobodně. Netřese se před figurkami, jako je Zeman nebo Klaus, říká veřejně, co si myslí, veřejně je kritizuje. Takoví lidé jsou vládcům nebezpeční.

Na Putnovi Zeman předvedl, že s věkem neztratil nic ze své mstivosti. Mohl mu velkoryse předat profesorský glejt, smát se na něj. Místo toho vstoupil do boje s vysokými školami a prohrál. Protože je to Zeman, muž s obrovským sebevědomím a velkým pohrdáním vůči druhým, prohru nepřiznal. Při úterním jmenování profesorů ruku Putnovi nepodal, ten si musí na profesorský titul počkat. Zeman z něj udělal občana horší kategorie, jehož se štítí. Přesně to hraje do noty jeho vyznavačům a prezident si toho je vědom. Mnoho příznivců Zemana si říká: Dobře, že dal té "buzně" za vyučenou. - Ale vyznavači značky MZ se mýlí. Zeman se zase jednou odkopal, předvedl, kým skutečně je.

Fiala se ohnul, studenti se neohnuli

Ještě jeden postřeh k Zemanově „Putniádě". Akademici a studenti se proti jeho „řešení" (odstrčit Putnu za dveře jako nějaký póvl) vzbouřili. Nepřijali je. Ale ministr školství Petr Fiala se sklonil a řešení přijal. Kývl na kompromis. Neodvážil se vyhození Putny za dveře odmítnout, i když bylo jasné, že Zeman prohrál. Fiala poslal studentům stejný vzkaz jako Zeman: žijete v pseudodemokratické zemi, kde si politici dělají, co chtějí. Dávejte si na ně pozor. Na veřejnosti si hlídejte ústa. - Smutné, takhle se to dělalo celá léta za komunistů.

Zemanovy milníky během prvních 100 dní? Inaugurační projev a jeho absurdní vymezení ostrovů „negativní deviace". Návštěva ve Vídni a nechutné výroky o tom, že odsunutí sudetští Němci mohou být rádi, že nebyli pověšeni. Řeč ve sněmovně, kde opět napadl Karla Schwarzenberga (toho opravdu nemůže vydýchat) a kde mimo jiné hovořil o založení širokého vyšetřovacího týmu, který by se měl zabývat solárními barony. Opět věc ryze exekutivní, věc vlády, případně věc nějaké parlamentní vyšetřovací komise, ale rozhodně nikoli věc prezidenta. (Však je taky po tom slavném hradním týmu ticho po pěšině.)

Neuvěřitelné bylo Zemanovo odemykání korunovačních klenotů. Byl zjevně opilý, ale nepřiznal to. Hrad oznámil virózu, prezident sám řekl, že měl horečku 39,2 stupně. Kdyby přiznal pravdu, měl by šanci se nadměrnému pití nějak postavit. Mimochodem podle čerstvých lékařských průzkumů u nás nadměrné pití ohrožuje už půl milionu lidí. Myslí si, že nejsou na alkoholu závislí, ale jsou. Pro tyto pijany je Zeman dobrou výmluvou. (O opilém ministru Miroslavu Kalouskovi ani nemluvě.)

Zdravý? Nemocný? Nevíme

Nejasný je Zemanův zdravotní stav. Nevíme, jestli motání a občasná zmatenost souvisí s pitím, nebo může mít i jiné příčiny. Když prezident málem padl v České televizi, svedl to později na bolavý palec. Nyní však přiznal, že špatně chodí už čtyři roky. Bylo by dobré vědět, jak na tom opravdu zdravotně je, máme na to právo. Pokud nezvládá alkohol, představuje to značné riziko. (Stejně jako u ministra Kalouska.) Problém je, že nežijeme v dost otevřeném systému a pravdu se dozvíme, až bude pozdě.

Jak už řečeno, rozumně se Zeman chová při výběru ústavních soudců. Peče v tom se svým přítelem, předsedou soudu Pavlem Rychetským. Zatím to není na škodu. Dobré bylo, že prezident nezpochybnil rozhodnutí ÚS o náhradě církvím za komunisty ukradené majetky, i když výsledek šel zjevně proti jeho názoru.

Dobré je, že dává dlouhodobě na odiv svoji nezávislost na penězích. V úterý podle vlastního vyjádření podepsal první složenku na 60 tisíc korun, které bude měsíc co měsíc posílat do prezidentského fondu, jehož smyslem je splácení státního dluhu. Pochopitelně symbolickým smyslem.

Dříve Bartákův, nyní Zemanův Fulík

Snad ještě jedna poznámka k Zemanově hradní stovce. Ve svém inauguračním projevu řekl, že ostrovem negativní deviace u nás jsou „kmotrovské mafie". Nechme teď stranou napojení jeho volebního týmu na pražské kmotry, jak o tom mluvil Jiří Dienstbier. Můžeme konstatovat, že proti korupci a mafiím Zeman nevystupuje. Naopak. Koncem dubna jmenoval ředitelem bezpečnostního odboru Kanceláře prezidenta republiky Jana Fulíka.

To je jméno přinejmenším sporné. Fulíka, přítele dalšího „esa z obrany" Jaroslava Kopřivy (KDU-ČSL), odvolal v roce 2010 coby náměstka ministra obrany Alexandr Vondra. Důvod? Údajně měl společně s lobbistou Josefem Jindrou dojednávat provizi za zakázku na nákup samohybných minometů - za stamiliony korun. Fulík byl náměstkem už za ministra Martina Bartáka (nyní trestně stíhaného). Měl také tlačit předražený nákup letounů CASA. - Opravdu podivný, nedůvěryhodný výběr prezidenta, který „bojuje" proti korupci a kmotrovským mafiím.

Prvních sto dní Zemana na Hradě proběhlo hůř, než čekali pesimisté. S nemnoha výjimkami škodí, rozeštvává, zemi neprospívá. Stal se důkazem, že přímá volba byl megaomyl.

Názory Aktuálně.cz

Názory Aktuálně.cz

Sledujte nás na:

autor: Martin Fendrych | 16. 6. 2013

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama