Kdo by nechtěl bydlet ve vlastním, když úroky na hypotéku byly i pod dvěma procenty? A zvláště v zemi, kde se vlastnické bydlení považuje za základ slušné rodiny a nájem jen za dočasnou životní nehodu?
Uvažování, které ovládalo zdejší společnost celé roky, je teď v nenávratnu. Podle posledních dat poskytly banky a stavební spořitelny v dubnu hypotéky bezmála za 21 miliard korun, což je meziroční propad o 60 procent. Jejich úroková míra podle České bankovní asociace v květnu vystoupala na 4,64 procenta. A vzhledem k tomu, že inflační rallye zdaleka nekončí, nekončí asi ani růst sazeb. Jinými slovy: bydlení na dluh bude čím dál dražší.
Speciálně to pocítí tisíce méně movitých hypotékářů, kteří až dosud dokázali splácet své závazky bez problémů, jenže po skončení fixace teď budou muset každý měsíc vynakládat mnohem vyšší částky, než byli zvyklí. Ke stoupajícím cenám energií budou potřebovat ještě další tisícovky na výrazně dražší splátky.
Vedle opravdu chudých se tak do problémů na podzim dostanou i majetkově relativně bohaté domácnosti, kterým se najednou rapidně prodraží jejich závazky. Nepochybně vznikne tlak na stát, aby nějakým způsobem pomohl. Zde ale erár žádnou smysluplnou pomoc nabídnout nemůže, jakkoliv se třeba orbánovské Maďarsko pokouší dokázat opak.
Hypotékuji, tedy jsem
Stát sice lidem zatíženým hypotékou pomoci nemůže, mohli by to ale udělat politici. Přesně ti, kteří populaci roky tak usilovně pobízeli k riskantním úvěrům - jakmile zapomněli, co napáchala velká finanční krize před více než dekádou, pustili se svorně do boje za hypotéky pro všechny, protože to slibovalo voličské hlasy. Chcete bydlet? Berte hypotéku. Chcete se zajistit na stáří? Berte hypotéku. Chcete zajistit dítě? Berte hypotéku.
Mnoho lidí hypotečnímu imperativu uvěřilo a nyní mají problém, třebaže část z nich o tom zatím zjevně ani neví: podle sociologických šetření teď výhodnější financování půjčky aktivně vyhledává jen méně než polovina dotazovaných. A i když se třetině dlužníků blíží konec fixace, většina z nich jen pasivně čeká na novou nabídku od banky. Jednotky procent lidí si přitom dokonce myslí, že dostanou zase stejnou či ještě nižší sazbu. Čeká je kruté procitnutí.
Centrální banka už roky varuje, že realitní trh se nebezpečně přehřívá. Covidová krize jej zchladila jen minimálně a nenasytné bankovní ústavy nepřestávaly nabízet i těm méně solventním hodně dlouhé, či dokonce vícegenerační hypotéky.
Politici se však z předvolebních důvodů odmítali na návratu racionality podílet. Naopak ještě přilévali a přilévají do ohně. Úplně nesmyslný je například vládní slib, že stát bude pomáhat s půjčkou na první bydlení. Tedy v překladu: Už nyní na to nemáte, stát vás ale stejně postrčí do velmi rizikového podniku. A vy ještě z vděčnosti odevzdáte politikům volební hlas, protože vás přesvědčili, že myslí na vaše dobro.
Hlavně ne po orbánovsku
Česko samozřejmě není jedinou zemí, kde hypoteční sazby rostou do nebe. V eurozóně zatím drží centrální bankéři záporné sazby, takže tam ještě tlak na úvěry za bydlení není zatím tak velký. Nicméně ve státech s vlastní měnou už můžeme pozorovat spoustu bizarních nápadů.
Vévodí jim Maďarsko, které vedle cenových plotů na vše možné zavedlo i půlroční strop na hypotéky a zafixovalo je na úrovni z minulého podzimu. To je ale velmi špatná medicína, i když si premiér Orbán zjevně myslí opak - podobným způsobem totiž zasáhl už v roce 2013, když donutil banky, aby splátky za hypotéky vyplacené v cizích měnách přijímaly ve forintech, a to ve velmi nevýhodném kurzu.
Zrovna hypotéční trh je ale prostorem, na němž lze dobře demonstrovat, že ekonomické zákonitosti nelze přetlačit žádnou krátkodobou státní regulací. Strop nikdy nelze držet donekonečna, a až se propadne, hypotékáři si jen připlatí o to více. Přesně ve stylu "nechci slevu zadarmo".
ČEZ nyní může pomoci
Jestli má teď stát s něčím v oblasti bydlení pomoci, pak to nejsou hypotéky, ale jednoznačně drakonický růst cen energií. Bohužel stále čekáme jako jedna z posledních unijních zemí na efektivní vládní pomoc. Snad už ale kabinet po všem tom trestuhodném váhání na sklonku měsíce konečně schválí speciální energetický tarif, což v praxi nebude znamenat nic jiného než plošnou dotaci na odběr energií do určité výše.
Smysluplně přitom naštěstí vypadá i částka, kterou na to chce vyčlenit: slibovaných 50 miliard korun už představuje balík, který má sílu poslat cifry na složenkách viditelně dolů.
Vnucuje se samozřejmě otázka, kde na to erár vezme, nabízí se však i odpověď. Schyluje se k valné hromadě polostátního ČEZ, který nyní díky rekordním cenám energií vykazuje i rekordní zisky. Z nepochopitelných důvodů ale majoritní akcionář - tedy stát - zatím avizuje, že by se letos spokojil s nízkou dividendou - pouhých 44 korun za akcii. Jejím navýšením by přitom klidně mohl pokrýt celou chystanou energetickou pomoc domácnostem. A ještě by to mělo vnitřní logiku, že se krizové zisky polostátního energetického gigantu rozpouštějí právě ve složenkách za elektřinu a plyn.
Vláda ale zatím touto cestou z nepochopitelných důvodů jít nechce. Pokud si ale svou chybu uvědomí až po valné hromadě, bude už pozdě a na další otřásání energetického oslíčka bude muset čekat celý rok.
Erár nemůže pomoci se vším, rychlé sražení ceny energií by se ale mělo stát pro vládu jednoznačnou prioritou. Ve výsledku totiž nakonec pomůže úplně každému. I těm, kteří nyní lomí rukama nad hypotékou, u níž jim skončila fixace.
Ekonom: Vzít si hypotéku je zatím dobrý nápad. Nebál bych se, že lidé budou strádat (video z 3. února 2022)
