Sobota 28. února. Volební sněm ANO jede jako dobře klapající firma. Žádné překvapení, vybočení. Předseda Andrej Babiš bez konkurenta a získal sto procent hlasů. Jeho prvním místopředsedou se stal Jaroslav Faltýnek. Agrofert uspěl dokonale. Proti pravé ruce Babiše, Faltýnkovi, nakonec nikdo nekandidoval. Soupeři a soupeřky se stáhli. A, pravda, žádný střet „tváří“ a „agroferťáků“ jsme neviděli. Sněm patří zcela Babišovi.
Řadovými místopředsedy byli hned v prvním kole zvoleni tři lidé: brněnský primátor Petr Vokřál, místopředsedkyně Sněmovny Jaroslava Jermanová a starostka Prahy 10, dříve kádrová rezerva komunistické rozvědky (v tu dobu ještě Bartheldyová, vedena v objektovém svazku nelegální rozvědky pod krycím jménem LIA v podsvazku 447), „tažný kůň“ Radmila Kleslová. Vše v klidu a jasně, jak se čekalo. Čtvrtým řadovým místopředsedou se později stal poslanec Jan Volný. Dodejme, že kupříkladu jedna z nejviditelnějších volebních „tváří“ ANO, současný ministr obrany Martin Stropnický nakonec pro jistotu vůbec nekandidoval.
A přece je sněm ANO v něčem zásadní, přelomový. ANO zůstalo zcela Babišovo, ale předseda a zakladatel a majitel hnutí ho celkem jednoznačně ukotvil. Což je velká změna. Jak? Posunul ANO jasně doprava. Delegáti stále bazírují na tom, že hnutí není „strana“, alespoň zároveň někteří kývají, že to ve skutečnosti začíná být pravice.
Podívejme se na Babišův projev (žádný jiný nemělo moc smysl poslouchat). Babiš nastínil principy, na kterých hnutí stojí: Svoboda jedince a jeho právo nést odpovědnost za svůj osud. Solidarita. Ne všichni v životě uspějí, ale všichni by měli dostat šanci uspět. A snaha hledat řešení. Nemá smysl se schovávat za ideologické nálepky nebo zkostnatělou byrokracii, musíme se snažit měnit věci k lepšímu. - Ty tři body jsou liberálním přechodem k soft pravici.
Zvyšovat daně my odmítáme
Projev předsedy byl drsně kritický nikoli vůči pravici (nebyl důvod, je zubožena), ale vůči ČSSD. „Ve vládě teď sedíme, a rozhodně ne vždy pohodlně, se sociální demokracií, což je klasická velká politická strana. Paradoxně jedna z těch, proti které jsme vlastně vznikli. Je zatížena kontroverzní minulostí, je zvyklá přehnaně rozdávat z veřejných prostředků. Tím si zavazuje voliče bez ohledu na možnosti státního rozpočtu a zadlužování země. Jejím cílem je zvyšovat daně, což my odmítáme.“ (Jako bychom slyšeli Václava K.!)
Bác ho, pravicové ANO vládne s levicí a zuby nehty se jí snaží bránit, aby nevyhazovala miliardy oknem. „Naší mantrou je daně nezvyšovat, ale důsledně je vybírat. Přitom nechceme navyšovat dluh, chceme snižovat deficity rozpočtů, ale zároveň dohnat deficit v investování. Na tom budeme trvat i v této koaliční vládě.“ Babiš stranu Bohuslava Sobotky vykreslil jako nepřítele, potížisty, kteří brzdí přijetí očistných norem, jež navrhla Rekonstrukce státu.
Předseda nabídl sebekritiku, z níž se ale bleskem vyklubala jen a jen kritika ČSSD. „Ve zdravotnictví jsme měli trvat na transparentních tocích a na jeho reformách, o nichž se tu dlouho pouze mluví. Zaměstnanci ve zdravotnictví od nás očekávají, že budeme řešit situaci v resortu, kterým protéká asi 250 miliard korun...“ Prý v něm chybí dlouhodobá koncepce, je mimořádně zatížen korupcí a chybí mu transparentnost. (Resort řídí ČSSD.)
Dál si vzal na paškál práci a sociální věci: „Lidé od nás čekají, že budeme řešit sociální věci, zneužívání dávek a nezaměstnanost. Že vyřešíme penze, na které se zde dvacet let ustavují komise, jejichž jednání k ničemu nevedou.“ Prostě socialisté nedělají nic, nemakají.
Sobotko, spáchej harakiri
A ještě školství. Co od Andreje Babiše voliči podle něj čekají? „Že vyřešíme školství, které chrlí vysokoškoláky, kteří mnohdy na vysokou školu mají pouze peníze, ale nikoli schopnosti. Že vyřešíme systém vzdělávání, jehož absolventi nenacházejí uplatnění na trhu práce.“ - Po této ostré palbě, pardon, po této Babišově zdrcující „sebekritice“, by premiér Sobotka mohl spáchat harakiri.
Naivnější posluchač by skoro čekal, že po takovém projevu Babiš ohlásí: v této kontraproduktivní vládě končíme. Nemá smysl tam ztrácet čas a voliče. - To se nestane. Babiš jen opakovaně vykopává válečnou sekeru. A zároveň se snaží udržet dojem, že jeho hnutí je pořád protestní. „Jsme tady proto, že politické strany, které se tu od revoluce střídaly u vlády, selhaly. Nezvládly definovat strategii naší země, nezvládly definovat národní zájmy a hodnoty, ale ani se za celou dobu nenamáhaly vést a iniciovat debatu o tom, co národní zájmy a hodnoty jsou či mohou být.“
(Připomeňme, že to je samozřejmě nesmysl. Po revoluci byla strategie země definována naprosto jasně: jsme členy Západu, jsme členy NATO, jsme členy Evropské unie, na niž se ostatně Babiš, naštěstí, hojně odvolává.)
Řeč předsedy Babiše je vzkazem pro pravicovou topku, pro Miroslava Kalouska: „Uber plyn, chlapče.“ Můžeme čekat, že Babiš pomalu taky sundá nohu z plynu a přestane se strefovat do „satana“ Kalouska tolik, jak to dělával dřív.
Koaliční sociální demokracii místopředseda vlády a ministr financí de facto vyhlásil válku: „Byli jsme noví, věřili jsme, že koalice je partnerství bez podrazů. Není tomu tak, a pokud se příští rok konají krajské volby, můžeme čekat, že přístup koaličních partnerů bude jen horší. ČSSD totiž bude chtít obhájit většinu postů hejtmanů.“ (Takže za tu válku mohou zase „oni“, podrazáci, ne „my“, ANOslušňáci.)
Pokud ne s Babišem, tak s kým..?
Máme zde dva jasné vzkazy sněmu ANO, jeho firemního šéfa Andreje Babiše. Jsme pravicová strana, pravicové hnutí. A se sociální demokracií vládneme více méně omylem, dějinným omylem, z donucení. - Můžeme odtud celkem snadno odhadnout: Předseda chce dělat dál politiku (řekl, že ANO není „hnutí na jedno použití“), ale s ČSSD to bylo naposledy. - Babiš v podstatě podal žádost o rozvod. Rozvodové řízení se potáhne ještě dva roky, leč manželství nic nezachrání.
Skončí pro nepřekonatelný odpor. Z projevu Babiše člověk celkem snadno vyčte, že je fuk, jestli sociální demokraty vede Bohuslav Sobotka, nebo třeba Michal Hašek či kdo. Prostě s těmihle levičáky, co tak rádi rozhazují, už nechce nic mít.
Nelze si přitom nevzpomenout na to, jak si nedávno zaspekuloval prezident Miloš Zeman, co by dělal, kdyby se rozpadla vláda. Že by jmenoval premiérem Andreje Babiše a čekal by, že složí pravicovou koalici ANO, TOP 09 a ODS.
Řeč předsedy Babiše (tedy i celý sněm ANO) je zároveň vzkazem pro pravicovou topku, především pro jejího skutečnéího lídra Miroslava Kalouska: „Uber plyn, chlapče.“ Můžeme čekat, že Babiš pomalu taky sundá nohu z plynu a přestane se strefovat do „satana“ Kalouska tolik, jak to dělával dřív.
Pro zdecimovanou pravici je to tedy jakýsi poměrně růžový výhled: mohla by mít v nepříliš vzdálené budoucnosti s kým vládnout. Mohla by být připuštěna. Otázkou je, jak to bude cítit pravicový volič. Zřejmě s nemalými rozpaky. - Pro nezdecimovanou levici se naopak nabízí výhled dost temný. Pokud ne s Babišem, tak s kým..? Zase návrat do věčné, osudové opozice?
