Rasistické komentáře na Facebooku u společné fotografie prvňáčků z Teplic. Brutální útok fotbalových chuligánů na černocha v pražské tramvaji. Zprávy z Česka posledních dnů.
Jsou tři týdny po parlamentních volbách, ve kterých se často hlásalo, že tahle země je naše, nesmíme si ji nechat ukrást a také že ji musíme vrátit lidem, protože je jejich. Strach z vnějšího nepřítele tu kvete už dlouho. U většiny politiků je rozdíl jen v míře, s jakou s ním pracují.
Primitivní rasismus bohužel byl a vždycky bude části společnosti vlastní. Něco úplně jiného ale je, když se takové přesvědčení praktikuje veřejně bez valného zájmu ostatních. Mlčení vskutku znamená souhlas.
Netečnost je hrubá chyba - a když už se neozvou cestující v tramvaji, což se tváří v tvář přesile útočníků dá ještě pochopit, když se řidička údajně diví, proč by zbitému a poníženému chudákovi měla volat sanitku a policii, pak naprosto neomluvitelná by byla netečnost politiků.
Politici v takových případech nesou významnou spoluodpovědnost za vytváření norem. Měli odsoudit verbální násilí v případě teplické školy - a nic (ministr školství Štech protestoval v čtvrtek, několik dní poté). Mlčení k útoku v městské hromadné dopravě, veřejném prostoru par excellence, by bylo už naprosto neodpustitelné. Pro méně bystré takto: MHD používají i vaši voliči a přejí si cítit se v ní bezpečně, notabene když za ni platí.
Někteří veřejní činitelé na sociálních sítích žonglují od rána do večera - snad jim vybude i chvilka, aby se zastali oběti zločinu s očividně rasovým motivem.
Dva z nich - aniž bychom házeli všechny politiky do jednoho pytle - před volbami rozvíjeli úvahy o "medúzách" a "slimácích". Tohle ohavné přitakávání xenofobním předsudkům je součástí atmosféry, ve které se rasistické urážky na sociálních sítích a bití v tramvaji stávají něčím nebezpečně přirozeným, součástí českého provozu.
Jak připomíná rabín Karol Sidon: Naše demokracie zapomněla, že i slovo je čin.
Zprávu o rasistickém útoku fotbalových chuligánů přineslo Aktuálně.cz shodou okolností na výročí Křišťálové noci v roce 1938. Mikropogromy pro všední den, jako byl ten v tramvaji číslo 6, jsou její zmenšeninou.
