Vše je navíc haleno se svěžího vzduchu mixovaného z neznečištěných mořských větrů. Takto se tato země jeví hlavně z prospektů a fotografií. Skutečnost však není tak průzračná.

Ovzduší Aucklandu, největšího novozélandského města, je vysoce znečisteno. Prim hraje znečištění zapříčiněné automobilovým provozem, ale značně negativně se podílí kupříkladu i vlastní vytápění domů. Z vládních materiálů týkajících se životního prostředí vyplývá, že co se týče oxidu dusičitého a oxidu uhelnatého - dvou hlavních emisních plynů, které vznikají při automobilovém provozu - , byl na tom Auckland v letech 1998 až 2004 dokonce hůře než Londýn.

Nezdravé ovzduší se podepisuje na lidském zdraví. Celý aucklandský region se tak neslavně pyšní nejvyššími mírami v počtu astmatiků na světě. Dle oficiálních vládních odhadů zde touto chorobou trpí 12 až 23 procent obyvatel. Celý Nový Zéland pak obsazuje páté místo na světě v podílu obyvatel nemocných chronickou obstrukční plicní chorobou, přičemž maorská menšina zde má vůbec nejvyšší procenta takto nemocných na světě. Nezáviděníhodné jsou i čísla týkající se kardiovaskulárních onemocnění a dalších chorob dýchací soustavy.

Navzdory nepochybně krásné krajině je Nový Zéland místem s poměrně velmi zkaženým ovzduším.

Novozélanďané přesto razí tzv. "nuclear-free" politiku, když si zakládají na tom, že musí užívat jen tu energii, jež nebyla zrozena z jádra. Tato politika však implikuje také to, že novozélandské domácnosti se musí kompletně obejít bez centrálního vytápění. Takový stav otevírá cestu termostatům a domácím krbům, které ovšem zpětně dále ovzduší poškozují. Chlad v obydlích pak přispívá ke zhoršování prognóz astmatiků a jinak nemocných a stává se jednou z příčin propukání chorob u dosud zdravých.

Vskutku rozporně působí politika bez špetky nukleární energie tváří v tvář vysoce znečištěnému ovzduší. Odhaluje, že "nuclear-free" prostředí není spásnou cestou k panensky zdravému životnímu prostředí.

Současná civilizace potřebuje ve svém shonu silné zdroje energie. Mnoho zemí sází na energii jadernou, jiné odkazují na bolavé černobylské stigma. Existují však také jiná, mnohem méně citelná i čitelná stigmata - třeba "aucklandské".

Je nesnadné odpovědět na otázku, o kolik méně lidí by zde umíralo na srdeční či dýchací choroby, kdyby byla v zemi kupříkladu zprovozněna jedna jediná bezpečná jaderná elektrárna a v domácnostech zavedeno centrální vytápění. Na takovou otázku se vyplatí hledat odpověď, a to i v kontextu české debaty o jaderné energii obecně či o další nukleární elektrárně konkrétně.

I "nuclear-free" prostředí má své oběti. A sebemalebnější příroda není nezničitelná. Astma nebo jádro?

Lukáš Kovanda, demograf, Auckland