Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
11. 5. 2023 8:00

Boromejky dávají odsouzeným ženám šanci na jiný život. A nám jiný pohled na církve

Dlouhodobě se řadíme mezi nejateističtější země světa, komunisté do nás zaseli nedůvěru k církvím. Ale ty dělají kupříkladu v sociální oblasti mnohdy velmi cennou a velmi náročnou práci.
Domov sv. Karla Boromejského. Odsouzené ženy se starají také o zahradu.
Domov sv. Karla Boromejského. Odsouzené ženy se starají také o zahradu. | Foto: Karolína Straková

Křesťané zejména katolického vyznání se u nás netěší velké přízni. Komunisté Československo proměnili v ateistický stát se silnou nedůvěrou k církvím, v pohrdání a odpor k nim. V české společnosti to silně zakořenilo. Patříme mezi nejateističtější země světa. Kupříkladu v průzkumu z roku 2012 jsme byli třetí nejméně věřící za Čínou a Japonskem, informovala rakouská agentura Kathpress. Průzkumu se zúčastnilo přes 50 tisíc lidí z 57 zemí.

Málo se píše a mluví o tom, co u nás církve dělají pro lidi, přitom to by mohlo pohled veřejnosti změnit. Nabídnu jeden příklad, pražský Domov sv. Karla Boromejského, církevní zařízení v Řepích, kde se, jak čteme na jeho stránkách, "spojují čtyři světy a vytvářejí tak zcela ojedinělý projekt. Jsou to řeholnice Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, věkem pokročilí a nemocní lidé, odsouzené ženy a civilní zaměstnanci." Spoluvytvářejí "prostředí vzájemné služby a spolupráce". 

Čtyři světy v Domově: řeholnice Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, věkem pokročilí a nemocní lidé, odsouzené ženy a civilní zaměstnanci.
Čtyři světy v Domově: řeholnice Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, věkem pokročilí a nemocní lidé, odsouzené ženy a civilní zaměstnanci. | Foto: Karolína Straková

Zcela výjimečná je tu péče boromejek o odsouzené ženy. Ta má tradici, jež byla za komunistů přerušena. Původně byl v domě sirotčinec, ale v roce 1864 tam propukla masivní oční infekce mezi dětmi, ty byly odstěhovány a v prostorách sirotčince vládou zřízena ženská trestnice. Převýchova trestankyň byla svěřena Kongregaci boromejek. Sestry pracovaly s odsouzenými ženami na přilehlých polnostech, v hospodářství, pěstovala se tu zelenina a ovoce, pralo se prádlo pro Nemocnici pod Petřínem, která byla provozována boromejkami.

Ocituji jeden zápis v kronice: "Tichou trpělivostí a laskavým chováním získávaly řeholnice srdce žen, láska a mírnost vítězily nad srdci odsouzených, jež se zpočátku zdála být tvrdší než kámen." Trestankyním srdce měkla, komunisté však pokračovali ve svém díle. V roce 1948, po 83 letech úspěšné práce, přišel zákaz činnosti, zrušení věznice, a poté v roce 1952 likvidace řádů a kongregací. Po revoluci byl objekt vrácen Kongregaci boromejek a v roce 1992 Vězeňská služba ČR požádala boromejky, aby se znovu staraly o odsouzené ženy.

V posledních letech v Česku napočítáme okolo 3500 žen ve výkonu trestu. Vězeňská služba z nich vybírá a doporučuje padesát do Domova, kde žijí v křídle spravovaném ruzyňskou věznicí. Výběru předcházejí psychologické testy, bere se zřetel na osobnost odsouzené, na charakter trestné činnosti a přihlíženo je k doporučení odborníků.

Vybrané vězeňkyně pak čeká speciální program, kam patří práce, vzdělávání, ale taky výchovné a zájmové aktivity, které organizuje Vězeňská služba. Mohou chodit na koncerty a pečují o pacienty i ve svém volném čase, například je vyvážejí ven na zahradu apod.

Odpoledne mohou sestry i trestankyně vyvézt seniory na slunce.
Odpoledne mohou sestry i trestankyně vyvézt seniory na slunce. | Foto: Karolína Straková, archiv Domova sv. Karla Boromejského

Genius loci Domova sv. Karla Boromejského

Pracují ve vlídném prostředí, taky na zahradě, některé pracují na externích pracovištích, mohou se podílet na péči o zázemí v denním stacionáři, součásti Domova. Nabídnuta je jim šance zamýšlet se nad životem, otázkami nemoci, bezmoci, stáří a umírání. Nabízena je jim důvěra spolupracovníků. Často pak změní svůj pohled na život, svoje postoje. 

Během výkonu trestu si některé mohou udělat sanitářský kurz, aby se z nich staly pomocnice pro ošetřovatelský personál nemocnic. Získají tak novou profesi, která pak usnadní jejich aklimatizaci na svobodě. Vězeňská služba z padesátky vybere osm až 10 žen, které splňují požadavky: bezproblémové chování a komunikaci. 

Některé ženy dělají kurz, aby jejich čas v trestu měl nějaký smysl, mohou pracovat s potřebnými, zejména se seniory, později se chtějí vrátit ke své původní profesi. Více jich však plánuje, že budou jako sanitářky pracovat.

Po absolvování kurzu ženy v Domově pracují ráno tři hodiny, pomáhají při úpravě lůžek a podávání stravy. V poledne dvě hodiny, opět rozdávají jídlo, upravují pokoje a připravují osazenstvo na odpolední klid. Pak ještě večer tři hodiny. Pacienti na ošetřovatelských i na sociálních lůžkách mají k těmto ženám dobrý vztah, užívají si klidné péče - ženy ve výkonu trestu nespěchají, nemocní je mají rádi. Potíže se nevyskytují.

V Domově sv. Karla Boromejského vládne genius locci.
V Domově sv. Karla Boromejského vládne genius locci. | Foto: Karolína Straková

Tento neobvyklý sanitářský kurz probíhá od roku 1997, využívá akreditovaný výukový program ministerstva zdravotnictví. Do dnešní doby proběhl již třiačtyřicetkrát a absolvovalo ho 360 žen.

Do Sanitářského kurzu sv. Zdislavy z Lemberka, tak se jmenuje, se hlásí ženy nejrůznějšího věku, nejrůznějšího vzdělání - vysokoškolačky, s maturitou, některé mají pouze základní vzdělání, bez kterého by nemohly být přijaty. Získají kvalifikaci pro pomocné a obslužné činnosti při poskytování základní ošetřovatelské péče pacientům, například dovoz stravy, transport biologického materiálu, hygienická péče o pacienta, polohování pacientů a manipulace s nimi, mohou vykonávat jiné činnosti odpovídající charakteru a potřebám pracoviště. 

Kurz má několik vzdělávacích modulů: veřejné zdravotnictví, somatologie, mikrobiologie a hygiena. Specifika jednotlivých pracovišť se dělí na rehabilitaci, práci v denním stacionáři, sterilizaci pomůcek, ošetřovatelskou péči a první pomoc. Vyučují se základy zdravotnické psychologie, poskytována je odborná praxe. Kurz trvá v průměru tři měsíce. Frekventantky ho navštěvují mezi pracovními povinnostmi - praxe probíhá na jednotlivých odděleních, přednášky ve společenských prostorách Domova.

Ti, kteří v Domově sv. Karla Boromejského pracují nebo tam chodí vzdělávat vězeňkyně, mluví o geniu loci, duchu místa, který přežil více než 150 roků a nezabilo ho ani řádění komunistů. 

(Text vznikl ve spolupráci s Mgr. Marií Šamánkovou, bývalou hlavní sestrou MZ ČR a bývalou vedoucí Ústavu ošetřovatelství na 2. Lékařské fakultě UK. Je spoluzakladatelkou projektu sanitářského kurzu, vyučuje v něm zejména psychologii a je předsedkyní zkušební komise. Poskytla své osobní zkušenosti s projektem a jeho frekventantkami.)

 

Právě se děje

Další zprávy