Naše kampaň bude laskavá a nekonfliktní, sliboval hlavní kandidát na českého premiéra Mirek Topolánek. ČSSD zdecimovaná Grossovou bytovou aféru vsadila na riskantní kartu agresivní konfrontace. Pár dnů před volbami to vypadá, že jí to vychází. Volební preference dvou nejsilnějších stran se vyrovnaly.
A Topolánek ztrácí nervy. To není jen samolibý Paroubkův úšklebek. Je to realita, která se projevila nejen v televizní debatě, kdy před milióny diváků nařkl bez důkazů předsedu vlády z kontaktů na mafiány, ale i na předvolební procházce po Kamenném mostě v Písku. "Jděte deset metrů za mnou," obořil se na reportérku Aktuálně.cz, která ho evidentně znervózňovala svým poznámkovým blokem při rozhovorech s voliči. "Je nekorektní zapisovat si, co já říkám. Měli jste se domluvit, když chcete sledovat moji kampaň!"
Topolánek spěchá na náměstí. "Nechoďte se mnou, kazíte mi kampaň," odhání od sebe dva novináře, kteří ho spolu s doprovodem následují. Brunátný v obličeji objal svoji ženu, která ho přispěchala podpořit, a utekl do restaurace mezi svůj volební tým. "Konečně jsem se jich zbavil," ulevil si v bezpečí své klaky.
Jako obyčejného Valacha ho můžeme pochopit, není příjemné klábosit se sousedem, když si to za chvíli může přečíst celý národ. Ale nejsme na lavičce před chalupou a chceme vědět, jak se chová přední politik při setkání s náhodnými chodci.
A co jsme se dověděli? Člověk, který chce být premiérem této země, se rozčilí při sebemenším narušení jeho stereotypů. Místo práce, kterou má dělat (předvolební kampaň), neváhá věnovat svou energii naprosto nepodstatným věcem a trvá mu několik hodin, než si to uvědomí. Druhý den na jiném místě při té samé situaci už novinářku zdraví s úsměvem.#reklama
Jistě není špatné, když se premiér rozčílí třeba nad tím, že jsou v jeho zemi porušována lidská práva. Dá tak jasně najevo státnímu aparátu, že se to musí změnit.
Ale co politik umět musí, je zachovat klid, i když mu klesají pár dní před volbami preference. Jen tak vyhraje volby a může se stát premiérem. Pak dovede zachovat klid, i když bude muset vyhlásit válku. To je totiž to, za co si ho platíme.