Petr Fischer Petr Fischer | Komentáře
9. 12. 2020 12:00

Blatného pokousal hlídací PES, kterého pomáhal nakrmit a vycvičit

Trable s fungováním protiepidemického systému nám připomínají, že během pandemie jsme se všichni najednou ocitli ve světě Franze Kafky. Ale z úplně jiných důvodů, než si máme tendenci myslet.
Ministr Jan Blatný, znejistěný hrdina kafkovského typu.
Ministr Jan Blatný, znejistěný hrdina kafkovského typu. | Foto: Jakub Plíhal

Sotva se otevřelo, má se zase zavírat? Protiepidemický systém, vysmívaný PES, který zavedl ministr Blatný, to říká jasně: Česko se překlápí do čtvrtého stupně nebezpečí a měly by tedy následovat přísnější restrikce.

Vláda ale zatím utáhla šrouby jen mírně, takže co do opatření, zůstáváme víceméně "trojkoví". A na ministra se za to ze všech stran snesl vzteklý štěkot. Někomu se zdá přísný až moc, jiným málo. V reálu ale Blatný vlastně jen demonstroval, jak těžkým procesem se stalo rozhodování dnes, kdy se ve snaze předejít lidským selháním stále častěji spoléháme na jakési automatické mechanismy.

Společnosti pozdní doby skutečně více než cokoli jiného připomínají soustavy tu lépe, tu hůře seřízených strojů, jež fungují podle algoritmů, do kterých nevidíme. A po většinu času vlastně ani vidět nijak zvlášť nechceme, protože nás nezajímají principy, ale pouze funkčnost, jež se stala fetišem současnosti.

Jako uživatelé počítačů a mobilních telefonů to všichni dobře známe: pracujeme s nimi zcela samozřejmě, ale jen málokoho opravdu zajímá, jak fungují. Zvykli jsme si, že náš svět řídí algoritmy v chytrých strojích, neprůhledných jako proslulé černé skříňky.

Tajemství černých skříněk

Texty Franze Kafky, které svět příznačně objevil až v existenciální krizi 60. let, geniálně popisují fungování všelijakých strojů společenských. Včetně stroje spravedlnosti, který každého odsoudí předem.

Kafkovi hrdinové se do nich pokoušejí dostat, pochopit zákonitosti jejich fungování, nikdy se jim to ale nepovede. A když už se poznání alespoň přiblíží, nepřinese jim to štěstí ani uspokojení. Navíc vhledy do černých skříněk ty nádherné velké stroje narušují a rozbíjejí, takže se stává zřejmým, že svět nestojí na dokonalé (sebe)kontrole, ale na tajemství a neznámu.

V době covidu se v kafkovském světě ocitáme tak trochu všichni. Najednou chceme porozumět alespoň "psím" algoritmům, které teď chod společnosti řídí, ale když se do jejich černých skříněk zanoříme, zjišťujeme, že jim chybí dávná entelechia - tíhnutí, které by jim dávalo vyšší smysl, jež by nám pomohl je přijmout.

Ministr zdravotnictví Jan Blatný, který svýma vyplašenýma očima možná trochu připomíná Kafku a jeho znejistěné hrdiny, se vnitřní smysl algoritmů pokouší přibližovat dokonale strojovým, často dosti úřednickým jazykem, takže jeho posluchačů se nakonec téměř až fyzicky dotýká jejich propastná netečnost.

Není tedy náhodou, že algoritmy "psa" se stávají terčem tak silné kritiky. Jejich náhlá srážka s realitou (potřebuji otevřít obchod, nakoupit dárky, jít do kina, "normálně" žít) totiž připomněla, jak bolestně se může konkrétních lidských bytostí dotýkat neosobní fungování moderních společností.

Programy, podle kterých se řídí, nezohledňují jednotlivé zájmy a motivace, jen chladně diktují obecný rámec našich životů. Není pak divu, že celé skupiny (vlekaři, sportovci, fitkaři, umělci…) reagují snahou "psa" zbít - celý společný systém upravit tak, aby bral ohled právě na jejich jedinečné potřeby.

Příběh "psa"

Aktuální veřejné sestavování naší covidové "černé skříňky" odkrývá, že povrchní mediální svět možnost nahlédnout do jejího nitra nevnímá jako žádoucí otevřenost, ale spíš coby důkaz chaosu až anarchie. Přesně takový je přece dojem z aktuálního fungování české vlády: všechno zpackají, nic nezorganizují, a přitom by to mohlo být tak jednoduché, jen kdyby "měli systém".

Díky ministru Blatnému (a to díky je míněno široce a upřímně) teď ale můžeme na příkladu "psa" v přímém přenosu sledovat, jak takový systém vzniká, jak se přetváří a také k čemu vlastně nakonec slouží. Jak se ukazuje, nepodařilo se jej (naštěstí!) proměnit v automat na rozhodování - protože čím jiným měl původně být než způsobem, jak zbavit politiky odpovědnosti a přehodit ji na neosobní mechanismus bez tváře?

PES může dobře posloužit, jen pokud dál zůstane tím, čím je momentálně: poradním nástrojem, který generuje důležité informace, na jejichž základě mohou politici odpovědně rozhodovat. Nikoli podle algoritmu, ale podle svého svědomí a rozumu. Je to koneckonců jejich vůbec nejvlastnější práce, za niž získávají svá společenská privilegia.

Znovu si tak připomínáme, že stát zkrátka nelze řídit jako firmu - za pomoci algoritmu nastaveného na maximalizaci zisku -, protože společnost není stroj. Ba dokonce vůbec neexistuje, dokud ji politika nestvoří tím, že jí vtiskne nějaký smysl a směr. Příběh "psa", který měl původně politiky zbavit nutnosti dělat to, co by měli dělat především, to ukazuje velmi názorně.

Není rozvolnění příliš velký hazard? Tisková konference ministra Blatného k epidemii (video ze 4. prosince 2020)

Jak ovlivní stav epidemie čtvrteční otevření obchodů a restaurací? Kdy se otevřou lyžařské areály? Sledujte brífink ministra Blatného | Video: DVTV
 

Právě se děje

Další zprávy