Stav země je dnes takový, že za peníze si lze koupit téměř vše - od bytu, vzdělání, poslance, až po úlevy ve věznicích, korunované dnes už i úspěšnými útěky. Stačí připomenout některé poslední kauzy, které mají jednoznačnou pachuť uplácení.
Korupce nabírá cynických rozměrů. Když vzpomenu na nestoudná vysvětlení nachytaných výtečníků z fotbalu, obchodu s byty i vysokých státních úředníků, kladu si otázku, kam až může klesnout lidská důstojnost, když jde o peníze.
Téměř sedm let jsem s korupční chobotnicí zápasila jako nejvyšší státní zástupkyně. Musím dnes po všech zkušenostech konstatovat, že zápas to byl nerovný a nedal se v současných legislativních a personálních podmínkách vyhrát.
Za léta strávená ve funkci nejvyšší státní zástupkyně jsem slyšela mnoho politických proklamací a slibů. Viděla jsem na papíře množství koncepcí na boj s korupcí, počínaje efektními programovými prohlášeními různých vlád až po plány nově nastupujících kádrů do funkcí. Když však přišlo na konkrétní případy, papírový elán zanikl a skutek utek'.
Vzpomínám si na vřavu, když jsem navrhla používat řízenou provokaci, která by mohla jako jeden z prostředků pomoci v boji s korupcí tak, jako pomohla svého času v USA. To se psal rok 2001 a korupce u nás nebyla zdaleka tak obludná. Od té doby tuto věc někdo z mocných jen tak letmo zmíní, ale opravdu zlehýnka, a čeká se, co doba přinese a hlavně jaká seskupení budou po nových volbách. Jenže doba nepřinese sama nic.
Je potřeba především jednoznačná politické vůle, doprovázená elánem jednotlivých zainteresovaných úřadů. To znamená nést svou kůži na trh a nespekulovat, kdo vyhraje volby a zda si neublížím v další kariéře po volbách. Pokud se objeví politik, který bude toto respektovat, budu mu držet palce, ať přijde zprava nebo zleva.
Než se však někdo takový najde, může si zde vyhlašovat boj s korupcí ústně i písemně každý, kdo se bude chtít momentálně zviditelnit. Nakonec se takový bojovník stejně raději uchýlí ke křtění zvířátek v ZOO. To je roztomilá činnost a hlavně - neublíží.