Po sérii domácích proher, uprostřed těžké zahraniční krize, o niž si Vladimiru Putinovi rozhodně sám neřekl, a při strmě klesající křivce popularity se na Joea Bidena konečně usmálo štěstí. Přesněji řečeno, usmál se na něj soudce Nejvyššího soudu USA Stephen Breyer, když oznámil, že odchází do důchodu.
Prezident tak dostal příležitost, aby do vrcholné soudní stolice nominoval svého kandidáta. Což je zápis do historie obdobně důležitý jako prosadit některý z klíčových zákonů. A nic na tom nemění fakt, že ideové složení soudu se tím nijak neposune. Liberálního Breyera nahradí někdo jiný liberální, konzervativní křídlo si dál uchová v devítičlenném sboru převahu 6 : 3.
Ovšem už jen to, že Biden tak zabrání případnému dalšímu zesílení nerovnováhy, liberálové vnímají jako cenný zisk. Tím spíše, že prezident již dříve avizoval odhodlání prorazit jeden historický strop - jmenovat do Nejvyššího soudu poprvé ženu tmavé pleti.
Okolnosti, za kterých tento slib padl, jsou přitom výmluvné. Ilustrují totiž, proč je v USA výběr do tohoto tribunálu dnes patrně druhou nejsledovanější událostí, hned po volbě samotného prezidenta.
Soudci vstupenkou do Bílého domu
Biden byl na jaře 2020 v demokratických primárkách bezmála na odpis, když postupně prohrál v Iowě, New Hampshire i Nevadě. Zachránit ho mohla už jen Jižní Karolína. "Těším se, až (jako prezident) zajistím, že v Nejvyšším soudu bude sedět černošská žena," prohlásil pak před hlasováním v tomto státě.
Podle amerických médií tak učinil na výslovné přání vlivného černošského kongresmana Jamese Clyburna výměnou za to, že se mu dostane jeho veřejné podpory. Což Biden ani Clyburn sice nikdy nepotvrdili, ale kongresman uchazeče o Bílý dům opravdu podpořil. A ten pak v Jižní Karolíně, kde tři pětiny demokratických voličů tvoří Afroameričané, výrazně zvítězil. Jeho kandidatura byla zachráněna, vyhrál primárky a následně i prezidentské volby.
Donald Trump v nich naopak pohořel, ale předtím i jemu pomohl do nejvyššího úřadu Nejvyšší soud. To když během kampaně zveřejnil seznam jmen, z kterých by si jako prezident vybíral jeho členy.
Byl to skvělý tah. Američtí křesťané tehdy neměli moc důvodů, proč by se jim měl dvakrát rozvedený a celkem otevřeně prostopášný Trump zamlouvat. Ale konzervativní soupiska, která byla příslibem možného naplnění jejich toužebně, leč dlouho marně vyhlížených cílů, velké množství z nich přesvědčila, aby mu dali hlas.
Nebyla to srdeční volba, ale pragmatický krok, kterým sledovali vyšší cíl. Trumpovi pak souhra okolností hned třikrát nadělila příležitost složení nejvyššího amerického soudu ovlivnit. Výsledkem je výše zmíněná konzervativní většina, která se podle převládajícího názoru americké právní veřejnosti nyní chystá výrazně omezit nebo i zcela zrušit ústavní právo na potrat.
Verdikt, který by mohl zvrátit dosavadní precedent z roku 1973, je očekáván někdy na začátku léta. Konzervativní převaha v tribunálu se už ovšem mezitím uplatnila například v nedávném výnosu, který zrušil Bidenovo nařízení o povinném proticovidovém očkování ve velkých soukromých firmách.
A pokud se ještě jednou podíváme do blízké budoucnosti, na další případy, které si soud už vybral k projednání, mohou se na nová důležitá vítězství patrně těšit zastánci druhého dodatku o právu na držení a nošení zbraně či odpůrci pozitivní diskriminace, jež dosud u uchazečů o studium zohledňuje rasové a jiné aspekty.
Od deseti k nule
Všechna tato témata přitom mají jedno společné - každé představuje jednu z bitev čím dál urputnější kulturní války, jež se stále silněji mění i ve vřavu politickou. Levicově liberální pohled na život se dnes v USA už prakticky zcela překrývá s demokratickou voličskou základnou, stejně jako jsou na druhé straně republikáni víceméně synonymem pro společenské konzervativce.
Nejvyšší soud nemůže z této pasti uniknout. Ať rozhoduje o čemkoli - například o tom, zda cukrář může odmítnut výrobu svatebního dortu pro gaye -, rozhoduje ve výsledku také o politice. Ba stále častěji hlavně o ní.
Sami nejvyšší soudci o své politické nezávislosti nepochybují. A třeba právě odcházející Stephen Breyer je ve veřejných vystoupeních vždy jejím vášnivým obhájcem. Jenže zatímco až do devadesátých let minulého století se kandidátům při schvalování v Senátu dostávalo dvoubarevné podpory, dnes už to bývá volba vyhraněně stranická.
Stephen Breyer, kterého do Nejvyššího soudu nominoval Bill Clinton, byl v roce 1994 posledním člověkem, jehož při schvalování v Senátu podpořilo více než deset zástupců opozice. Pro poslední tři Trumpovy soudce už ale hlasovali jen tři, jeden, a nakonec dokonce vůbec žádný demokrat. S Bidenovou kandidátkou to teď navíc může být ještě vyhrocenější. Senátní křesla jsou totiž momentálně mezi demokraty a republikány rozdělena přesně 50 na 50, takže určujícím se může stát hlas viceprezidentky Kamaly Harrisové, která má z titulu předsedající právo rozhodnout patová hlasování.
The person I nominate to replace Justice Breyer will be someone with extraordinary qualifications. Character, experience, and integrity.
— President Biden (@POTUS) January 27, 2022
And they will be the first Black woman nominated to the United States Supreme Court.
A i kdyby se k demokratům nakonec někdo z opozice přece jen přidal, nebude to hezká podívaná. "Oznámení soudce Stephena Breyera o odchodu na penzi odpískalo začátek washingtonského krvavého sportu, kterým je potvrzování člena Nejvyššího soudu," napsal Jonathan Turley, profesor práva na George Washington University, v deníku Wall Street Journal. Už první reakce z obou táborů mu dávají za pravdu.
Překroucená rozdělení moci
"Biden jmenuje liberální aktivistku," varoval politický výbor Donalda Trumpa, přičemž "liberální" má samozřejmě automaticky znamenat "nebezpečně levicovou". Rick Scott, floridský republikánský senátor s prezidentskými ambicemi, šel pak ještě dál. Sice zatím vůbec není známo, koho přesně prezident hodlá nominovat, on už si je ale jistý, že půjde o "radikální liberálku s extremistickými názory".
Věrný Trumpův mediální služebník, moderátor Sean Hannity z televize Fox News, spatřuje v tom, že má jít o Afroameričanku, "neústavní diskriminaci". A redakční komentář konzervativního deníku Wall Street Journal vyjadřuje obdobnou námitku: "Slib pana Bidena z kampaně, že do Nejvyššího soudu nominuje černošskou ženu, je nešťastný, protože povyšuje barvu kůže nad kvalifikaci".
Podle demokratů bylo ovšem na takový krok už včera pozdě. Ze 115 dosavadních členů Nejvyššího soudu šlo ve 108 případech o bílé muže, dvakrát uspěli muži černí a pětkrát ženy - z toho čtyři bělošky a jedna Hispánka (současná soudkyně Sonia Sotomayorová, kterou nominoval prezident Barack Obama). Tam, kde tedy republikáni vidí neférové, ne-li přímo nezákonné upřednostňování barvy pleti, spatřují demokraté naopak pokrok směřující k rovnoprávnosti.
"Soud by měl odrážet diverzitu naší země, je nepřijatelné, že jsme v něm nikdy v historii neměli černošskou ženu," prohlašuje demokratická senátorka Patty Murrayová. A její kolega ze sněmovny, kongresman Ro Khanna, už hledí do budoucnosti. "Posouvá nás to o krok blíže k rasové spravedlnosti. Je to skutečně záležitost toho, jakou chceme mít v příštích padesáti letech Ameriku," těší se.
Jenže to, co dnes většina demokratických politiků považuje za příslib lepších zítřků, většinu republikánů straší. Proto se Kongres už prakticky na ničem nedohodne. A proto se politické kroky jedné administrativy snaží ta následující důsledně zvrátit. Tato paralýza řádného politického provozu má pak přímý dopad na Nejvyšší soud, kde kauzy končívají.
Spojené státy byly dlouho právem hrdé na své důsledné rozdělení moci mezi zákonodárnou, výkonnou a soudní. Jenže v situaci, kdy jsou první dvě nohy stále ochromenější, je to paradoxně ta třetí - která by měla být důsledně apolitická -, kdo se stává pomalu nejvýkonnějším orgánem americké politiky.
Nejvyšší soud se stává zajatcem a zároveň už také součástí politického a společenského rozštěpení USA. Překryv či průnik různých pohledů bude patrně stále menší. Právní názor bude čím dál více i politickým postojem - a vice versa. Amerika je proměnlivá, nepokojná, šílená. V dobrém i zlém. Posun role a významu Nejvyššího soudu je ale jednoznačně tím druhým, špatným příkladem.
