David Klimeš David Klimeš | Komentáře
4. 10. 2021 5:29

Aby Češi byli spokojení, musela by republiku řídit Chytrá horákyně

Podle výzkumu agentury Behavio pro Aktuálně.cz by si zdejší voliči přáli premiéra rázného i konsenzuálního. Lidového i vzdělaného. A také s charakterem Mirka Dušína, ovšem zároveň schopného všechno nějak rychle zařídit. Jak se ale ukazuje, v praxi jsou mu nakonec klidně ochotni odpustit, že nejvíc postrádá to, co od něj žádají především.
Kdo nakonec vejde hlavním vchodem a usedne do nejdůležitějšího křesla? (Strakova akademie nasvícená u příležitost státního svátku do barev české trikolóry)
Kdo nakonec vejde hlavním vchodem a usedne do nejdůležitějšího křesla? (Strakova akademie nasvícená u příležitost státního svátku do barev české trikolóry) | Foto: ČTK/Michaela Říhová

Podle tří z každých čtyř respondentů by měl být předseda vlády hlavně slušný a poctivý. Jenže „důkaz Babišem“ odhaluje, že i když v této disciplíně absolutně selhává, jsou mu lidé nakonec připraveni odevzdat hlas. Co se důvěryhodnosti týče, zaujímá předseda hnutí ANO mezi lídry čtyř nejsilnějších politických formací poslední místo. Nevěří mu ani ti, kdo jej volí. Tak proč pořád dominuje české politické scéně?

Především proto, že ve finále nerozhoduje jen poctivost. Lidé zkrátka silně oceňují i to, působí-li politik dojmem, že umí efektivně zařídit, co je třeba, oplývá ráznou rozhodností a něco už v životě dokázal. A tohle všechno si nejvíc spojují právě s Andrejem Babišem. Pro mnohé je to zjevně dost na to, aby mu byli ve výsledku schopni prominout i machinace tu se státním, tu se soukromým majetkem.

I ostatní tváře ale mají ve volebním ohni alespoň jedno nadějné želízko. Ivan Bartoš - ač šéfuje něčemu, co se tváří jako protestní atak odkudsi z Karibiku - platí za konsenzuálního slušňáka. Petr Fiala za vzdělance. A Tomio Okamura zas podle Čechů dbá na problémy běžných lidí.

Už nadcházející víkend přinese odpověď na otázku, čí přednosti nakonec uspějí nejvíc. A komu ani ony do Strakovy akademie nepomohou.

Premiérská houpačka

V zdejší moderní premiérské historii není nikdo, kdo by beze zbytku splňoval společenskou objednávku.

Petr Pithart řídil českou vládu pouhé dva roky, přesto toho stihl obrovskou spoustu. Dnes by však deklarovaným nárokům voličstva sotva dokázal vyhovět. Slušnost, vzdělanost a schopnost se domluvit by mu asi nikdo neupřel. Ale ráznost, schopnost efektivně zařizovat věci a lidovou bodrost nikdy nevyzařoval. Navíc z podstaty své povahy odmítal dbát na marketing.

Dosud nejdéle sloužící premiér Václav Klaus přitom může posloužit jako příklad, kolik a jak rychle toho právě tato disciplína dokáže zvládnout. Do federální vlády nastupoval jako ekonomický expert v dvouřadovém saku, pak ale během kampaně na severní Moravě zjistil, jak samozřejmě dokáže promlouvat k řadovým voličům. Započal tak jeho pozoruhodný přerod ze snobského ekonoma v bojovníka za utlačovaný lid, což v závěru svého politického působení dovedl až k podpoře extrémních stran.

Miloš Zeman si na plebejství hrát nemusel, bylo a je mu zcela vlastní, což Češi i vícekrát ocenili ve volbách. Je pozoruhodné, kolik energie nyní mnozí opozičníci investují do snahy vysvětlit lidem, že Babiš je hulvát, když máme Zemanovou zásluhou zkušenost, že i s takovouto výbavou může dostatečně charismatická osobnost vystoupat až do čela kabinetu.

Od roku 2002 pak zažíváme něco jako premiérskou houpačku. Po obhroublém Zemanovi nastoupil poněkud robotický Vladimír Špidla. Následovalo bezprecedentní omlazení premiérského úřadu Stanislavem Grossem a jeho další zvulgárnění Jiřím Paroubkem. Potom přišla na řadu éra přisprostlého Mirka Topolánka, kterého vystřídali uhlazení pánové Fischer, Nečas, Rusnok a Sobotka. Zatím poslední fázi představuje uřvaný Andej Babiš, jemuž teď na záda dýchá konsenzuální duo Petr Fiala a Ivan Bartoš.

Hledání nejmenšího deficitu

Dostát úplně všem zmiňovaným nárokům, jež elektorát na politické lídry klade, není samozřejmě možné. A lidé jsou si toho vědomi. Ale nebýt schopen naplnit některé z nich vůbec, už v očích voličů může představovat vážný problém.

U Babiše přitom Češi postrádají slušnost a poctivost. Petru Fialovi zase prakticky nikdo nevěří ráznost a schopnost efektivně zařídit potřebné věci. A Ivana Bartoše má zdejší společnost většinově za člověka, který za sebou ještě nezanechal žádnou výraznou stopu.

Všem demokratickým politikům by se pak měly rozblikat kontrolky ze zjištění, že v žádné z hodnocených kategorií nedopadl nejhůř národovec Tomio Okamura.

Ideální lídr není (a nikdy nebyl) na skladě. Stejně jako v minulosti se tak i tentokrát hraje o to, kterého z těch reálných voliči nakonec budou považovat za nejméně problematického.

 

Právě se děje

Další zprávy