Lenka s Honzou si postavili lavičku pod schody a jejich přítulný vlčák Barin se rozvalil u jejich nohou.
Byla taková ta pohoda, jak se každý diskutér snaží nadhodit blýskavější perličku, než byla ta předcházející. Chvíle, kdy si trošku ke každé historce přidáme. Aby to mělo říz. A hlavně se flekuje. Vždy je špička přiostřena a obrácena proti jejímu autorovi.
Sem tam se některý zahlcený rétor nevyhne trapasu, když zabodne špičku příliš hluboko.
Infobox
Milí čtenáři,
neděle má být dnem odpočinku. I na komentářových stránkách vám proto chceme nabídnout oddych.
Po týdenní porci rozborů, komentářů nebo analýz vám Josef B. Albrecht zkusí vyprávět, jak vidí věci kolem nás. Jak je vidí člověk, který se narodil na horách, ale žije v Praze. Jak je vidí muž, který má již hodně prošedivělé vousy a přesto si dobře rozumí s internetem.
Přejeme vám klidnou neděli.
Jak už to tak bývá, kde se vzala, tu se vzala, starší paní chce projít po schodech. Barin zbystřil a zvedl se. Sympatická šedovlasá dáma se přinutila k úsměvu: "Nekousne mě?"
"Nebojte, Barin je mazel, viď Barine? Dej paničce pac!" A na důkaz svých slov zvedá Honza vlčákovu přední tlapu paní v ústrety.
A teď Ládin, v rauši z přerušené slovní přestřelky, přestřelí: "Von starý maso nežere!"
Vtip za každou cenu! Drsný bonmot chvíli visí ve vzduchu a pak nezadržitelně dopadá na všechny jako studená sprcha. Nikdo se nezmohl na slovo. Být to v parlamentu, je to folklór. Ale tady proti sobě stojí dva cizí, opravdický lidi.
Mohlo nastat cokoli, ale zaznívají první tóny symfonie pro dva páry modrých očí. Ládin, ač v úklonu, pohlcuje do nekonečného prostoru své blankytné oblohy tmavomodrá hrozivá mračna naditá hromy a blesky. "Já se strašně omlouvám, já sem to tak nemyslel."#reklama
Rychle, a přece tak pomalu, jsme všichni postupně podrobeni zkoušce temnou modří ve stále ještě zúžených očích staré paní. Pak se její tak přísný, a přesto záhadně vlídný pohled vrátil k Ládinovým bezedným očím.
Pak přišlo hladivé allegro. Ládinův vesmír ji uspokojil. Asi to byla Paní Moudrost. Všechny nás objala shovívavým, ale nepovýšeným pohledem.
"Myslet rychleji, než mluvit!"
Nahoře na schodech se usmála a zamávala.